Ridlex Seznamka

Školní výlet

Zralé ženy
(Tento příběh je pravdivý a je mým vlastním zážitkem, jen jména jsem pozměnil)

Na samém konci května 1972 jsem jel se svou třídou 9.C na třídenní školní výlet na Sázavu. Jelo nás 25 a dvě úči. 13 holek a 12 kluků. Spalo se ve stanech na louce poblíž chaty, která patřila naší dívčí tělocvikářce a úči na biologii Nováčkové, která jela s naší třídní Ivanou Pečenkovou, jinak učitelkou na matiku a fyziku, s námi. To víte, školní výlet, navíc vlastně rozlučkový a banda nevycválaných nadržených Lubošů… Plánoval jsem, že v noci se vplížím do stanu k některým holkám a že si třeba i zašukám. Přes den jsme blbli na té louce, hráli hry, koupali se v místní přilehlé říčce nebo jsme se prostě jen vyvalovali na dekách po trávě. Já měl pochopitelně oči na holkách, které byly v plavkách, zvláště na těch boubelatějších a vyvinutějších, jako byly Alča Klasová, Zuzka Vojtíšková, Alča Průšová nebo Eva Lukášová. Pokukoval jsem jim po kozách i po kundách a nezapírám, že v ocase mi hučelo včelstvo. Pochopitelně jsem neopoměl čumět i po účách. No, Nováčková, ač byla sice jen 30 letá a bezdětná (myslím že čerstvě vdaná), byla na můj vkus nejen poněkud pihatá na nazrzlá blondýna, ale hlavně měla malé kozičky a byla taková hubená. To Pečenková, které bylo myslím 35 a byla maminou od dvou kluků (tehdy jim bylo, myslím, 10 a 7 let), byla pro mne více sexy i když to mateřství ji trochu poznamenalo popraskanou kůží na břiše. Měla sice očividně měkčí kozy, ale určitě větší než-li její kolegyně.

Večer se dělal táborák, opékaly se buřty, zpívalo se, drnkalo na kytaru a všemožně klábosilo až do 22. hodiny, kdy nám učitelky odtroubily večerku. Vlezl jsem se svým spolunocležníkem Vráťou do našeho stanu a chvíli jsme si ještě špitali. Vráťa asi za hodinu usnul, kdežto já čekal až skoro do půlnoci. Pak jsem se vyplížil ze stanu a přikradl se o kousek dál k jednomu ze stanů, kde spala jedna z mých favoritek. Už už jsem se jal ten stan roztopovat, abych dovnitř vklouzl jako had, když mne najednou odzadu osvítilo světlo baterky a já uslyšel hlas učitelky Nováčkové:“ Ale, ale… Koho pak to tu máme? Luděk!? Copak tady děláš? Koukej mazat do svého stanu a spát. Vyřídíme to až zítra!“

Nezbylo mi, než ji poslechnout a schlíple a ztrapněně se vrátt k Vráťovi. Tu noc jsem to vzdal.

Následujícího dne hned po budíčku jsem dostal před celou třídou sprdunk od Pečenkové, od níž jsem musel vyslechnout potupná slova o zapalujících se lýtkách a o nadržených puberťácích. To víte, že přes den jsem se pak stal terčem uštěpačných poznámek ze strany spolužáků, což mne sralo.

Po druhém dni nastal i druhý večer opět s táboráčkem a opět Večerkou ve 22:00. Jelikož měla Nováčková ten den svátek, bylo Kamily, tak obě úči u ohně popíjely víno z litrové lahve. To se mi zamlouvalo, protože jsem předpokládal, že ten alkohol je zmůže a ony budou ospalé, tudíž i méně bdělé a ostražité. Jenže ony se mnou předpažily. Při večerce si mne Pečenková zavolala, řekla ať si vezmu ze stanu spacák a jdu s Nováčkovou do chaty, že budu spát tuto noc raději tam, abych prý zase neměl roupy. Když to slyšel Vráťa, zlomyslně se mi chechtal. Jako zmoklá slepice jsem kráčel k chatě, kde jsem od Nováčkové dostal přidělenu válendu v podkroví. Obě úči spaly dole v obývací místnosti na dvou válendách u stěn. Rozbalil jsem si se smíšenými pocity spacák, roztopoval ho a vlezl pod něj. Kupodivu jsem dost rychle usnul, zatímco obě naše učitelky ještě seděly venku u dohasínajícího ohně a vartovaly jako mravnostní policie.

