Ridlex Seznamka

Uprostřed ničeho

Fetiš
Uprostřed ničeho
Vůbec se mi tam nechce. Co kdybychom se na to dneska vybodly Natty? Zeptala se mně Lenka. No já nevím. Pamatuješ, jak mamka naposledy vyváděla, když jsem se ulila ze školy? Odpověděla jsem. Lenka se na mě podívala s lehkým úšklebkem a řekla. To přece není tvoje máma. Já vím, ale musím jí poslouchat. Řekla jsem, a ani jsem nemusela dodávat, jak se mi to ve skutečnosti příčí. Nikdo vlastně ani netuší, kde je moje skutečná máma, a poté co táta před dvěma roky zemřel při autonehodě, mně dostala do péče ona. S mým tátou spolu byli asi čtyři roky. Z toho dva roky manželé. Ale no tak… Je nám sedmnáct. To nemůžeme občas trochu zlobit? Navíc je pátek. Týden před prázdninami. Ani už tam nemusíme. Všechny písemky máme hotové a stejně už jen čekáme na vízo. Řekla Lenka. No tak dobře. Odpověděla jsem. Lenka vytáhla cigaretu a zapálila si. Párkrát si popotáhla a podala mi ji. No jo, ale co budeme dělat? Zeptala jsem se. Nevím. Můžeme jít ke mně. Řekla Lenka. Nikdo tam až do večera nebude. No tak dobře, tam už něco vymyslíme. Řekla jsem a usmála se. Típla jsem cigaretu a vyrazili jsme.
U Lenky jsme se chvíli dívali na televizi a ona pak najednou vyhrkla. Táta tu má vodku. Dáš si? Já nevím. Už to, že jsme se ulily ze školy, bude průšvih, až se to máma dozví. Ještě tak, abych přišla domů opilá. Pomyslela jsem si. A to tvůj táta nepozná? Zeptala jsem se. Snad ne. Má tam těch lahví aspoň deset. Odpověděla Lenka. No tak jo. Ale jen trošku. Odpověděla jsem. Lenka po chvíli přinesla láhev vodky a pomerančový džus. Po pár skleničkách jsem už začínala být trošku opilá. Vím, že bych tolik pít neměla, ale pomalu mě to začínalo být jedno. U Lenky v pokoji jsme pak brouzdali po netu a sledovali naše oblíbené Youtuberky. Jedna nás velmi zaujala, když se rozhodla odbarvit si vlasy na blond. Lenka si svoje vlasy také odbarvovala. Její krásně blonďaté vlásky sahající do půlky zad byly nádherné. Trochu jsem jí to záviděla. Já bych si něco takového, kvůli mámě asi netroufla. Chvíli jsem o tom přemýšlela. Ale co, k čertu s ní. Nesnáším ji. Pomyslela jsem si. Leňo? Trochu jsem se odmlčela a pak se zeptala. Neodbarvila bys mě taky? Lenka na mě trochu vykulila oči a rozesmála se. Vážně bys do toho šla? Zeptala se mě. Jo vážně. Odpověděla jsem. No jestli to vážně chceš, tak jdeme na to. Odpověděla Lenka. Pak jsme šli do koupelny, kde Lenka nachystala židli, na kterou jsem se posadila. Lenka mi nandala kadeřnickou zástěru a začala chystat barvu. Má ji velkou zásobu, jak se zdá. A kadeřnických potřeb celkově. Je to její hobby. Divím se, že nešla na kadeřnici. Místo toho jsme obě po základce šli na obchodní akademii. Taky mi občas stříhá konečky. A stříhá i spoustu jiných kamarádek. Je vážně šikovná a občas si tím něco přivydělá. Lenka mi vyndala z vlasů klips a rozpustila můj drdol. Poté mi je ještě rozčesala. Mé světle hnědé vlasy dosahovaly asi tak deset centimetrů nad můj zadek. Mě se to tak moc líbilo, ale máma už nějakou dobu naléhala, že se mám ostříhat aspoň po ramena. Já to vždy nějak zamluvila a doufala, že jí to přejde a nechá to být. Rozhodně bych se s ní o tom ale nehádala. Docela jsem se jí bála, abych pravdu řekla. Lenka začala nanášet barvu a při tom jsme se bavili a hodně smáli. Vlastně jsem ani nepřemýšlela o tom, co na to asi řekne máma. Nechtěla jsem na to myslet. Ona sama měla vlasy obarvené na červeno, sahající do půlky zad. Tak co? Pomyslela jsem si. Když mi po nějaké té chvíli Lenka barvu umyla, tak chtěla, než se podívám do zrcadla, abych ještě chvíli počkala. Chtěla je ještě usušit a upravit. Po rozčesání, vyfoukání a navlnění, jsem se konečně podívala. To je nádhera. Řekla jsem. S jejím dílem jsem neuvěřitelně spokojená. Nehledě na to, co si o tom kdo pomyslí. Lenka se nad mým novým image rozplývala úplně stejně jako já. Potom navrhla, že mi ještě udělá make-up. Souhlasila jsem. Čas rychle letěl a už bylo pomalu na čase, abych šla. Byla jsem docela opilá a Lenka také. Doufám, že to na ní rodiče nepoznají. Loučili jsme se mezi dveřmi a já jí ještě řekla, jak jí mám ráda. Ona mi řekla to též. Objaly jsme se a dali jsme si pusu. Naposledy jsme se na sebe usmáli a já už šla. Cestou domů jsem se pomalu začínala vracet do reality. Za chvíli to přijde. Pomyslela jsem si. Na tom nezáleží. Za chvíli už mi bude osmnáct. Musím se jí konečně postavit.
