Ridlex Seznamka

EVA 1 Setkání po letech

Lolitky
Nevěřil jsem vlastním očím. Je to vážně Eva? To třeštidlo, které mi šlo vždy na nervy, ta zvědavá a ukecaná učeňka, které všichni říkali Louskáček? Přede mnou stála paní středních let, s nápadně módními brýlemi. Oslovila mne v okamžiku, kdy jsem procházel jsem mezi regály Tesca a snažil se vybavit si, co jsem ještě měl nakoupit. Lísteček se seznamem položek, tzv. blbenku jsem zatím odmítal používat a mnohdy jsem na to už dojel. Ze zamyšlení mě probral dotaz .
„Promiňte, nejste náhodou pan profesor Dvořák?“ kývnutím hlavy jsem se přiznal ke své totožnosti. A teď už jsem si byl jistý. „Vy si na mne asi nepamatujete. Já jsem Eva Konečná, tedy teď už dlouho Čechová.“
„Jasně, už jsem doma. Ty jsi přece Louskáček,“ odpověděl jsem. Jak je to dlouho, co jsem se s ní viděl naposledy? Je to 10 a nebo dokonce 15 let? „Ale Evo, pokud vím, tak jsme si už kdysi tykali, tak proč tak obřadně?“ zažertoval jsem.
„No přece ti nebudu hned tykat, když jsem si nebyla jistá, že jsi to ty,“ odpověděla s úsměvem.
Pár minut jsme si povídali mezi regály a vyměnili jsme si čísla svých mobilů. Vzpomněl jsem si na ni zase až večer, když jsem třídil nákup. Bylo jí 15 let, když nastoupila do 1. ročníku učebního oboru soustružník kovů. Sám jsem byl názoru, že ženská k černému řemeslu nepatří, ale tehdy jsme budovali socialismus a s výjimkou hornictví se ženy uplatňovaly všude. Takových holek tam bylo ve třídě 30 a já měl tu smůlu, že jsem bandu rozchechtaných puberťaček vyfasoval jako třídní učitel. Byly tam, jako vždy, dívky hezké i ošklivé, chytré i hloupé a potom kombinace těchto vlastností. Kojil jsem se nadějí, že příští školní rok je vyfasuje někdo jiný, ale bohužel. Měl jsem je jako svoje dušičky celé tři roky jejich učení. V průběhu této doby jsem je měl denně na očích. A najednou jsem si uvědomil, že se před mýma očima se ošklivá kachňátka pomalu mění v labutě. Náhle jsem v nich začal vidět dospívající ženy. Nemohl jsem si nevšimnout, že některé z nich byly zatraceně dobře vybavené. Byl jsem sice ženatý, ale rozhodně jsem nebyl svatý.
Dnes, s odstupem doby, mohu s uspokojením konstatovat, že jsem nikdy nenechal žádnou příležitost si někde bokem užít. Zapytlačit si v cizím revíru bylo odjakživa mým oblíbeným koníčkem. S jedinou výjimkou : Žákyně byly nedotknutelné. Bylo to sice velmi lákavé zboží, ale také velmi nebezpečné. Mnohem jednodušší bylo ojíždět matinky žáků a žáček. To byly paničky okolo 35 let, většinou šťastně vdané a dobře zajeté mrdací mašiny. Taková mamina ochotně vyšukala synáčkovi, nebo dcerce lepší známku a spokojenost byla na všech stranách.
Čas od času se někde provalil průser sexuálního charakteru ve školství. To potom bylo přetřásáno po celém okrese a s provinilcem bylo exemplárně zatočeno. V těch lepších případech to skončilo okamžitým vyhazovem a zákazem práce ve školství. V horším případě šel dotyčný před soud a měl téměř jisté, že dostane hezkých pár let natvrdo.
Jen jednou pamatuji případ, který vyšuměl do ztracena. Kantor byl sice nachytán v kabinetě se studentkou, téměř in fla granti, ale protože to byl předseda ZO KSČ, tak se to elegantně zametlo pod koberec. Ve vší tichosti byl přeložen z ekonomky na zednické učiliště, kde se učeňky nevyskytovaly ani náhodou. Navíc, u nařčení ze sexuálního deliktu neexistovala presumpce neviny. Stačilo, když se holky mezi sebou domluvily a některého kantora obvinily. Pak už mu nepomohl ani zázrak. Tohle všechno jsem dobře věděl a proto jsem se maximálně snažil, abych ani náznakem nenaběhl na rozličné provokace, které na mě moje milé ovečky nastražily. Odolával jsem poměrně dlouho, ale nakonec jsem přece jenom podlehl. Největším nebezpečím u těchto malých provokatérek byla jejich naivita a ukecanost. Každou sebemenší intimnost probíraly s kamarádkami a předávaly si tak svoje nejnovější poznatky a zkušenosti. Bylo mi jasné, že kdybych si s některou z nich začal, tak by to velmi brzy věděly všechny její „nejlepší“ kamarádky. Přesto se našla jedna, u které jsem se přesvědčil, že o intimních záležitostech dovede mlčet jako ryba.