V noci jsem se probudil, protože se mi chtělo čůrat. Vstal jsem, koukl na hodinky a viděl že jsou 2 hodiny po půlnoci. Všude panovalo ticho, jen z přízemí jsem slyšel slabé chrápání. Po špičkách jsem s baterkou v ruce a oděn jen v trenkách sešel bosý doslova po špičkách dolů. Musel jsem skrz obývací místnost v níž bylo ve vzduchu cítit alkoholní výpary jejich dechu. Na stole uprostřed té místnosti stála prázdná láhev Vavřince a druhá jen zašpuntovaná, plná způli. Jako na jehlách jsem se došoural ke dveřím, velmi opatrně odemkl a vykradl se ven, kde jsem svému měchýři ulevil. Pravda, teď jsem mohl jít za svým cílem, ale mě se vám nějak najednou nechtělo a tak jsem se zase stejnou cestou vrátil do chaty a tiše zamkl. Jak jsem se stylem krok sun krok šoural tím obývacím pokojem, tak jsem jen tak ze zvědavosti posvítil baterkou na válendu vpravo.Tam ležela na boku krdelí ke mně Nováčková. Zatoužil jsem si na tu její prdel alespoň sáhnout, ale cosi mi našeptávalo, abych raději ještě posvítil i na druhou stranu, odkud se ozývalo chrápání Pečenkové. Jen jsem to udělal, div že se mi z toho pohledu nepodlomila kolena. Naše třídní ležela na té válendě na znak, deku, kterou měla být přikryta, měla shrnutu na bok ke stěně úplně mimo sebe, pusu měla pootevřenu a spala spánkem spravedlivých. Pravou nohu měla pokrčenu a kolenem opřenu o zeď, zatím co levou měla ještě více pokrčenu a opřenu o opěradlo židle. Jenže to nebylo to hlavní, co mne tak šokovalo a rozvířilo moje zdivočelé hormóny. Pečenková na sobě měla takovou krátkou noční košilku bez rukávů, jejíž spodní část měla vykasánu až nad pupek, takže od pupku dolů byla zcela nahá. Opatrně jsem se přišoural k nohám její válendy a osvěcujíc jí baterkou, prohlížel jsem si její široce rozevřená stehna a hlavně kundu. Věděl jsem, že něco takového se mi už asi nenaskytne. Měla sice na břiše ty bílé jizvy od porodů a i to břicho bylo volnější a byl na něm takový ten menší špekový faldík, ale přece jen… V ocase mi hučelo jako v úlu a on sám se mi v mžiku postavil do pozoru. Na jednu stranu jsem se bál průseru, kdyby se kterákoliv z nich probudila, ale na druhou stranu má chlípná touha povzbuzovaná přirozeným rozmnožovacím pudem se mnou dělala divy. Odvážnému štěstí přeje. Chtěl jsem si úču Pečenkovou prohlížet tak, jak jsem ji nikdy předtím neviděl. Pomalu jsem přiklekl k posteli. Chviličku jsem váhal ale pak jsem ruku pomalu přiblížil k levému stehnu a lehce se ho dotkl. Ani se nepohnula,tak jsem si dodal více odvahy a začal ji hladit a přibližovat se blíž k rozkroku. Věděl jsem, že dělám velice riskantní věc, ale v tu chvíli už mě nic zastavit nemohlo. Kopíroval jsem krásnou siluetu jejího stehna rukou acítil teplo její voňavé pokožky.

Pomaloučku jsem se dostal až k účině kundě. Strašně mně vzrušovala tahle situace, proboha jen jí nevzbudit.