Dorazila jsem domů a pomalu odemkla dveře. Doufala jsem, že není doma, ale takové štěstí jsem neměla. Máma seděla v kuchyni. Už na mě čekala. Vešla jsem do místnosti bez jediného slova a zůstala jsem stát. Prohlížela si mně a s výrazem, ve kterém jsem nepoznávala jakékoliv emoce, spočinul její pohled na mých vlasech a obličeji. Pak s klidným, až ledovým tónem promluvila. Tak děvenka si myslí, že si může dělat, co se jí zachce? Zeptala se. Volala tvoje třídní učitelka. Dneska jsi nebyla ve škole. Až sem z tebe cítím ten alkohol a cigarety. A ty vlasy? To snad už nemůžeš ani myslet vážně. Taková vzpoura? No jak chceš. Řekla a chvíli se odmlčela. Pořád jsem tam stála bez jediného slova. Dívala jsem se na zem a občas letmo na ní. Po chvíli položila něco na stůl. Nějaké fotky. Ani jsem snad nechtěla vědět, co na nich je, ale i přes to jsem pomalu šla ke stolu. Vytřeštila jsem oči na stůl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ona… Ona… Na těch fotkách jsem já. Má skrytou kameru u mě v pokoji. Nebyla jsem schopná jediného slova. Ten záběr byl dokonalý. Na několika fotkách bylo odhaleno vše. Já, sedící nahá u monitoru svého počítače. Masturbující a s výrazem blaha dívající se na porno, kde si dvě dominy hrají se svojí otrokyní a svázanou jí trápí a sexuálně ponižují. Jenom jsem tam stála s otevřenou pusou a nebyla schopná jediného slova. Vidím, že na to nemáš co říct. Řekla. To je dobře. Chceš vědět, jak tvrdě umím hrát já? Řekla, a na její tváři byl nyní doslova sadistický úsměv. Odteď uděláš přesně to, co ti řeknu. Jestli ne, objeví se tyhle fotky na internetu. Na emailech tvých kamarádů, na Facebooku a Instagramu. Prostě všude. Kývni, jestli to chápeš dost jasně. Řekla. Byla jsem v šoku… Tohle přece není možné. V obličeji jsem musela být hrozně rudá. Nikdy jsem se necítila tak ponížená. Do očí se mi hrnuly slzy, ale já je z posledních sil potlačila. Takovou radost jí neudělám. Pomyslela jsem si, a jen tiše přikývla. Dobře. Odpověděla a dívala se na mě s pobaveným výrazem nadřazenosti. Takže zaprvé. Dej mi svůj mobil. Řekla a já jí ho bez jakéhokoliv odporování podala. Za druhé. Od teď tě nechci slyšet říct jediné slovo. Jedinou výjimkou bude, že když ti položím otázku, odpovíš buďto ano, nebo ne. Rozumíš? S poněkud roztřeseným hlasem jsem tiše odpověděla. Ano. To je konec. Pomyslela jsem si. Vyhrála. Ale uvnitř mě nezlomíš. To se nikdy nestane. No výborně. S úsměvem odpověděla. No. To bude prozatím vše. Ráno budeme pokračovat. Teď se běž umýt a okamžitě do postele. Pomalu jsem se otočila a odešla do koupelny. Ten pocit… Mám ho po celém těle. Jako by mi můj život už nepatřil. Ne. Ať už na mě chystá cokoliv, nezlomí mě. A nakonec najdu způsob, jak jí to vrátit. Odteď už o ní nikdy nebudu přemýšlet jako o mámě. To nikdy nebyla. Tahle zasraná děvka se jmenuje Petra.
Trvalo mi několik hodin, než jsem usnula. Když jsem se ráno probudila, ani jsem nechtěla vylézt z postele. Poslední moment předtím, než jsem otevřela oči, jsem naivně doufala, že je to celé jenom zlý sen. Bohužel není. Tohle je realita. Šla jsem do koupelny, umyla si obličej, vyčistila zuby a učesala se. Pak jsem se oblékla a šla pomalu do kuchyně. Kdo to proboha je? Pomyslela jsem si. Vedle Petry seděla další žena. Asi tak v jejím věku. Petře bylo nedávno třicet čtyři. Ta žena měla blond vlasy ostříhané na mikádo s vysoko vystříhaným krkem. Na sobě džíny a černou halenku. Petra měla bílou košili s krátkým rukávem a černou sukni. Vlasy měla vyčesané do objemného drdolu a dokonale uhlazené. Dala si opravdu záležet. Tak slečinka se nám konečně probudila. Řekla Petra. Nic jsem neodpověděla. Ani jsem nemohla. Tohle je Gábina. Chce se s tebou seznámit. Řekla a obě si mě pobaveně prohlíželi. Gábina zatím nic neřekla. Jenom se usmívala. Já se posadila ke stolu a dívala se dolů. Tak a teď se najez. Za chvíli vyrážíme. Řekla Petra. Už, už jsem se chtěla zeptat kam, ale nic jsem naštěstí neřekla. Nebudu raději nijak odporovat a udělám, co mi nařídí. Včera mi k tomu dala opravdu dobrý důvod. Po snídani jsme vyšli před dům, kde stálo Gábinino auto. Obě nasedli dopředu a já si sedla dozadu. Po chvíli jízdy mi Petra něco podala. Byla to páska přes oči na spaní. Nasaď si ji a dělej, že spíš. Řekla. Poslechla jsem jí a nasadila si to. Tohle začíná být dost divné. Zvedal se mi žaludek při pomyšlení, co se bude asi dít dál.
Nejspíš jsme dorazily na místo. Auto zastavilo. Cestou jsem několikrát usnula, ale nějakou dobu jsem už byla vzhůru, protože cesta byla poměrně hrbolatá. Docela mě děsilo, že Petra ani Gábina celou cestu ani jednou nepromluvily. Nemám vůbec představu o tom, jak dlouho jsme vlastně jeli. Když vystoupily z auta, o něčem se venku nejspíše bavili, ale já neslyšela o čem. Pak se otevřely dveře vzadu u mě. Někdo mě chytil za ruce, a to docela rázně a surově. Na zadní sedačce auta mě položily na břicho. Cítila jsem, jak mi ruce svazují za zády. Potom mě vytáhli z auta, postavily na nohy a strhli mi pásku z očí. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Všude kolem nás byly stromy. Musíme být uprostřed lesa. Začínala se mě zmocňovat panika. Tohle už je moc. Mám vážně strach. Otevřela jsem pusu, zhluboka se nadechla a chtěla začít křičet. Gábina si toho ovšem všimla a rychle mi zacpala pusu rukou. Obě se začali smát. Tak holčička by chtěla křičet? Tady tě stejně nikdo neuslyší. Řekla Gábina. To bylo poprvé, co jsem ji slyšela něco říct. Otočili mě opačným směrem, kde stála starší dvoupatrová chata. Tady spolu strávíme nějaký čas. A snad se naučíš chovat jako hodná holka. Řekla Petra. Kdybych nebyla tak vyděšená a v téhle situaci, řekla bych, že je to tady docela krásné. Momentálně bych ale raději byla na jakémkoliv jiném místě. Petra mi dala do pusy takový ten roubík s červenou kuličkou a zapínacím páskem. Znala jsem ho z porna, ale nikdy by mě nenapadlo, že ho budu mít někdy v puse já sama. To je ono, řekla Petra. Poté mě vzali každá za jednu ruku a vedli mně směrem k chatě.
