Ridlex Seznamka

Tlusťoška - Zlý šéf

Baculky
Karla zvedla telefon a vzápětí rozjasnila tvář. Tentokráte nic služebního, volala její bývalá spolužačka. "Díky, že ses ozvala, já odtud soukromě volat nesmím, šéf by měl zase záminku." Dívky se rychle domluvily. Čerstvě provdané Blance sehnal v Praze před pár týdny její manžel garsonku, příští středu by ji ráda s Karlou zasvětila, "jako za starých dobrých časů na koleji".
Zavěsila s příjemným pocitem, ale než se stačila zasnít, v té chvíli měla po náladě. Naproti ní totiž stál a velmi přísně se tvářil její šéf. "Jak to, slečno, že soukromě telefonujete v pracovní době?"
"Byla to jen chvilka, já sama nevolala."
"O tom se teď nebudeme bavit, po pracovní době si to vyřídíme - přijďte do mé kanceláře!"
Celý zbytek dne měla Karla pokažený. Dobře věděla, co znamená jeho "přijďte do mé kanceláře!"
Sotva nastoupila, dával jí šéf najevo její totální závislost na něm, při kdejaké zámince naznačoval, že na její místo má dvacet jiných zájemců, takže mlčky vše snášela. Jeho požadavky se ale stupňovaly. Při posledních návštěvách už byla zvyklá na jeho úvodní "odložte si," čímž nemyslel pouze kabát, i na závěrečné "pro dnešek to smažeme přátelským polibkem". Pod "přátelským polibkem" se ovšem také skrývalo stále více obsahu. Minule si mu při "přátelském polibku" musela sednout na klín, předtím při "odložte si" zůstat nahoře pouze v podprsence, takže "aby udržela balanc," doplnil "přátelský polibek" tím, že si ji přidržoval chlípnou dlaní rovnou za ňadro. Hnusilo se jí to, byla zvyklá výlučně na jemné dotyky ať už ruky svojí, nebo jediného člověka, kterému to dosud sama dovolila - přítelkyně Blanky.
Raději teď proto myslela na domluvenou návštěvu u ní. Obě se znaly už z kolejí, občas spolu zalaškovaly, "aby se snadněji usínalo," jak si ulehčovaly svědomí. Teď se pár měsíců neviděly, nebýt šéfovského "přijďte do mé kanceláře," ráda by si zpříjemňovala průběh dne představami, zda ji ještě Blanka po takové pauze bude chtít trochu pohladit, když se mezitím stačila provdat. Zasněně sáhla po kabelce a nenápadně vyndala miniaturní igelitový pytlíček. Byly v něm desítky prstýnků plavých vlásků, jak je někdy nosívají u sebe šťastné maminky. Obsah tohoto pytlíčku ale skrýval úplně jiné tajemství. Jestlipak i Blanka má u sebe podobný pytlíček s její černobarevnou vzpomínkou na jejich rozlučovací večírek na koleji...?
Po nástupu do práce byla štěstím bez sebe. Když ale byla v zaměstnání týden, myslela, že to už nevydrží. Kolegové spolu vůbec neměli dovoleno během pracovní doby hovořit, každý sice dělal dojem, jak je do práce pohroužen a o kontakty s ostatními vůbec nestojí, atmosféra na pracovišti ale panovala pěkně dusná. Kromě pozdravu jen občasný služební telefonát, pípání počítačů a kontrolní dotazy šéfa, procházejícího pracovištěm jako duch.
Občasné telefonáty s ostatními spolužáky, vesměs dalšími čerstvými inženýrkami, drsně ukázalo, že úspěšné absolvování školy neznamená ještě vyhraný život. Polovina z absolventek pořád ještě sháněla práci marně a jí její štěstí přály, ale současně upřímně záviděly, že si dobře vydělává a rychle získala zajímavou intelektuálskou práci.