Hormony zmítaly celým mým tělem, zajel sem si proto rukou pod kalhoty a začal si ho potichu honit. To mi ale nestačilo. Mého těla se zmocnila touha a já věděl, ze už mi je všechno jedno. Musel sem za každou cenu dostat svůj nadržený klacek do její kundy! Potichu sem se přiblížil ... nahmatal jsem její štěrbinu a… a lehoučce jsem se dotkl jejích mírně rozchlípených velkých stydkých pysků a pomaličku jí rukou přejel po rozkroku.Ona pořád spala a já nedokázal udržet svojí ruku… tak jsem prstem tu její voňavou štěrbinu znovu projel. Pečenková ale pořád nereagovala a tak jsem dál pokračoval ve svém průzkumu. Dech se mi úžil vzrušením, srdce bušilo jako o závod a celý jsem se chvěl napětím, když jí můj prst jezdil mezi pysky nahoru dolů. Udělal jsem to asi tak desetkrát a strašně mne překvapilo, že i když byla úplně tuhá, začala nějak reflexivně vlhnout a otvírat se. Já jsem byl v té chvíli už úplně bez sebe a tak jsem jí opatrně vsunul do pochvy prst. Bože, já měl prst v kundě své třídní učitelky, která mne včera tak zostudila před celou třídou! Kdyby věděla… Po chvilce jsem ho z ní zase vytáhl a začal jsem při svitu baterky hledat její poštěváček. Své zkušeností jsem už měl díky tetě Jiřině. Sundal jsem si trenky úplně a hodil je vedle na stůl. Pak jsem opatrně nahý vlezl mezi její nohy na válendu, když tu ona cosi zamumlala a pohodila hlavou. Ustrnul jsem jako socha. Když zase znehybněla, opřel jsem se levou rukou vedle jejího těla a do pravé jsem vzal svého tuhého pinďoura, načež jsem se jím začal přibližovat k její kundě. Baterku jsem přitom nechal rozsvícenou ležet kousek od jejího zadku, takže jí tak ze 30 centimetrů osvětlovala kundu.

Bylo to boží! Poličku jsem se jí tam svým pinďourem přiblížil a přiložil jsem ho na okraj účiny pochvy. Začal jsem jí žaludem jezdit mezi pysky a cítil se jako king. „Jen kouštíček si ho do ní strčit, jen žaluda…na vteřinku, dvě nebo maximálně pět“, zatoužil jsem a chtěl zkusit něco víc, než-li jen doteky našich pohlaví. To vzrušení, že tu pode mnou leží Ivana Pečenková, pětatřicetiletá vdaná ženská, matka dvou synů a ještě k tomu učitelka, která mne při svých předmětech dost dusila, byl nepopsatelný. Přiložil jsem tedy žalud k jejímu poševnímu otvůrku…“Bože, to teplíčko a klouzavoučko… a jak mi trnulo v žaludu…“ Trochu jsem se na ni natiskl tlakem svých boků a najednou jsem tam vklouznul jak po másle. Byl jsem v její docela zvlhlé kundě s žaludem až po shrnutou předkožku. Pečenková se trochu pohnula a začala lehce vzdychat. Stále se ale neprobírala. V tom sebou úča lehce škubla, jak v ní asi i ve spánku projela vlna vzrušení a já přemýšlel, co se jí tak asi musí zdát, nejspíš asi jak si to s někým rozdává. Začala i povzdychovat zase o něco hlasitěji a tak nějak nepravidelně, jakoby přerývaně. Opřen již na obou pažích po obou stranách jejího těla jsem už na nic nečekal a, znovu zatlačil a celý můj tehdy asi 15 centimetrový penis jí pronikl kundou a špička žaludu se dotkla děložního čípku. Zase cosi zamumlala, pohodila hlavou zleva doprava a zpět a já v ní nehnutě setrval snad dvacet vteřin. Její dech byl rychlejší a prsa se jí nadzdvihávala vzhůru a zase klesala dolů. Paráda. Můj žalud si tykal s účinou dělohou a jejímu starému asi začaly svrbět kouty na čela, jak mu začaly rašit parohy. Dosáhl jsem svého, ale dosáhl jsem maxima? Ne a já chtěl najednou úplně všechno, já šíleně zatoužil se Pečenkové na ten děložní čípek vysemenit, pěkně až do poslední kapky… Jen tak, zlomyslně, bez jejího vědomí. „Třeba jí i oplodníš!“ našeptával mi do ucha nějaký neviditelný hlas mého JÁ. Tak jsem se v té její zvlhlé kundě začal pomalu pohybovat tam a ven, tam a ven a spící soudružka učitelka ze sebe začala vyluzovat takové polohlasné výseky a nesrozumitelné kňouravé vzdechy. Už mne to pohltilo a já sral na opatrnost a ostražitost. Pomalu, ale hluboko jsem do ní přirážel a pokaždé, když se můj žalud dotkl její pružné tuhé dělohy, cítil jsem, jak mi ocasem projela elektrizující brnivá vlna. Najednou se mi stáhly svaly v konečníku, na hýždích i v břiše. Rychle jsem se Pečenkové natlačil žaludem na ten její děložní čípek, dost možní že otvůrkem v žaludu do otvůrku děložního hrdla o němž jsem se kdysi v