Uvnitř chaty mě odvlekli do obývacího pokoje. Chata byla opravdu velká. Zatím jsem ale viděla jenom chodbu, kuchyň a obývací pokoj, ve kterém byly vzadu schody, vedoucí do druhého patra. Posadily mě do křesla a obě se posadily na gauč naproti mně. Letmo se na sebe s úsměvem podívaly, a pak pohlédly opět na mně. Takže, spustila Petra. Záškoláctví, alkohol, cigarety, drogy… Ano o té trávě vím taky. Našla jsem jí u tebe v pokoji. A ještě jedna věc. O Kláře vím taky. Přišla za mnou její máma. Myslíš si, že s tou svojí kamarádkou můžete jen tak někoho šikanovat? Tobě to ani nedochází co? Přemýšlela si někdy vůbec o tom, jak se asi musí cítit, když se k ní někdo takhle chová? Vysmívat se jí, ponižovat, namáčet jí ruce do záchodu a kdoví co ještě? Ale já… Pomyslela jsem si. To byla přece jenom legrace. Proč by si to měla tak zabírat. Kráva jedna blbá. A ještě žalovat, jak malé děcko. Já nemůžu za to, že je tak trapná a ubohá. Za to si může sama… Petra pokračovala ve svém projevu. A vím, že nebyla zdaleka jediná. Takhle se slušná holka nechová. Tohle bude tvá převýchova a začíná právě teď. Máme spoustu času. Když jsi včera nedorazila do školy a volala mi tvoje třídní, řekla jsem si, že tohle je poslední kapka. Tvé třídní jsem se omluvila a řekla jsem jí, že si onemocněla. Vysvědčení ti vyzvednu, a pak odjíždíme na celé prázdniny na Slovensko. I tvé milované leničce jsem to napsala z tvého mobilu. Nebylo těžké se vyjadřovat jako ty, poté co jsem si přečetla vaše zprávy. Byla opravdu nešťastná. Nejspíš i proto, že ti od zítřka za ten alkohol zabavuju mobil a tak dlouho se neuvidíte.
Tohle není zlý sen… To je noční můra. Tohle přece není možné. Jak tohle mohla naplánovat? A co ta Gábina? Musí být normální psychopat. Tohle je přece únos. Snažila jsem se myslet na to, jak se z toho dostanu a jak poběžím na policii a všechno jim tam povím. Tyhle myšlenky mně ale pomalu opouštěli, při pomyšlení na mé fotky, trávu co u mě našla a bůhví jaké esa má ještě v rukávu. Prostě to budu muset nějak vydržet. Pomyslela jsem si. Jako by mi to Petra viděla na očích. Usmála se, a ještě dodala. Jenom pro případ, že by tě napadla taková hloupost, jako se třeba pokoušet utéct. Jsme uprostřed ničeho. Nejbližší vesnice je asi deset kilometrů a v lese je několik křižovatek bez ukazatelů směru. Takže na to ani nemysli. Od teď nás budeš poslouchat na slovo a uděláš všechno, co ti přikážeme. A ať už tě ani nenapadne křičet, nebo se bránit. Rozumíš? Zeptala se Petra, a já bez jakéhokoliv náznaku vzdoru jen pokorně přikývla. Takže si asi rozumíme. To je dobře. Řekla Gábina. Tady Petra mi řekla, že máš ráda porno. Tohle nás upřímně velmi potěšilo. Brzy totiž uvidíš, že nám tohle také není vůbec cizí. Abych to neprotahovala. Teď si naše hračka. Panenka na hraní. A poznáš, že šikana není tak příjemná, jak si představuješ.