Po několika týdnech zaměstnání se pokusila se šéfem promluvit. Souhlasila i s rozhovorem po pracovní době, kdy byla dosud vždy zvána z jeho iniciativy, kdykoli něco - aspoň podle jeho názoru - udělala špatně. Tentokráte vstoupila a dříve, než stačil vyslovit jeho pověstné "odložte si," ujala se energicky slova. Vyjádřila mu loajalitu, ocenila zajímavou práci, ať vidí, že je dobrou pracovnicí, že se rychle zaučila. Pokud se mu navíc líbí jako žena muži, je to pro ni lichotivé a mrzí ji, že ho musí zklamat, ale ať si najde jinou, ona už tu hru po pracovní době nemůže hrát - trochu se zarazila - prostě "není na mužské"! On se tvářil, jako že chápe, nečekaně ale zcela věcným tónem přikázal: "Sundej si kalhotky!"
Zůstala stát jako opařená. Měla chuť se otočit a odejít. Případně k němu ještě přikročit a před odchodem vlepit pořádnou facku. Četl jí myšlenky: "Klidně běž. A ráno se zastav u mne v kanceláři, sepíšeme záznam o průběhu zkušební doby a k dnešnímu datu ji ukončíme."
Vypadal jako běžný mužský, myslelo mu to, v práci se vyznal, ale tento vývoj ji zcela šokoval. Pokud se zamiloval, její odmítnutí asi bylo příliš příkré. "Počkejte," zašeptala, když se otočil ke dveřím a naznačil, že tím pro něj setkání skončilo. Vždy se na závěr jednání k dveřím svojí kanceláře vrhnul jako první, galantně je otevřel, ale už méně galantně jakoby neúmyslně využil okamžiku, kdy dáma odcházela. Někdy to vypadalo, že zavrávoral a otřel a o její tělo, jindy se jeho ruka nepochopitelně vymrštila do prostoru, ale vždy tak, že si cíleně sáhla. Běžně tuto drzost doprovodil omluvou.
Teď se držel kliky a jeho pohled nekompromisně směřoval k jejímu klínu. "Spíš chlívák, než zklamaný mužský" pomyslela si, ale pomalu si vyhrnula sukni a zastrčila palce za okraj kalhotek. Stále držel jednou rukou kliku a ledovým pohledem sledoval každý její pohyb. Hlavou jí proběhla vzpomínka na včerejší líčení jedné spolužačky, jak se marně snaží získat práci, a jak si smutným žertem postěžovala, že s jejími podvyvinutými tvary by se neuživila ani na E55.
"Pusťte tu kliku a povězte raději, jak se taková show projeví na mojí výplatní pásce," změnila Karla taktiku. Ani se nehnul. Sledoval, jak se předklání, když po jistém zaváhání kalhotky klesly na úroveň kolen. Zaznamenala, že teď jeho pohled směřuje do dekoltu, na který byla docela pyšná. Když si mu minule musela sednout na klín, byl z jejích tvarů docela paf. To jí dodala odvahy: "Tak to by stačilo, ne? Když mi něco povíte k té výplatní pásce, klidně rozepnu ještě nějaký knoflík na halence. Třeba jako minule!"
S jistou úzkostí se snažila ze šéfova pohledu vyčíst sklony k sadismu. Ne, sledoval ji zcela netečně. Nic neprožíval, chladně čekal na splnění příkazu. Aby to pochopila, stiskl kliku a pootevřel dveře v náznaku, že audience skončila.
Rychle se znovu sehnula, nehleděla na riziko, že by někdo šel kolem a škvírou ve dveřích ji spatřil, vytáhla sukni do výše kolen a rychle si kalhotky sundala. Rozpačitě je položila na opěradlo své pracovní židle a vzpřímila se. Kdyby teď někdo vstoupil, viděl by už naprosto decentní scénu - pokud by si nevšiml těch kalhotek. Ty se vyjímaly na židli tak divně, že ji to zneklidňovalo více než fakt, že je pod sukní nahá.
Současně se nepřestala bát, že ji šéf z místnosti vykáže. Dala mu najevo, že si o jeho mužské pozornosti nestojí. On ji za to ponížil, to vše by pro ni mohlo mít nedozírné následky. "Sedni si na stůl," přikázal věcně a zeptal se: "Prášky asi nebereš, když jsi na ženské, co?"