Naprostou náhodou jsem se na nějakém semináři setkal s jednou kantorkou ze základky. Znali jsme se od vidění. Při přestávce jsme se spolu bavili v kuřárně u jednoho popelníku.
„Poslyšte, pane kolego, vy učíte ve strojírenském učilišti?“ zeptala se mne tato postarší dáma.
Přisvědčil jsem a ona pokračovala : „Tak to tam máte Alenku Tichou. Já jsem ji učila na základce. Jak se vám ta holka jeví?“
„Jsem její třídní učitel a znám ji. A jak se mi jeví? Jako úplně normální průměrná holka“.
„Hm, tak průměrná, říkáte. A není chytlavá na kluky?“
Tato otázka mne překvapila, protože Alenka se mi vždy jevila spíš jako uzavřená a zdrženlivá, i ve vztahu k ostatním děvčatům. Proto jsem se v tom smyslu i vyjádřil.
„Tak to buďte rád, pane kolego. Já jsem si s ní dost užila. Ta holka mi totiž otěhotněla ve 14 letech a vyšlo to najevo, až když bylo pozdě na potrat. Nemáte ponětí, co mi stála nervů. Musela jsem s ní chodit na výslechy na VB a potom i svědčit u soudu. Upíchnul ji to její švagr a dostal za to 2 roky, bez okolků. Holka pak normálně ve zdraví porodila a dítě šlo k adopci.“
Tak se ke mně dostala zprostředkovaně informace, kterou jsem vlastně neměl vědět. Vybavil jsem si některé okamžiky, kterým jsem před tím nevěnoval pozornost. Nechal jsem několik holek po škole, za jakýsi drobný přestupek. Bylo jich snad 8 a seděly v rohu třídy, co nejdál ode mne a potichu si špitaly. Seděl jsem za katedrou a opravoval výkresy. Jejich rozhovor jsem zprvu nevnímal, ale pak padly nějaké nejapné výrazy, které jsem asi měl slyšet. Jakési pokusné balónky, jak dalece slyším, co si povídají. Dělal jsem dál, že jsem plně zabraný do své práce, že vůbec neposlouchám, neslyším a nevnímám.
„Holky, představte si, že Honza Týc vběhnul do našich sprch docela nahej. Všechny jsme řvaly, ale on se tam točil jak manekýn, než odtamtud zase utekl. Ale řeknu vám, že má pěkně velkýho ptáka. Skoro jako Franta Beneš.“
Na toto sdělení některé z nich uznale kývly hlavou, jakoby jí dávaly za pravdu. Došlo mi, že nejmíň polovina z nich věděla jak velké péro má Franta. V podobném duchu se vedla i další debata a já jsem si začal dělat jiný obrázek o svých labutích. Ale podstatné bylo, že mezi těmi holkami byla i Alenka Tichá. Mlčky sledovala rozhovor a nepromluvila ani slovo. A právě ona by jim mohla dělat přednášky na téma sexuální osvěty. Bylo zřejmé, že Alenka dovede, na rozdíl od svých spolužaček, držet jazyk za zuby. Zároveň jsem si vybavil, že i ona na mne zkoušela různé triky. Když jsme spolu jeli jednou náhodně výtahem, stoupla si za mne tak těsně, že se o mne opřela kozičkou, i když všude bylo spousta místa. Nebo, když jsme se míjeli v těsné chodbičce vedoucí k tělocvičně, tak se mi vyhýbala tak „šikovně“, že se o mne kozami otřela. Když jsem ji opravoval nákres v sešitě na školní lavici, tak se naklonila, aby dobře viděla a na ruku mi přitiskla své Boží požehnání. Bylo jasné, že je vhodným objektem pro můj , zatím první sexuální úlet s osobou svěřenou mi do péče. Měl jsem sice velké obavy, ale nakonec jsem sám sebe přesvědčil.