Postav se! Vykřikla Petra. Já se docela lekla, a bez přemýšlení se postavila. Gábina ke mně přistoupila zezadu a rozvázala mi pouta. Potom mě začala svlékat oblečení. Nejdřív tričko, potom rifle a já zůstala jen ve spodním prádle. Petra po celou dobu jen mlčky stála přede mnou, s rukama v bok a neustále se potěšeně usmívala. Gábina mi pak strhla podprsenku a já si instinktivně rychle rukama zakryla prsa. Za chvíli mi stáhla i kalhotky a já si jednou rukou zakryla i rozkrok. Petra se začala nahlas smát a řekla. Tohle ale vůbec není třeba, holčičko. Obě už dobře víme, jak vypadáš nahá. Navíc. Takhle tu teď strávíš spoustu času, tak si raději zvykej. Ruce dolů. Řekla a já pomalu a nejistě dávala ruce pryč. A teď na kolena holčičko. Řekla Gábina. Poslechla jsem. Chvíli tam jenom tak přede mnou stály, něco si šeptali a občas se i zasmály. To má být nějaká zvrácená psychologie? Pomyslela jsem si. Pak ke mně přišla Petra a vyndala mi roubík. Tohle ti teď vyndám. Věřím, že budeš hodná a nebudeš si to celé ještě víc zhoršovat. Řekla. Ber to jako takovou polepšovnu. Až odsud odjedeme, budeš zase hodná holka. A teď se tu trochu zabydlíme. Řekla Gábina. Slunce už pomalu zapadalo. A Gábina šla zprovoznit elektrocentrálu. Slyšela jsem, jak se o tom baví s Petrou. Ta mi zatím dala malou večeři. Sendvič se sýrem a sklenici vody. Posadila jsem se ke stolu a tiše své jídlo snědla. Elektřina jak se zdá již funguje. Z venku jsem slyšela slabý zvuk motoru centrály, která byla určitě v malé boudě nedaleko chaty, co jsem viděla po našem příjezdu. Gábina se po chvíli vrátila, a já mezitím dojedla. Petra mě pak vzala za paži a řekla. Půjdeme se teď umýt, Natálko. Potom mě odvedli do koupelny, která byla v jedněch ze dveří v přízemí. Gábina rozsvítila, vešli jsme dovnitř a mně postavily k velké rohové vaně. Na chatu to byla poměrně pěkná koupelna. Obložená světlýma kachlema na stěnách a modrýma na podlaze. Potom se začaly obě svlékat. Když už byly, jen ve spodním prádle, zmocňoval se mě trochu neklid, ale zároveň také vzrušení. Tolik je nenávidím, ale nemůžu si pomoct. Konečně byly úplně nahé a mě připadalo, že sem určitě trochu zrudla. Petra i Gábina byly zcela hladce oholené. Na rozdíl ode mě. Já už měla na nohách a hlavně v rozkroku trochu strniště. Gábina vzala z rohu malou stoličku, postavila jí doprostřed koupelny a posadila mně na ní. Pak vzala kartáč a začala mi česat vlasy. Po chvíli mi vlasy vyčesala nahoru, zatočila je do jednoduchého drdolu a sepnula klipsem. Celé jsem to sledovala ve velkém zrcadle, které bylo na zdi přede mnou, a snažila se tvářit normálně. Potom mě Petra odvedla do vany, ve které jsem zůstala stát. Gábina mně opláchla vodou a poté mně namydlily a znovu opláchnuly. Jako bych se nemohla umýt sama. Jistě že ne. Ony si to náramně užívaly. Bylo na nich dobře vidět, jak se jim to líbí. Na druhou stranu, mě docela taky. Když mě mydlily prsa a rozkrok, jen sotva jsem se bránila náznakům rozkoše. Potom mi ještě nanesli na tělo gel na holení a Gábina mně celou důkladně oholila. Hlavně na mé kundičce si dala velmi záležet. Petra tam jenom stála se zkříženýma rukama a já doslova cítila její pohled na mém nahém těle. Potom mě Ještě jednou opláchly a usušily. Znovu mě usadily na stoličku, ale tentokrát jsem byla otočená k vaně. Do té si teď vlezla Petra následovaná Gábinou. Jedna druhou začala umývat a nechyběla ani spousta hlazení a doteků. Už v kuchyni jsem měla ten pocit, že je mezi nimi něco víc, než jen přátelství a dle mého názoru i jisté psychopatické sklony. Když se začali líbat, nejdříve něžně a potom i jazyky, tak už to bylo jisté. Petra se pak posadila na okraj vany. Gábina si klekla před ní. Ruce jí položila na stehna a roztáhla je od sebe. Poté se pusou pomalu blížila k jejímu rozkroku a dívala se jí přitom do očí. Seděla jsem tam jak přikovaná a pozorovala tu show. Jejich pohledy občas sklouzly i na mně. Byla jsem z toho úplně mimo. Vidět něco takového na netu je jedna věc, ale takhle v reálu? Občas jsem sama sebe přistihla, že mám pootevřenou pusu a hned ji zase zavřela. To samé, když se má ruka blížila k mé kundičce a chtěla jí začít hladit. Srdce mi bušilo jako o závod. Co se to sakra děje? Ptala jsem se sama sebe.
Když se Petra konečně asi po pěti minutách s hlasitými vzdechy blaha udělala, vylezly obě z vany a utřely se vzájemně osuškou. Gábina poté přistoupila ke mně a já jen nasucho polkla v očekávání, co se semnou chystá provést. Ona mne ovšem jen pomalu něžně pohladila po hlavě směrem dozadu, vytáhla z mých vlasů klips a rozpustila je. Teď ti ukážeme tvůj pokoj, řekla Petra. Obě mně pak odvedli po schodech do jedné z horních místností. Petra rozsvítila světlo. Byl to úplně malý pokojíček. Byla tu jen postel, psací stůl a malé okno. Doslova jako vězeňská cela. Hezky se tu zabydli. Řekla Petra. Nějakou dobu tu spolu strávíme. Na posteli máš tričko a kalhotky, tak si je můžeš obléct. Poslechla jsem, oblékla se a posadila se na postel. Jak se říká holčičko? Zeptala se přísně Petra. Opravdu jsem to nechtěla říkat, ale po pár tichých vteřinách, ze mě vylezlo, velmi ponížené slovo, děkuju. Ony se na sebe letmo usmály, jako by dosáhly nějakého pokroku. Jo a pod postelí je nočník. Kdyby se ti chtělo. Gábina zhasnula světlo. Potom odešly z pokoje, zavřeli za sebou dveře a v zámku jsem uslyšela otočení klíčem. Nočník… To se mi snad jenom zdá. Venku už byla tma. Lehla jsem si a přikryla se dekou. Raději jsem se ani nesnažila přemýšlet o tom, co všechno se dneska vlastně stalo, a po nějaké chvíli jsem konečně usnula.