Chvíli trvalo, než pochopila. "Ne, neberu," vykoktala pravdivě. Ani na to nezareagoval, jen nepatrným pohybem hlavy ukázal směrem ke stolu. Pracovní deska byla puntičkářsky uklizená, opřela se rukama, vysoukala se na ni a trochu násilně začala coby projev uvolnění houpat nohama, které v této poloze nedosahovaly na podlahu.
"Tak ne!" zasykl a do Karly znovu vjela úzkost. Připomněla si jednu scénu z pornofilmu, který kdysi viděla na kolejích. Seskočila dolů, sukni si vyhrnula až nad pas a znovu se vyškrábala na stůl. Civěl jí na odhalený pupek a dívčí bříško, dobře musel vidět i její tmavé chloupky, které si zásadně neholila. Vystřižené místo na památku přítelkyni už dávno zarostlo.
Pokynem rukama jí nařídil, že má nohy roztáhnout. To zatím dokázala jen před Blankou na kolejích. Ale potřebovala k tomu správnou náladu a aspoň kapku alkoholu na kuráž. Obojí teď scházelo, místo toho nastoupila obava, že ji bude chtít znásilnit. A s tím související nebezpečí, které ani nechtěla domyslet.
Jeho pohled ale byl nekompromisní. Povolila stehenní svaly, kterými dosud křečovitě tiskla nohy k sobě a pomalu milimetr po milimetru, od sebe kolena odtahovala. Co milimetr, to těžký duševní boj. Snad na půl metru je už měla od sebe. Podvědomě jí proběhlo hlavou, že kdyby se k jejímu odhalenému klínu přiblížil, snadno nohy zase srazí k sobě a uhájí tak panenství, za které se někdy trochu styděla, jindy na ně byla i trochu pyšná.
Ano, to je řešení pro tuto svízelnou situaci: bude myslet na svoji přítelkyni Blanku, která byla také ještě jako vysokoškolačka panna, a se kterou si na kolejích často důvěrně a něžně hrávaly. A která je teď provdaná, má v Praze garsonku a do té garsonky ji zve. Kéž by tu teď byla ona místo toho zlého mužského! Přivřela oči, na šéfa se dívala takovou škvírkou, že si místo něho dokázala představit, že to kousek před ní stojí Blanku. A ejhle, nožičky začaly poslouchat, bez nejmenších zábran se roztáhly do polohy, jakou zažívaly jen výjimečně, když se v hodinách gymnastiky pokoušela o provaz.
Vžila se do této příjemné představy tak, že málem pustila lem sukně a sáhla si na obnažené lůno. To s Blankou před sebou dělávaly, každá sama sobě, seděly přitom kousek od sebe na posteli a ukazovaly si s dráždivým pocitem překonávaných rozpaků, komu se podařilo vykouzlit větší poštěváček.
"Vyndej si kozy," přerušil vzpomínku mužský hlas. Bez náznaku odporu si okamžitě vytáhla spodní část halenky ze sukně a spolu se spodní košilkou ji vyhrnula směrem vzhůru. Navyklým pohybem k tomu přidala spodní část podprsenky a veškerý textil v mžiku přidržovala pod bradou. Vyzývavé tvary poprsí mírně ztratilo, obě ňadra svojí vahou trochu poklesla. Karla si byla vědoma toho, že právě tyto tvary přednostně vyhledávají režiséři pornofilmů.
Šéf se konečně pohnul. Karla na chvíli ztuhla očekáváním, že nastává chvíle, kdy se bude muset bránit fyzickému násilí. Mužská ruka se skutečně zvedla, jenže místo aby sáhla na odhalené ňadro, vzala z opěradla židle kalhotky. S nimi se šéf opět vrátil téměř ke dveřím, odkud si začal jen velmi spoře zahalenou dívku sedící na stole prohlížet.
"Roztáhni je jako předtím," tiše přikázal a zatímco ona okamžitě poslechla, střídavě zabodával zraky do jejích téměř nahých ňader, pohledem pak sjížděl dolů a díval se jí rovnou do široce rozevřeného klína. Současně s tím pomalu zvedl ruku s kalhotkami ke svému obličeji a látku začal očichávat. Zcela věcně, opět bez známky jakékoli emoce.