Knize o manželství dočetl, že u žen, které už dvakrát rodily může toto hrdlo být i centimetr široké, žaludem mi proběhly tisíce mravenců, pak mi v ocase zacukalo a já si vychutnával ty slastné prožitky vytryskávajícího životadárného spermatu do ní, do úči, do Pečenkové!!!

Zůstal jsem v ní, dokud mi nezměkl a sám nevyklouzl. Hned po té jsem zase opatrně opustil úču i její válendu, sebral baterku, trencle te stolu a stále nahý jsem se rychle dekoval pryč nahoru po schodech do podkroví. A Pečenková. Tak krátce po té cosi zamumlala a obrátila se na bok, načež spala hezky naplněná dál.

Tu noc jsem až do rána nezamhouřil oka a pln strachu jsem přemítal, co přijde ráno, zda-li Pečenková na sobě něco pozná, jestli si něco nedomyslí a tak. Když v 6:45 ráno zazvonil dole budík, zatrnulo mi a ta čtvrthodinka, co zbývala do 7:00, kdy byl budíček se mi zdála nekonečnem. Zaslechl jsem probudivší se učitelky dole o čemsi mluvit, ale bylo to polohlasem nebo spíš šeptem, tak nevím. Když se v sedm hodin v mém podkrovním pokojíku zjevila Nováčková a zavelela mi: „Tak vstávat, vstávat, už je sedm! Vem si spacák a vrať se do svého stanu!“, hrozně se mi ulevilo. „Dobrejtro,“ odpověděl jsem jí, vyskočil, shrnul svůj spacák do neforemné koule a rychle seběhl dolů, kde už nikdo nebyl, protože Pečenková budila venku ostatní spáče ve stanech. Já mazal k našemu stanu v němž seděl rozespalý Vráťa ještě s nohama ve spacáku a nasazujíc si brýle, hleděl na mne jako bych přiletěl z Marsu. Snažíc se o provokativní žert, zeptal se mě: „Tak co, Luďku, jak se ti chrápalo s účama? Snad tě tam neznásilnili?“

„Vole!“ řekl sem a v duchu mne napadlo, že lepší trest jsem nikdy neabsolvoval.

Byla sobota a jednalo se o poslední den našeho třídního výletu. Dopoledne jsme už vlastně jen poklízeli, bourali stany a balili. Byl jsem rád, protože jsem byl dost nesvůj. Po očku jsem pokukoval po třídní úče Pečenkové, ale ta se k mé spokojenosti chovala normálně a ani se po mě nijak zvlášť nekoukala. Před polednem jsme poobědvaly zbytky svých donesených zásob každý co měl a pak jsme se vydali na asi hodinový pětikilometrový pochod do Týnce nad Sázavou, kde jsme počkali na autobus a s ním se dopravili domů do Prahy.

Doma na mne už čekaly jen mamka s babičkou a naším 4 měsíčním Luboškem a hlavně mé povinnosti.