Ráno mě probudilo zaklepání na dveře, ale nikdo neotevřel. Pomalu jsem se posadila a přemýšlela, co asi dnes bude následovat. Asi po pěti minutách přišla Petra a odemkla. Po snídani jsem musela umýt nádobí. Pak mi Petra dala seznam věcí, které budu ten den dělat. Jednalo se především o úklidové práce. Při umývání oken jsem si všimla, že ony dvě sedí venku na verandě, klábosí a popíjejí drinky. Slunce už pomalu zapadalo. Já byla po celém dni úklidu docela unavená. A v tu chvíli mě napadla ta hrozná blbost. Kdybych našla klíče od auta a vylezla bych zadním oknem, tak se možná dostanu k autu dřív, než si něčeho všimnou. Byl to asi ten nejhorší nápad. Vůbec jsem nepřemýšlela, co bude dál, kam pojedu a co budu dělat pak. Vždyť ani neumím vlastně řídit. Ale nějak to snad zvládnu. Vyšla jsem po schodech nahoru. V ložnici Petry a Gábiny jsem ve skříni našla kabelku a v ní klíče. Seběhla jsem dolů, ještě jednou jsem z okna zkontrolovala ty dvě, ale nic se nezměnilo. Tak jsem co nejtišeji vylezla zadním oknem. Plížila jsem se pomalu kolem chaty směrem k autu. Ovšem za rohem se mi málem zastavilo srdce. Stála tam Petra s rukama v bok a širokým úsměvem. Trhla jsem sebou. Chtěla jsem se otočit a utéct druhou stranou. K mému překvapení tam ovšem už stála Gábina. Prudce mě chytila a povalila mě na zem. Petra se k ní přidala a začala mi svazovat ruce za zády. Tak rybička se chytila, řekla Petra. A obě se rozesmáli. Copak si myslíš, že bych tam ty klíče nechala jen tak a neměla je u sebe? Dodala Gábina. Na tohle jsme čekali. Teď nastane druhá fáze. Dostala jsi možnost být hodná, chovat se slušně a odpracovat si své prohřešky. Teď tě ale musíme potrestat doopravdy. Řekla Petra. Co tím sakra myslíš? Co chcete dělat? Vykřikla jsem. Drž hubu. Řekla a vzala ze země stříbrnou lepící pásku. Musela ji už mít nachystanou. Kus odtrhla a přelepila mi pusu. Pak mně odtáhli zpět do domu, po schodech nahoru a do jejich ložnice, kde mně hodily na postel. Co to do prdele? Ony mně snad chtějí znásilnit? Petra seděla vedle mě a držela mě. Gábina odešla z pokoje. Petra se tiše smála a řekla. Na tohle se opravdu těším. Chci to udělat už hodně dlouho, za to co jste provedly. Má pravdu. Obě se moc těšíme. Řekla Gábina, která se právě objevila ve dveřích a nesla starou židli. Vypadala poměrně těžká, podle toho jak jí táhla. Ale na co sakra je? Co jsem provedla? Pomyslela jsem si. Gábina jí postavila ke stolu s velkým zrcadlem na zdi, u kterého se běžně líčily a upravovaly. Pak se vrhly na mě. Petra mě držela a Gábina rozvazovala pouta. Snažila jsem se bránit, ale nebylo to nic moc co platné. Pak ze mě strhali tričko a kalhotky co jsem měla na sobě. Zvedly mně a posadily na židli, ke které mě začali přivazovat.
Když už jsem byla dostatečně svázaná a znehybněná, tak se Petra postavila přímo přede mnou. Chvíli se na mě dívala velmi chladným pohledem. Bylo v něm vidět spousta opovržení. Pak začala mluvit. Chtěla jsem tě mít ráda. Vážně chtěla. Někde uvnitř možná pořád mám. Ale po tom všem, co jsi udělala? Stále máš pocit, že si jen oběť a já ta zlá, hrozná mrcha. Tvůj táta si myslel, že tě to přejde a nechtěl ti to vyčítat. Ty si to ani neuvědomuješ, že? Všechny ty děvčata, které jste s Lenkou šikanovaly. Vzpomínáš si na Lucii? Vzali jste jí s Lenkou po škole sebou k ní domů. Lenka jí slíbila, že jí zastřihne konečky vlasů. Pak jste jí přesvědčili, aby se nebála a nechala Lenku jí zkrátit vlasy trochu víc. Když jí pak její do pasu dlouhou hřívu ostříhala na mikádo a ona se pak při pohledu na sebe do zrcadla rozbrečela, smáli jste se jí, jaká je husa důvěřivá. Ona pak utekla a vám to připadalo jako ohromná legrace. Napadlo tě někdy, jak se asi cítila? No to je jedno. Pochopíš to. Dáme se do práce. Řekla a Gábina mi přes oči dala pásku.
Slyšela jsem, jak tam něco chystají. Nějaké věci na stůl. Po chvíli mi Petra sundala pásku z očí. Tak vítej v našem salonu, holčičko. Na stole Byli různé věci. Velká skleněná mísa, kamera na malé trojnožce, fén, kartáče, hřebeny a spousta dalších drobností pro tvorbu účesů. Další kamera na velkém stativu stála napravo vedle mě. Co mají sakra v plánu? Gábina a Petra s větší námahou otočily židli zády ke stolu. Petra mi nahnula hlavu směrem dozadu a Gábina mi začala lít vodu na vlasy ze skleněného džbánu. Poté použila šampon a pak opět opláchla. Petra jí podala ručník a ona mi je osušila. Židli otočili opět na druhou stranu a Gábina mě začala rozčesávat a poté fénovat. Dívala jsem se na sebe do zrcadla, jak tam sedím nahá, svázaná, s páskou přes pusu a ta ženská mi fénuje vlasy. Celé to bylo opravdu ponižující. Po chvíli mi došlo, že Gábina si počíná docela profesionálně. Jako by byla kadeřnice. Celou dobu se velmi škodolibě usmívala. Stejně jako Petra, která teď seděla na posteli za mnou. Gábina mi opět pročesala vlasy a začala je vyčesávat nahoru. Lhala bych, kdybych tvrdila, že to bylo nepříjemné. Gábina mi udělala vysoký culík a za pomoci vycpávky krásný, velký drdol. Všechno pak hezky uhladila za použití laku a jemného hřebínku. Chvíli si mně pak prohlíželi a Gábina si své dílo nafotila. Dívám se na sebe do zrcadla a musím uznat, že se jí účes opravdu povedl. Petra si donesla židli. Postavila jí vedle mojí a posadila se. Gábina jí potom vytvořila ten samý účes.
