ÚTERÝ
Týden utekl jako voda, a Jan po práci mířil zase k bazénu. Už se těšil, jak bude klouzat vodou a vnímat, jak se mu uvolňují svaly a klouby, těšil se i na příjemnou únavu a bublinkovou masáž ve vířivce po naplavaném kilometru a půl. A hlavou mu vrtalo, jestli ta zrzka opravdu přijde, a jestli to, co mu říkala minulý týden při odchodu, myslela vážně. Když vstoupil do prostoru hlavního bazénu, rozhlédl se, ale nikde ji tady neviděl. „No jo, to jsem si mohl myslet“, zabručel polohlasně a skočil do vody.
Pravidelným tempem zdolával bazény jeden za druhým. Po první dvacítce se zastavil na hlubší straně bazénu, přidržoval se za madlo u startovního bloku a vydýchával se. Najednou se vylekal, když se znenadání těsně vedle něho vynořila zrzavá hlavička. „Sakra, tys mě vylekala“, cukl sebou, „nikde jsem tě tu neviděl, a myslel jsem si, že už nepřijdeš“. „Já už vás nějakou chvíli sleduju, jak si dáváte do těla“, odpověděla mu, „zkoušela jsem ob jednu dráhu vedle plavat stejně rychle, ale vydržela jsem to jen dva bazény. Jste na mě moc rychlej.“
„Teď mám v plánu jít ale na chvíli do vířivky“, opáčil Jan. „Nechceš tam zajít se mnou? Je tam volno…“, nechal větu s otevřeným koncem. „Jasně, jdeme!“ mrskla sebou zrzka a zmizela pod hladinou. Jan zahlédl jen bílé plavky, jak míří k nejbližším schůdkům. Vyrazil hned za ní. Ke schůdkům doplaval těsně za ní, a sledoval, jak vystupuje z vody. Nespěchala. Předvedla mu útlý, ale velmi hezky tvarovaný zadeček, který díky předchozímu plavání vylézal z plavek víc, než by musel. „Hezký pohled,“, pomyslel si Jan a vystoupal po schůdcích hned za svojí novou kamarádkou. Do bublinek vstoupili v podstatě oba zároveň.
„Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Jan“, začal hovor. „Magdalenka“, odpověděla mu zrzavá hlavička, a Janovi byla hned o kus sympatičtější. „Takže Maggie“, usmál se. „To je hezké jméno, líbí se mi. Jako kluk jsem na základce byl do jedné dívky stejného jména zamilovaný“, doplnil ještě.
„A vy jste Honza, Honzík“, odpovídala mu Maggie. „Pro kamarády Honza, a tykej mi, prosím. Já vím, že jsem o dost starší než ty, ale tykání je pro mě přirozené.“ „Tak dobře, Honzo“, podala mu ruku a natáhla se pro pusu. „Na tykání“, našpulila rty. Vzal do dlaně její štíhlou ruku a dal jí krátký polibek přímo na rty.
„Chodíš sem pravidelně?“ chtěl vědět Jan. „Jo, jednou nebo dvakrát týdně. Minule jsem vytáhla holky od nás ze třídy, ale byla s nima docela nuda, už je sem brát nebudu. A kdy mi naplácáš?“ přešla rovnou k věci. „Tady?“ podivil se Jan. „Tady ve vířivce?“ „No a proč by ne?“, odpovídala mu Magdalenka, „vždyť přes ty bublinky stejně nic není vidět“, culila se. „Tak dobře, jak chceš, ale musíš ho na mě trochu vystrčit“, řekl nakonec Jan. Magdalenka se k němu otočila zády a klekla si na vyhřívanou lavici vířivky. Měla pravdu. Pod hladinou vířily miliony miniaturních bublinek, a dívčí zadeček v bílých plavkách byl sotva vidět.
Jan pod vodou mírně napřáhl a vedl ruku tak, jako by chtěl dívku opravdu po zadečku plesknout. Díky odporu vody z toho ale nakonec vyšlo neohrabané pohlazení. Zkusil to znovu, a vedl ruku s větší silou. Tentokrát to bylo spíš jemné třepnutí. „Au, to je příjemné“, otočila na něj Magdalenka hlavu. „Mám pokračovat?“, zeptal se Jan. „Ano, pokračuj… jenže… tohle není na holou, jak jsi mi sliboval. Ale tady to ani nejde.“, prohlásila. Jan tedy ještě několikrát zkusil třepnout po dívčím zadečku, spíš se to ale pokaždé podobalo pohlazení. Nakonec tedy položil obě dlaně Magdalence na prdelku a hladil ten krásný zadeček oběma rukama.