Když jsem v pondělí přišel do školy, bylo všechno v normálu jako dřív. Bylo před uzávěrkou naší závěrečné klasifikace a tak se celý první červnový týden zkoušelo a psaly se písemky. Přiznám se bez mučení, že když jsme měli některou z hodin na níž nás měla Pečenková, zálibně jsem po ní pokukoval a očima skenoval její postavu, zadek, břicho, nohy i kozy a znovu a znovu jsem si vybavoval ty slastné okamžiky, kdy jsem v ní spící tam na chatě na výletě měl svého ptáka a kdy jsem se do ní parádně vysemenil. Pečenková ale určitě nic nevěděla, protože se chovala jako vždycky a protože jsem při písemce z matiky dostal kuli a ze skoušení při fyzice štýru, měl jsem z těchto dvou předmětů na závěrečné vysvědčení dvě čtyřky. Pravka, ten poslední týden naší povinné školní docházky se mi zdála taková nějaká posmutnělá a vážná, ale to víte, když se učitelka loučí se žáky, jimž dělala dva roky třídní, některá má asi trochu teskno u srdce, protože si už na nás zvykla. No, rozloučili jsme se s ní velkou kyticí růží, kterou zaplatila celá třída a dali ZéDéěŠce pápá.

Za rok na to, na samém počátku června 1973, kdy už jsem měl za sebou v podstatě 1. ročník učňovské školy, jsem šel tak jako vždycky okolo druhé odpoledne ze školy a kráčel jsem pěšky domů po bývalé Třídě SNB okolo zdi závodu KOH-I-NOOR. Byly to tři stanice tramvají, ale já rád chodil pěšky, protože jsem se nerad cpal v tramvaji a nerad jsem na ni čekal. Jak jsem tak šel, už z povzdálí jsem spatřil jak v dálce jde proti mně nějaká mamina tlačící kočárek. Už na pohled se mi ten kočárek zdál nějaký velký. Jak se přiblížila, bylo mi jasné, že ten kočárek je dvoják a také ta mamina mi začala být nějak povědomá… No aby né! Byla to má bývalá třídní učitelka ze základky Ivana Pečenková. Došli jsme k sobě a pozdravili se. Začala se mně vyptávat odkud jdu, jak se mi líbí a daří v učňovské škole a já jí trochu popovídal. Pak jsem se jí zeptal: „Co naše bejvalá škola?“

„Co by ?“ odpověděla a s úsměvem dodala: „Stojí… Jenže já už tam teď nejsem, protože mám jiné povinnosti“, dodala a ukázala na kočárek.

„To máte jako…dvojčata?“ zeptal jsem se jí poněkud připitoměle.

„No jo…Také nás to s manželem zaskočilo… Už jsme děti neplánovali a najednou jsem otěhotněla a teď mám dvě holčičky“, vysvětlila mi.

„Jak se jmenují ?“ byl jsem zvědavý a aniž bych se dovoloval, naklonil jsem se nad kočárek maje jaké vnitřní nutkání to učinit a mé tušení se nezklamalo. Tak jako tyhle dvě spící holčičky jsem vypadal přece já, když jsem byl mimino. Vím to z fotografií v albu o svém dětství. „Ta vlevo je Ivanka, po mě, a ta vpravo je Jaruška, po manželovi“ řekla.

„A kolik jim je?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Minulý týden měly tři měsíce“, poučila mne má bývalá učitelka ze které se tímhle neplánovaným mateřstvím stala dost fortelná ženská. Měla plnější obličej než dřív, trochu zestárla a také jí očividně po porodu zůstala nějaká ta kila navíc. Rozloučili jsme se, popřáli si hodně štěstí v dalším životě a každý jsme šli svou cestou.

Musím dodat, že mi u srdce hřál příjemný pocit hrdosti a měl jsem radost, že se ten můj tehdejší kousek na učitelčin účet tak dobře povedl, aniž bych z toho měl nějaký malér, ale hlavně proto, že jsem jejímu starému vlastně nasadil kapitální parohy a on, aniž to ví, bude vychovávat moje děti.