Pořád to ale nechápu. Nějaká Lucie je mi u prdele a tohle jejich hraní si se mnou jako s panenkou Barbie, mě rozhodně nezlomí. Dívám se na sebe do zrcadla a sleduju, jak si ty dvě lehly na postel a začínají se líbat a osahávat. Nejdřív jsem si říkala, že zavřu oči a nebudu to sledovat. Ony dvě jsou mi tak odporné. Ale poté jsem to nevydržela a dívala jsem se. Po chvíli přestali a Petra řekla. Můžeme? A obě se podívaly na mně. Co zase chystají? Nejspíš se mě už chystají rozvázat a zamknout zase do pokoje aby si to mohly v klidu rozdat. Děvky. Gábina ke mně přišla a začala rozplétat účes, který mi tak pracně vytvářela. Poté mi vlasy ještě jednou učesala. Petra stála vedle ní, a s úsměvem mě několikrát pohladila po vlasech. Ucukla bych, ale skoro jsem se ani nemohla pohnout. Máme pro tebe překvapení, Natálko. Proboha co ještě? Pomyslela jsem si a Gábina mi opět dala pásku přes oči.
Když jí sundala, projela mnou neskutečná hrůza. To není to, co si myslím. Jenom mě chtějí vyděsit. Tohle by jim neprošlo. Říkala jsem si v duchu a snažila se uklidnit. Gábina stojí přede mnou a v ruce drží stříhací strojek na vlasy. Černý strojek na kabelu, zapojený do zásuvky. Petra stojí hned vedle ní. Obě jsou nahé. Mé vytřeštěné oči a pokusy o výkřiky přes pásku, je obě rozesmály. Copak se děje, Natálko? Víš, co to je? Neříkej, že se bojíš? Ptala se s úsměvem Petra. Naše malá šikanátorka má strach? Řekla Gábina. Přestala jsem vřískat, nemělo to cenu. Pořád jsem ale velmi rychle dýchala nosem. Stejně mě jenom starší. Chvíli si mně jenom tak prohlíželi. Ano, celé je to jenom snaha. Hodně ubohá snaha. Pomyslela jsem si. Ale něco je špatně. Ty jejich chladné pohledy a úsměvy. Skoro jakoby… Gábina a Petra si vyměnily pohledy a Gábina na strojku stiskla prstem. V tu chvíli se celou místností rozezněl ten děsivý zvuk. Vrčení toho strojku mě doslova mrazilo v zádech. Jejich úsměvy se v tu chvíli ještě víc rozšířily a já nedokázala zabránit dalšímu vytřeštění očí a tlumenému výkřiku. Gábina podala bzučící strojek Petře a ta ke mně přistoupila o krok blíž. Poté mně uchopila levou rukou zezadu za vlasy, zaklonila moji hlavu dozadu a přiložila strojek k mému čelu. Gábina stála opřená o stůl a s pohledem na mně začala masturbovat. Petra se mi z blízka dívala do očí a usmívala se. Snaží se mě jen vyděsit. To přece… Všechny mé myšlenky najednou přehlušil ten zvuk. Vrčení strojku náhle zesílilo a mně se zmocnila neskutečná hrůza a zároveň závrať, když Petra začala táhnout strojkem od mého čela směrem dozadu. Ten pocit když, strojek jel přes moji hlavu. Ani v nejhorším snu bych si něco takového neuměla představit. Odpor mých vlasů vůči strojku nic neznamenal. Všechny byly najednou nemilosrdně oddělovány od kůže na mé hlavě. Petra dojela strojkem až k mému temenu. Pak pustila mou hlavu a ustoupila o krok dozadu. Podívala se na mě, pak na Gábinu a obě se začali smát. Pak přistoupila opět ke mně, znovu přiložila strojek k mému čelu a znovu jím přejela po mé hlavě. Cítila jsem, jak se váha odstřižených vlasů pomalu začala poroučet směrem dolů. Hromada pramenů, mých krásných jemných vlasů pomalu sjížděla od mého ramena, přes prsa a bříško, až k mému rozkroku, kde zůstala ležet. Poté další tah a další vlasy jedoucí dolů. Ječela jsem a naříkala, co to šlo, ale bylo to zbytečné. Už je pozdě. Mé vlasy padají dolů, stejně jako slzy z mých očí. Cítím jak chladný, vrnící kov nožů strojku s hlasitým vrčením nemilosrdně přejíždí po mojí hlavě. Petra se náramně baví. Směje se, a s radostí mi dál strojkem přejíždí po hlavě. Najednou se zastavuje a podává strojek Gábině. Ta jej vezme do levé ruky, ale nepřestává masturbovat. Navíc si jím ještě pomáhá. Petra vzala hromadu vlasů z mého klína a hladí mně s nimi po těle. Hlavně po prsou a kundičce. Poté mně jimi hladí i po hlavě. Je to strašný pocit. Ne jako předtím. Jako by tam už prostě nepatřily a zároveň se zadrhávaly o strniště, které zůstalo na mé hlavě. Petra se podívala do mých ubrečených očí a chladně se usmála. Poté ustoupila stranou a já se poprvé spatřila v zrcadle.
Ne, to nejsem já. Nemůžu být. Celé je to jen noční můra, a já se musím co nevidět probudit. Vršek mé hlavy je zcela zbaven vlasů. Ostříhaný úplně dohola. Ale to nejhorší je, že vlasy, které zůstaly na bocích a vzadu na hlavě vypadaly naprosto komicky. Při pohledu na sebe do zrcadla jsem znovu zaječela. Petra ke mně přistoupila zezadu a pohladila mě rukou po hlavě. Bylo to strašné. Strniště na mé hlavě při doteku doslova drhlo. Gábina se s hlasitými vzdechy poté udělala. Po chvíli ke mně přistoupila zezadu vedle Petry. Strojkem, který stále vrčel, začala znovu jezdit po mé hlavě. Ale zase jen po vršku. Další vlasy už nestříhala. Nechala je tak, jak byly. Po chvíli strojek vypnula, a v pokoji bylo najednou hrobové ticho. Stále jsem byla v šoku, a když mě začali rozvazovat, ani mě nenapadlo se zkoušet nějak bránit. Proč taky? Tohle je konec. Můj život skončil. Když mi strhla z pusy pásku, kromě vyjeknutí bolestí jsem už nic neříkala. Nahou mě odvedli do koupelny a osprchovali. Pak mně osušily a odvedli do mého pokoje. Pořád se občas pochechtávali. Nechali mě v pokoji ve tmě a zamknuli za sebou. Já se pomalu schoulila na postel do klubíčka a začala znovu vzlykat. Věděla jsem, že teď už nikam neuteču. Takhle mě nesmí nikdo vidět. Stále se vidím v tom zrcadle. Zkouším se dotknout mé hlavy, ale při doteku konečků prstů se strništěm se rozbrečím ještě mnohem víc. Po několika proležených a probrečených hodinách usínám.