„Děkuju, bylo to hezké“, posadila se Magdalenka zpátky na lavici těsně vedle Jana. „Naplácat mi můžeš třeba v šatně, a opravdu na holou“, začervenala se. „Dobře, když tam nebudou lidi, vystrčíš na mě nahatý zadeček a já ti naplácám. Teď mi ale řekni něco o sobě…“
Během pár minut se Jan dozvěděl, že jeho nová kamarádka chodí do osmé třídy, bydlí tady ve městě, že žije jen s matkou, táta od nich odešel, ještě když byla malá, máma pracuje v Kauflandu a je skoro pořád v práci, domů chodí až po desáté večer, bere odpolední, aby si víc vydělala. Magdalenka by chtěla psa, to jí ale mamka nechce dovolit, a taky by ráda uměla hrát na kytaru, ale ani to nemůže, protože to stojí docela dost peněz.
Jan zpozorněl. Už řadu let hraje na kytaru, hlavně blues a folk, a zhruba před rokem se k tomu vrátil ve větším rozsahu, a ještě s jedním kamarádem se začali pravidelně setkávat a stavět něco jako program vystoupení. Kytar měl doma několik, a tak Magdalence nabídl, že jí jednu půjčí. Anebo ještě líp, že jí na kytaru naučí trochu hrát. „Kde vlastně bydlíš? Tady ve městě?“ „Jo, nahoře na sídlišti, v tom modrým paneláku“ „Tak to je náhoda“, řekla Jan, „protože já bydlím v tom žlutém naproti modrému. Které patro?“ „Čtvrté.“ „A já šesté, takže je možné, že si koukáme do oken, viď?“ „No, já mám okno z pokojíku právě směrem na ten žlutý panelák“, informovala ho Magdalenka. „A já mám tím směrem pracovnu“, odpověděl jí. „Tak si večer můžeme zamávat.“ „Jasně, zablikám na tebe baterkou, abys věděl, které okno.“, usmála se Magdalenka.
„Půjdeme ještě plavat? Už se mi moc nechce…“ řekl po chvíli Jan. „Mně taky ne. Šla bych do sprch a potom… jestli mi naplácáš… tam na tebe počkám. Tam za rohem šaten, tam není vidět.“ zase se začervenala Magdalenka. „Dobře“, souhlasil Jan“, jdeme.
Tak rychle snad ještě sprchami neprošel. Myšlenka na to, že za chvíli bude mít před sebou nahý zadeček té hezké dívky se zrzavými vlasy, mu přivodila pevnou erekci. Ještě, že byl ve sprchách sám. Rychle se osprchoval, vytřel si vlasy a ještě vlhký si ho omotal kolem nahého těla. Plavky si nesl v ruce.
Vešel do šatny. Nikde nikdo. Sotva ale zašel za roh, věděl, že mu Magdalenka nelhala. Už klečela na lavici, kolem tělíčka zatím měla – stejně jako Jan – obtočenou osušku. Potichu k ní přišel. Ohlédla se a usmála. „Teď mi naplácáš?“, zeptala se tiše. „Ano, teď dostaneš na holou. Sundám ti tu osušku.“ „Ano, sundej mi ji…“ pronesla skoro šeptem. Jan ušel poslední dva kroky a stál teď těsně za Magdalenkou. Zatáhl za cíp osušky a ta se svezla k dívčiným kolenům. Bílý krásný zadeček měl na dosah ruky. Pohladil tu hebkou pokožku dlaní. A ještě jednou. Lehce dívku pleskl přes jednu půlku. „Anoooo…“, ozvalo se tiše z jejích úst. Plesk! dostala druhá půlka zadečku také svůj díl. Magdalenka se prohnula v zádech a mezi půlkami zadečku Jan uviděl krásnou panenskou skulinku, lupínky masité, baculaté a těsně sevřené. Ještě jednou dívku pleskl po zadečku, ale spíš symbolicky. Jeho dlaň potom na té hebké prdelce zůstala ležet. Magdalenka vzrušeně dýchala a srdce jí bilo jako nikdy předtím. Jan znovu pohladil nahý zadeček, a jeho dlaň sjela mezi jeho půlky. Dva prsty přejely přes nahou kundičku. Magdalenka ještě víc vystrčila zadeček. Ano, bylo jasně vidět, že chce, aby ji Jan hladil mezi stehny.
Takovou výzvu by bylo pro každého těžké neuposlechnout. Postavil se k dívce bokem, a jeho pravá ruka jí zajela naplocho mezi stehna. Pohladil celé pohlaví a dva prsty dosáhly až na podbřišek, kde ucítil hebký chomáček dívčích chloupků. Jinak měla Magdalenka kundičku přepečlivě vyholenou a hladkou.
