PLAVEČÁK
Jan doplaval svoji obvyklou porci metrů v poloprázdném bazénu, a protože mu zbýval ještě čas do konce intervalu, šel se uvolnit do vířivky. Na chvíli zavřel oči a nechal se hladit proudy bublinek. Z polospánku ho vytrhlo až chichotání a šplouchání vody, které narušilo jinak monotónní zvuk vzduchu, proudícího vodou. Pootevřel jen mírně oči.
„Hele, von snad spí!“, uslyšel. Do vířivky právě přišly tři dívky. Mohlo jim být kolem patnácti – šestnácti let, alespoň tak nějak to Jan letmým pohledem odhadl. Docela pěkné postavičky, říkal si přitom. Dvě dívky byly tmavovlasé, jedna s delšími a druhá s krátkými vlasy. Ta třetí byla zrzka. Ne úplně ohnivá, spíš něco mezi blond a světle hnědou, ale rezavé tóny v jejích polodlouhých vlasech určitě zahlédl. Ta jediná z nich měla jednodílné plavky, bílé, na bocích poměrně dost vykrojené. Ostatní dvě dívky měly dvojdílné plavky.
„Nespím“, usmál se Jan, „jen se pojďte vyhřát“, a odsunul se na lavici stranou. Dívky si posedaly a ponořily se do bublinek až po krk. „Mě to nafukuje kalhotky!“, zaslechl najednou se smíchem. „A mně podprdu, už je mám dvojitý!“, řehtala se tmavovláska s kratšími vlasy.
Jan zase zavřel oči. Dívky ho po chvíli přestaly vnímat, a začaly se bavit o takových běžných pubertálních záležitostech. Stačil si ale všimnout, že – alespoň pokud si dobře přiřadil hlasy k jednotlivým postavám – ta zrzavá dívka se do hovoru příliš nezapojuje. Pootevřel oko a přes řasy ji pozoroval. Slušelo jí to, jak byla celá mokrá, a z vody ve vířivce vystupovala jen její drobná ramena s bílými ramínky plavek.
Po chvilce se zvedl. „Pardon, dámy“, protáhl se mezi nimi, „ještě pár bazénů, než půjdu.“ A skočil do vody. Holky si špitaly, když sledovaly, jak jde k vodě. Jan na ně ale už nemyslel, a v tempu si dal posledních osm bazénů, potom vylezl na opačném konci a šel do sprch.
Šatny jsou tu společné pro muže i pro ženy, sprchy oddělené. Jan se tedy vysprchoval, omotal si kolem pasu osušku, krátce se zhlédl v zrcadle u dveří (no jo, už mi začíná růst břicho, budu s tím muset něco dělat, napadlo ho), a vkročil do společné části šatny.
Na lavici naproti dveřím seděly ty tři dívky z vířivky. Jakmile ho viděly vycházet ze sprch, jako na povel si klekly na lavici a vystrčily na něj zadečky. Kroutily jimi a řehtaly se přitom jako blázni. „Holky holky, vy byste potřebovaly naplácat. Na holou. NA HOLOU“, zdůraznil ještě Jan a šel ke své skříňce. Za sebou slyšel chichotání a polohlasný hovor. Jo, jasně, sledujou mě, potvory, pomyslel si. No co, Tak uvidí chlupatý chlapský zadek, to je toho. Odemkl skříňku, otočil se k děvčatům zády, z tašky vyndal čisté boxerky a shodil osušku. S oblékáním boxerek nespěchal, ačkoliv věděl, že ho ty tři puberťačky sledují. Teď si zase chtěl vychutnat on je. Nakonec si prádlo oblékl, a pokračoval v oblékání, jako by tam ty holky vůbec nebyly. Když se potom otočil a zapínal si košili, lavice byla už prázdná. Usmál se. Celá situace ho pobavila.
Za několik minut už odevzdával náramek s čipem, a v momentě, kdy procházel vstupní halou ke dveřím, přitočila se k němu dívka v modré bundě. Měla v umělém osvětlení zrzavé vlasy. „Já bych chtěla“, řekla docela potichu a nesměle. „Co bys chtěla?“, optal se Jan. „No, jak jste říkal v šatně... naplácat... na holou, ale ne moc, aby to moc nebolelo“, začervenala se. „Budu tady zase v úterý, holky ale asi ne.…“, nechala větu vyznít do ztracena. Jan se usmál. On chodí do bazénu pravidelně, každé úterý, a teď bude o důvod víc, aby ze své pravidelnosti rozhodně neslevil.
Venku nasedl do auta a po chvilce už odjížděl. Modrou bundu nebylo nikde vidět.