Probuzení do nového dne, je to nejhorší v mém životě. Okamžitě cítím chlad na mé hlavě a vím, že to nebyl jen zlý sen. Ale nechci už brečet. Zůstávám sedět na posteli a přemýšlím o tom, co se mi v noci zdálo. Zdálo se mi o Lucii. Jak brečela, když jí Lenka ostříhala a my se jí smáli. Stejně jako Petra a Gábina včera mě. Až teď mi to dochází. Takhle se cítila? Plakala snad schoulená do klubíčka ve svém pokoji, tak jako já? Nejspíše ano. Cítili se tak snad všechny? Všechny děvčata, kterým jsme spolu s Lenkou ubližovaly. Ano, my jim skutečně ubližovaly. Proboha, já jsem taková svině. Tolik smutku a bolesti. Po tváři mi stékají slzy a já se dotýkám mé holé hlavy. Tohle mi patří. Mají pravdu.
Když jsem se podívala na stůl, něco tam bylo. Vstala jsem z postele a šla blíže. Je to skleněná mísa a v ní… Moje vlasy. Na hromadě blonďatých pramenů stočených v míse byl lísteček a na něm napsáno. „Tohle je tvoje“ Dívala jsem se na ně, a po chvíli je prohrábla rukou. Ty už moje nejsou. Nejsou mi k ničemu. Vrátila jsem se do postele a znovu si lehla. Pořád musím myslet na to co se včera večer dělo. Ale nejen na to. Musím myslet na Lenku. Většina z těch věcí, co jsme prováděli, byly její nápady. To mně sice nijak neomlouvá, ale má láska k ní se mění v něco jiného. Nevím, jestli je to odpor, nebo něco jiného. Každopádně ten teď cítím sama k sobě. Vypadám teď přesně tak, jak si zasloužím. Odporně. Kdyby mě Lenka viděla, nevím, jak by reagovala. Asi by se mi vysmála. To ona umí dost dobře. Nebo by mě litovala? To je jedno. Nikdy jí už neuvidím. Asi ani nechci. Až teď mi dochází, že ani Petra se ke mně vždycky nechovala tak hnusně. To až ty poslední roky. Věděla, jaká jsem a musela cítit ohromné zklamání. Celé je to šílené. To mi vážně museli oholit hlavu, aby mi tohle konečně došlo? Jsem tak zabedněná. Už nikdy nechci nikomu ubližovat. Nejraději bych se teď všem upřímně omluvila, ale to už asi nepůjde.
Konečně jsem se odhodlala vstát a jít ke dveřím, zkusila jsem zabrat za kliku. K mému překvapení bylo odemčeno. Co mám dělat? Jít tam dolů. Určitě tam na mě čekají. Musím vypadat neuvěřitelně směšně. Kdyby mě tak ostříhaly i ten zbytek. To si ale asi budu muset nejdříve zasloužit. Pomyslela jsem si. Vzala jsem tedy mísu s vlasy a vyšla docela nahá ze dveří a po schodech dolů. Petra i Gábina seděly u stolu a trochu překvapeně na mně pohlédly. Nic ale neřekli. Já jsem došla pomalu ke koši na odpadky a vysypala do něj své vlasy. Pak jsem došla ke dřezu a umyla mísu. Stále si mě prohlíželi a já v klidu došla ke stolu a posbírala talíře od jejich oběda a odnesla je umýt. Pokud se chceš taky najíst, v ledničce je zbytek oběda řekla Petra. Nemám hlad. Děkuju. Odpověděla jsem tiše.
Další týden jsem se chovala velmi slušně. Uklízela, učila se a četla si. Petra sebou vzala pár mých učebnic a knížek, které sama vybrala. Nebyly špatné, ale docela výchovné. To nevadí. Dají se číst. Jednou jsem musela umývat koupelnu úplně nahá, jindy zase sledovat video mého stříhání. Já to ale beru. Vím, že si to zasloužím.
Jednou večer mně Gábina odvedla do jejich pokoje. Židle stála opět u zrcadla a mě napadlo, že bude asi pro mě. Stála jsem tam a Petra i Gábina se začali svlékat. Ty taky, řekla Petra. Poslechla jsem a sundala si tričko a kalhotky. Petra se pak posadila na židli, dala si nohu přes nohu a Gábina si sedla na postel. Pojď blíž, Natálko. Řekla klidně Petra. Pomalu jsem došla až k ní. Petra se ohnula ke stolu, vzala kartáč na vlasy a podala mi ho. Vzala jsem ho do ruky a ona řekla, ať jí učešu. Asi další forma trestu. Pomyslela jsem si. Nic méně, jsem na nic nečekala a začala jí pročesávat její dlouhé rudé vlasy. Petra se tvářila spokojeně. Se zavřenýma očima a bylo na ní vidět, že je jí to velice příjemné. Po pár minutách promluvila. Také budeš mít zase krásné, dlouhé vlasy. Narostou dřív, než si myslíš. Tohle všechno se muselo stát. Myslím, že i ty už sama určitě chápeš, jaké to je, když ti někdo ubližuje a ty s tím nemůžeš nic dělat. To má pravdu, pomyslela jsem si. Těch posledních pár dní jsem o tom hodně přemýšlela. Petra se postavila a řekla, ať se posadím. Poslechla jsem a ona se posadila na postel. Gábina přišla ke mně a vzala si kartáč. Něžně mi rozčesala zbytky mých vlasů po stranách mé hlavy a vzadu. Pak mě pohladila po tváři a odložila kartáč. V jejím pohledu a ani v Petřině už nebylo opovržení a jejich úsměvy byli příjemné, a i já s toho měla dobrý pocit. Gábina potom šla ke stolu a otevřela šuplík. Z něj vytáhla mě už dobře známý strojek. Srdce se mi trochu víc roztlouklo. Ne nervozitou, ale spíše vzrušením. Posledních pár dní jsem doufala, že mě snad brzy konečně ostříhají, a k mému neuvěření jsem se dokonce i těšila. Gábina zapojila strojek do zásuvky a já si v zrcadle všimla, že se Petra hladí v rozkroku. I to se