Jan hladil ten nádherný poklad, Magdalenka klečela na lavici se zavřenýma očima, a když se Jan pootočil, aby měl k dívčinu zadečku lepší přístup, zavadil o její útlý bok úplně kamenným penisem. Cukalo mu v něm a dobře věděl, že pokud by teď jím jen párkrát přejel po nahém těle dívky, okamžitě by se na to krásné tělíčko vystříkal. Když se ovšem k dívce sklonil, aby ji mohl polaskat oběma rukama, jeho ručník povolil a spadl na zem. Jan tak stál za zrzinkou nahý, s brutálně tvrdým penisem, ale protože věděl, že teď a tady (a kdoví jestli vůbec kdy) nic jiného podniknout nesmí, alespoň se obnaženou špičkou dotknul dívčího boku a potom, když si vzal penis do ruky, přejel po obou půlkách nahého zadečku. Škvírka mezi stehny dívky lákala k zasunutí, Jan ale dobře věděl, že teď a tady to nejde, a tak se s povzdechnutím sklonil, aby sebral ze země spadlý ručník. Dostal se obličejem blízko k dívčinu pohlaví a ucítil nezaměnitelnou vůni vzrušené kundičky. Alespoň dívku na zadeček políbil: „Vezmi si zpátky zase tu osušku, někdo by mohl přijít, tady je to příliš velký risk, Maggie“, řekl dívce. „Já vím“, odpověděla Magdalenka posmutněle, a omotala si kolem tělíčka zpátky velikou osušku. Janovi teprve teď došlo, že pokud měla Magdalenka v bazénu jednodílné bílé plavky jako posledně, musela teď před ním klečet úplně nahá. A on si ani nestačil všimnout jejích prsíček.
„Přijdeš zase v úterý?“, zeptala se. „Rozhodně, pokud tady budu sám, budu plavat, a jestli přijdeš i ty…“, nechal větu nedokončenou. Krátce po sobě oba odevzdali náramky s čipy a vyšli před bazén. „Do kolika je mamka v práci?“, zeptal se dívky. „Končí v deset, domů přichází vždycky tak po půl jedenácté“, vzhlédla k němu dívka s nadějí v hlase. „Tak to bych tě mohl zavézt domů, když bydlíme vedle sebe, viď?“, mrknul Jan v rychlosti na zápěstí. „A odvezeš mě?“ „Jestli chceš…pojď“, odemykal už Jan auto. Za několik okamžiků už seděli každý na své sedačce a Jan zvolna vyjížděl z parkoviště. Po čtvrthodině byli už na druhém konci měst, kde shodou okolností oba bydleli, a Jan parkoval u domu. „Děkuju za odvoz i za… pohlazení, Honzíku, bylo mi to moc příjemné. Tak já na tebe bliknu baterkou jo? Ahoj!“, dostal Jan pusu na tvář, a Magdalenka byla najednou pryč. „Ta holka je jako vítr“, pomyslel si, vystoupil, zamkl auto a šel k výtahu. Ani na ni nemám číslo, napadlo ho, když přemýšlel, jak se s Magdalenkou zkontaktuje pro příští (?) společné zážitky.
Sotva Jan dorazil domů, hodil jenom batůžek s věcmi na plavání do koupelny na zem a šel rychle k oknu pracovny. Stál u okna, nechal svítit jen na chodbě a sám stál v přítmí; věděl, že musí být vidět jako silueta. Očima přejížděl okna čtvrtého patra sousedního domu. Najednou ve druhém okně zleva zahlédl záblesk baterky. Nebo se mu to zdálo? Ne, opravdu. Baterka teď zasvítila déle a přejela rychle po oknech šestého patra jeho domu. Sáhl na stůl pro laserové ukazovátko a zkusil stisknout vypínač. Baterie ještě žily. Namířil zhruba na okno, odkud přišel signál z baterky. Červená tečka chvilku zakmitala po fasádě mezi okny a potom zcela jistě pronikla do pokoje dívky. Jako potvrzení mu přišlo bliknutí baterky. Tak tady bydlíš, holčičko, pomyslel si Jan. Budu si muset pořídit dalekohled, abych tě měl jako na dlani.
Jako kdyby Magdalenka četla jeho myšlenky, rozsvítila se v dívčím pokojíku lampička u stolu. Jan viděl štíhlou postavičku, jak prošla někam pryč z jeho zorného pole. Za chvilku se vrátila, a pokud dobře viděl, měla na sobě jen nějakou košilku s tenkými ramínky a bílé kalhotky. Postavila se tak, aby ji musel dobře vidět, a zdálo se, že jí cosi upadlo na zem. Ohnula se pro to a s vystrčeným zadečkem zůstala otočená k Janovu oknu poměrně dlouho. Jan opět ucítil erekci, a protože teď byl doma sám, vyndal z kalhot tvrdý penis a párkrát ho protáhl v dlani. „Ty zrzinko jedna, ty budeš chtít ošukat, to je jasný. Akorát je potřeba vymyslet kdy a kde ti to udělám. Je vidět, že si ráda necháš stáhnout kalhotky. Však já už si tě přichystám…“, běžely mu hlavou myšlenky, zatímco zrychloval pohyby rukou na penisu. A i když dívka už nevystrkovala zadeček v kalhotkách na okno, přivolal si vzpomínku na její nahou prdelku v šatnách bazénu, a když si vybavil vůni té dívčí kundičky, ke které byl tak blízko, dospěl na vrchol a semeno z něj vytrysklo v několika mohutných dávkách. Když po chvilce zase zkoordinoval myšlenky i zrak, v pokojíku naproti se už nesvítilo.