Ridlex Seznamka

Major

Výprasky
„Tak ty máš zalíbení v sado maso?“
Zčervenal jsem jak rak snad po celém těle, to jsem cítil. Mach si mě prohlížel od hlavy k patě a zase zpět.
„Tak se ukaž. Kalhoty dolů!“ jeho hlas zněl tvrdě.
„Soudruhu majore…“ Na to přece nemá právo!
„Chci to vidět. Tak kalhoty dolů. Nebo ti mám pomoc?“
Teprve teď, když po ní sáhl, jsem si všiml rákosky, či ukazovátka, na jeho stole.
Bože můj, on mě snad chce taky řezat. Pomalu jsem rozepínal kalhoty a nechal je spadnout na zem. Pak jsem stáhl trenky na stehna. Majorův pohled se zastavil v mém rozkroku. Vzal rákosku a nadzvedl mi košili.
„Směšný čůráček.“ Koncem rákosky odklonil žalud. „Ještě směšnější scvrklej pytlík a koule snad až v břiše. Uprav si to.“
Nechápavě jsem vzhlédl. „To asi bude zimou.“
„Hňupe! Já tě už zahřeju. Neboj se. Ukaž prdel. Tu košili!“
Otočil jsem se a vyhrnul košili. Ucítil jsem špičku rákosky mezi půlkami.
„Prdel jak dva česnečky. Směšně bílá. Víš, jakou má mít barvu prdel jako je ta tvoje? Fialovou. Pojď blíž. No otoč se.“ Seděl s nohama na stole. „Ke stolu! Ještě blíž!“
Stál jsem až u stolu. Špičkou boty zamířil mezi mé nohy. Ucítil jsem ji vzápětí na varlatech. S pobaveným úsměvem si začal špičkou boty s nimi pohrávat.
„Pozor!“ vzkřikl. Zaujal jsem příslušný postoj.
„Když zavelím pozor, znamená to, že základní postoj zaujme celé tvé smradlavé tělo. To se týká i toho červíčka pod tvým pupíkem.“ Náhle mě kopl do varlat. Zařval jsem a instinktivně se předklonil. „Dokonce ani ty neumíš stát v pozoru. Takže víš co?“ vstal a přistrčil mi židli. „Svlíkat, kleknout na tu židli a ohnout přes opěradlo.“
Byl jsem jak opařený. Zaváhal jsem, ale v tom dopadla rákoska na moje břicho. Už jsem na nic nečekal a svlékl se donaha. Klekl jsem na židli a sklonil přes opěradlo.
„Jak to jsi ustrojen?“
Nechápal jsem. Jen jsem ucítil rákosku přejíždět po hýždích.
„Ty jsi debilní trotl a asi nic nechápeš! Jen si přitěžuješ. Nedodržení základního postoje - pětadvacet. Ústrojová nekázeň - pětadvacet. Nedbale odložená ústroj – pětadvacet.“
Rákoska se přestala dotýkat hýždí. Čekal jsem ránu, ale nepřicházela. Až najednou… Čekal jsem všechno možný, ale ta bolest mě zaskočila. Vykřikl jsem a vzepjal se.
„Takhle to nepůjde.“ Přinesl provaz, za krk sklonil hlavou skoro k zemi a ruce přivázal k nohám židle. Byla to šílená poloha, až jsem se bál, že se s židlí převrátím. Padla další neskutečná rána.
„Kdo to bude počítat, zmrde! Dvě? Jaký dvě?!!! Zatím jsi nic nepočítal. Tak znova a dalších pětadvacet navíc. Kolik to tedy máme?“
„Sto,“ vzlykl jsem.
„Ano. Vždy po pětadvaceti si sedneš na terase do sněhu, aby sis tu hubenou nádheru ochladil.“ Chytil mě za varlata a krutě zmáčkl. „A jestli nechceš, abych jsi o tohle přišel, přijdeš si každý týden, dneškem počínaje, pro dalších pětadvacet. A pamatuj si: Bez keců se svlíkneš, hadry si vyskládáš do komínku, budeš mít kravatu a na koulích přivázaný kanady. Teď ti po prvních pětadvaceti přivážu jednu sám, po dalších druhou a před poslední pětadvacítkou dostaneš na toho tvýho chcíplýho červa pět ran pingpongovou pálkou. Pak se vyhoníš a mrdku slížeš z podlahy a když budeš dobrej tak mi budeš smět olízat koule a když budeš výtečný, tak i ochutnat pořádný nářadí. Když budeš špatnej, tak se budeš muset spokojit s důstojnickou prdelí. Spokojen?“
„Ano, soudruhu majore. Auuu!!! Jedna…“
To, co následovalo, byl hodně špatný, bohužel reálný, film. Svist rákosky nebo mého vlastního řemenu. To druhé vždy v mých zubech. Mlasknutí dopadu, vzlyk vytažený snad až ze zasaženého žhnoucího zadku. Naháč sedící ve sněhu. Zápěstí s rudými rýhami po provazech. Nesnesitelná bolest hýždí i šourku škrceného tkaničkami mých kanad. Penis natažený za předkožku hrubou rukou na stůl. Pálka, i když ne tak razantní jako řemen a rákoska, přesto téměř mdloby.
„… sto“
Přes slzy jsem nic neviděl. Marně jsem se snažil rozvázat utažené tkaničky kanad kolem mého šourku.
„Tak už, krucinál, hoň toho tvýho mrzáčka!“
Onanoval jsem snad hodinu, než došlo k výronu semene. Že jsem to musel slízat, vezmi čert. Poslušně jsem klekl k jeho tlusté prdeli a projížděl jazykem žlábek mezi krabatými půlkami – byl jsem hodnocen jako hodně mizerný. Podařilo se mi při tom rozvázat kanady, které se mi stále pohupovaly pod napuchlými varlaty.
Major se náhle otočil: „Votevři dršku a ne abys zavíral oči!“
Takový obří penis jsem dosud neviděl. Na rtech jsem ucítil jeho obnažený žalud a v nose pach jeho zpoceného těla. Penis se dral mezi zuby dál a už jsem měl na jazyku záplavu jeho odporného spermatu.
„Jen polykej. Takovou lahodu jsi ještě nepil. Pěkně vycucni i tu poslední zapomenutou kapku v rouře. Taaaak a teď pěkně jazykem.“
Byl jsem tak výpraskem zlomen, že jsem bez váhání olizoval jeho žalud. Začal mě penisem bít po tvářích. Radši jsem dál lízal vše, kam jsem jazykem dosáhl. Vzal mě za uši a táhl vzhůru. Chyt mě za varlata a začal je drtit.
„Tak holoubku a za týden se budeš hlásit v předepsané výstroji a v základním postoji. To se týká i tý scvrklý žížalky. Po hlášení, že jsi připraven, budeš na kolenou prosit o lekci a když budeš dobrej, odměna tě nemine. Když budeš vynikající, dočkáš se ještě větší rozkoše, než teď. Teď padej!