mi docela líbilo. Gábina po chvíli zapnula strojek a rozeznělo se mně už dobře známé vrčení. Nahnula mi hlavu mírně na bok, odhrnula vlasy a přiložila strojek k mému spánku. U mého ucha to bylo opravdu hlasité a mně trochu zamrazilo, ale spíše vzrušením. Gábina táhla strojkem po mé kůži směrem nahoru a padající vlasy zachytila rukou. Pak s dlouhými prameny mých vlasů v ruce mně pohladila po mých prsou. Po chvíli je pustila a nechala sjet dolů, do mého klína. Já se usmála a nedokázala zabránit silnému dýchání, které doprovázelo mé vzrušení. Nemusíš se stydět, řekla Gábina a provedla další tah strojkem. Poté naklonila mou hlavu dopředu, přiložila strojek na můj krk a začali jím vyjíždět směrem nahoru. Už jsem neodolala a začala se hladit v rozkroku, kde byly stále mé odstřižené vlasy. Gábinu to vůbec nepřekvapilo a posílala mi dolů další prameny mých vlasů. Ten pohled na stříhající Gábinu, na mně samotnou, která je zbavována zbytku svých dlouhých vlasů, a i Petru masturbující na posteli byl neskutečně vzrušující. Petra po chvíli vstala a přišla k nám. Klekla si přede mě, a už bylo docela jasné, na co se chystá. Začala mě hladit i s pomocí ostříhaných vlasů. Po chvíli mě začala líbat na bříšku a tříslech. Pak se přesunula polibky a jazykem i k mojí kundičce. Tohle bylo poprvé. S Lenkou jsme se párkrát líbali, ale nic víc. Bylo to neskutečné. Dobře věděla jak na to. Gábina Pokračovala ve stříhání a já za chvíli byla zcela bez vlasů. Poté mi ještě chvíli jezdila po vršku mé hlavy, a já se při pohledu na to do zrcadla udělala. Gábina poté vypnula strojek a obě mě ještě chvíli hladily. Pak mě vzali do koupelny, všechny jsme si vlezly do vany a vzájemně se umývaly. Všechen stud mě opustil. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo mi s nimi tak příjemně. Jejich doteky, obzvlášť mé čerstvě dohola ostříhané hlavičky nebyly už nepříjemné. Právě naopak. Po koupeli jsme se přesunuli k nim do ložnice a rovnou do postele. Tam jsme si ještě notnou chvíli užívali, a poté všechny tři v objetí usínaly.
Další týdny byly vážně skvělé. Bavily jsme se a užívali si. Už jsem nemusela všechno dělat sama. O práce jsme se dělili. K mému překvapení, jsme nebyli tak docela uprostřed ničeho, ale asi tak 3 kilometry od nejbližšího města. Tam jsme občas zajeli. Nijak jsem se na veřejnosti bez vlasů nestyděla. Nepotřebuju je abych, někoho oslňovala. Už ne. Gábina a Petra mi tam nakoupily nějaké nové oblečení. Dva měsíce uběhly jako voda a mě čekalo opravdu veliké narozeninové překvapení.
Seděla jsem venku na verandě a četla jsem si. Gábina pro mě přišla a odvedla mně do kuchyně. Tam stála Petra a na stole byl dort s osmnácti zapálenými svíčkami. Obě mi popřáli všechno nejlepší a políbili mně. Když jsem sfoukávala svíčky, tak jsem si úplně zapomněla něco přát. Ale to nevadí. Jsem teď opravdu šťastná. Celé to začalo jako ta nejděsivější noční můra. Teď mám dvě skvělé kamarádky, se kterými mám co sdílet. S Petrou a Gábinou se budeme stěhovat a už i vím, kde si dodělám školu. Možná půjdu i na vysokou. A teď dárek, řekla Petra, pak odešla a Gábina, vyndala ze skřínky krabici zabalenou v modrém papíru a s Mašlí. Posadila se ke mně a podala mi ji. Všechno nejlepší Natálko. Děkuju Gábi. Řekla jsem a pomalu rozdělala obal. Co asi… Možná že ho budeš někdy ještě potřebovat. Řekla Gábina. V krabici byl zbrusu nový krásný strojek na vlasy, značky Oster. Měla jsem z něj opravdu radost, protože vzrušení při stříhání vlasů, bylo to největší, co jsem kdy zažila. Bylo jasné, že si to budu chtít ještě někdy zopakovat. Gábina se usmívala a řekla. Měla by sis ho vyzkoušet. Co říkáš? S úsměvem jsem přikývla. Vlasy už mi dorostly do krátkého ježka a proč si je neostříhat ještě jednou. Tak pojď nahoru. Řekla. Šli jsme nahoru do ložnice. Tam ale čekalo ono překvapení. Na židli před zrcadlem seděla Petra. Celá nahá a usmívající se. Říkala jsem si, kde je tak dlouho. No tak pojď. Řekla. Už se nemůžu dočkat. Já tam stála trochu nechápavě a Gábina mi mezitím vzala z ruky krabici. Vyndala strojek, zapojila ho do zásuvky a nachystala ho. Já pomalu přistupovala blíž. Pořád jsem nemohla uvěřit, že by tohle ona sama chtěla, ale tenhle fetiš byl určitě oboustranný. Gábina mi podala do ruky strojek. Na Petře bylo vidět, že je opravdu hodně vzrušená. Hladila se, a dívala se na mě v očekávání, kdy se odhodlám. Já po chvíli zapnula strojek. Gábina ustoupila kousek stranou, já levou rukou něžně uchopila Petru zezadu za její dlouhé rudé vlasy a zakláním jí hlavu dozadu. Ona stále masturbuje a hlasitě sténá. Já s neuvěřitelným vzrušením přikládám vrčící strojek k jejímu čelu. Gábina mě zezadu objala levou rukou kolem bříška, přitiskla se ke mně a pravou rukou hladila v rozkroku. Pár vteřin si ten moment užívám a poté začínám přejíždět strojkem po její hlavě…