„Dnes je ti 30 a pokud nevyužiješ příležitosti, tak si budeš v 50 vyčítat, jaký jsi byl ve 30 ctnostný blbec.“ *-*-*-*-*-*
Tady poněkud zrychlím, protože moje sexuální sblížení s Alenkou Tichou je jen epizodou, která vede k rozvinutí moji avantýry s Evou Konečnou. Ve velmi krátké době se Alenka stala moji první žákyní, kterou jsem ojel. Šukali jsme spolu velmi často, až do jejího vyučení, tedy skoro dva roky. Byla skutečně taková, jakou jsem potřeboval. Báječně mrdala a naše společné tajemství v ní bylo jako ve studni. Brala Antigest a tak jsme si dopřávali vášnivé prcačky bez jakéhokoliv omezování. Díky ní jsem měl ve třídě oddaného a věrného špiona.
Byl jsem asi jediný třídní v republice, který měl svoji třídu jako na dlani a o každé své žačce věděl úplně všechno. Měl jsem dokonalý přehled o tom, která z mých oveček je dosud panna a která už má něco odšukáno. Nejvíc mně překvapila unylá blondýna Klára. Byla vyloženě hubená a její kozy se skoro nedaly rozeznat. A právě tahle ještě nedodělaná ženská, měla známost s jedním ženatým chlápkem z provozu. Pravidelně a často ji ojížděl a ona to dávala k lepšímu spolužačkám. Získala si tak mezi nimi zasloužený respekt. Ostatní, zejména ty zatím nevinné, ji záviděly, že je zkušená souložnice. Od Alenky jsem také věděl, že Eva, zvaná Louskáček je dosud panna a strašně těžce to nese. Kundička ji zřejmě dost svrběla, takže každou přestávku ji bylo vidět na chodbě, v živém rozhovoru s kluky staršími i mladšími. Dál jsem se od Alenky dověděl, že Eva se do mne šíleně zamilovala a rozhodla se, že mne dostane.
To ji ovšem nevadilo v tom, aby se o měsíc později nenechala odblanit spolužákem o rok starším. Bylo to navečer, v autě zaparkovaném v zamčené garáži. Mladistvý prcíř měl sice silácké řeči, ale když došlo na věc, tak se ukázalo, že opravdovou kundu vidí poprvé. Před tím zřejmě znal jen tu, křídou namalovanou na zdi. Společnými silami se jim nakonec povedlo zahnat psa do boudy a skončilo to velmi brzy. Kluk se do ni pochopitelně vystříkal do poslední kapky. A tak Eva, kromě bolesti a vytoužené ztráty panenství, získala jen strach, že je možná v jiném stavu.
Tento naprosto nečekaný a úchvatný poznatek způsobil, že nemohla dospat rána. Do školy se vypravila skoro o hodinu dříve, aby se mohla při cestě zastavit u Alenky. S tou se jinak setkávala před barákem a potom spolu šly pěšky do školy. Tentokrát však zazvonila mnohem dřív a do bytu se vhrnula, jak velká voda. S vyvalenýma očima Alence vylíčila svoji první soulož se všemi podrobnostmi. Nevynechala ani to, že ji její nešikovný prvomrdáč vykropil chlácholinku. Na její dotaz, jestli to znamená, že je v jiném stavu, ji Alenka rozpačitě řekla, že neví, že to ještě nikdy nezažila.
A tak se stalo, že Eva přišla o věnec navečer, ráno to vyklopila Alence a já to věděl ještě před osmou hodinou, než jsem k nim šel do třídy. Nenápadně jsem se na Evu díval, ale až na vítězoslavně rozzářenou tvář na ni nebylo nic patrné. Myslel jsem si s ulehčením, že mám od ni pokoj, ale mýlil jsem se. Její odblanitel s ní dál nechtěl mít nic společného. Rozlítilo jej, že Eva po celé škole rozkecala, že s ním má vážnou známost a že se budou brát. Navíc se asi také styděl, že se zahodil s holkou, kterou, pro její všeobecně známý zájem o druhé pohlaví, každý považoval za všemdalku. A když po třech týdnech Eva zjistila, že není v jináči, její zájem se opět obrátil na moji osobu.

*-*-*-*-* Pokud by někoho zajímaly podrobnosti moji avantýry s Alenkou Tichou, kterou tady presentuji jenom náznakem, najde podrobné vylíčení v samostatné povídce s názvem: Eva - Jak to bylo s Alenkou