To Karlu hluboce uráželo. Ten chlap s ní zachází jako s kusem nábytku. To je horší, než sadismus! Poslušně přitom udržovala stehna od sebe, přímo ve směru jeho pohledu, pod bradou přidržovala zmuchlanou podprsenku s ostatními částmi oděvu tak, aby neměl záminku přikazovat jí znovu, že má prsa odhalit. Ať mu klidně oči vypadnou, chlípníkovi!
Aniž by přestal očichávat kalhotky, druhou rukou si šéf pomalu rozepnul poklopec a vyndal vzrušeného ptáka. Karle poklesla čelist. Tak teď to přijde. To, co viděla v tom nechutném pornofilmu, ji teď asi čeká. Pokud se ovšem nevzdá slušně placeného zaměstnání...
Zavřela oči, bezděky mírně pootevřela ústa a čekala. Věděla, že ji teď bude nutit, aby si jeho ptáka vzala do úst, aby mu ho sama honila, zatímco on jí bude osahávat prsa. Nějak to zvládnout musí... Hlavně, aby jí to nechtěl stříkat přímo do pusy.
Přibližující se kroky ale slyšet nebylo. Místo toho zazněl další lakonický příkaz: "Dělej si kundu!"
Otevřela oči. Šéf měl nos stále zabořen v jejích kalhotkách, druhou rukou si pomalu opracovával vzrušený úd. "Snad se zalekl toho, že neberu prášky a na orál není zavedený," pomyslela si a s trochou ulehčení si téměř bez zábran před jeho očima začala hladit citlivá místa mezi roztaženýma nohama. Něco podobného znala z večerů s Blankou. Vzájemně se pozorovávaly, což pořádně zvyšovalo vzrušení. Na chvíli ji teď dokonce opustil permanentní pocit úzkosti a začala sledovat pravidelné pohyby ruky, ze které se vynořovala a zase schovávala špička pomalu honěného ptáka.
"Čím víc toho zvládne daleko od mého těla, tím lépe," začala uvažovat racionálně a zajela prsty přímo do svého panenského, leč už hodně tréninkem citlivého, otvůrku. Druhou rukou si přitom začala masírovat poštěváček, cítila, jak roste a při některých dotycích vysílá příjemné pocity. Chvilkama jakoby jí tělem procházel slabý elektrický proud.
Jak měla obě ruce v akci mezi stehny, sjela jí halenka dolů, takže ani nepřekvapil další příkaz přidušeným mužským hlasem: "Bradavky! Dělej si to současně nahoře i dole!"
Poslušně si nejdříve znovu vykasala halenku s košilkou a podprsenkou tak, aby vše mohla přidržovat bradou, chytila si levou rukou nyní znovu odhalené ňadro, mačkala je dlaní a prsty přitom přejížděla po bradavce, která se rychle vztyčila. Prsty pravé ruky přitom kroužily kolem poštěváčku, vytahovaly jej, prsty projížděly mezi pysky tak, že Karla zapomínala na urážlivost situace a bezděky začala tiše vzdychat.
Než ale mohla doopravdy zapomenout a případně sama prožít příjemné pocity, přerušil ji další příkaz: "Pojď sem! Okamžitě!"
Nedovolila si odporovat, během těch tří kroků jí proběhly vylekanou myslí různé možnosti znásilnění. Představa, že se jí bude chtít vystříkat na prsa nebo do úst... On ale popadl její ruku, kterou si ještě před chvílí dráždila vlastní klín a položil si ji na vzrušeného ptáka. "Tahej!" sykl stručně a ona s určitou úlevou začala věřit, že k nejhoršímu nedojde. Teď už se přestával ovládat, začala ho přemáhat vlastní rozkoš.
"Dělej se druhou rukou taky!" nařídil ještě a než si Karla stačila pod sukni sáhnout, popadl vlastní rukou tu její, ve které držela ptáka, začal si ho její rukou sám honit a druhou rukou ve chvíli vyvrcholení ke špičce přiložil její kalhotky, do kterých za opakovaného vzdychání nekonečně dlouho stříkal...
Jeho extáze netrvala dlouho, rychle se opanoval. O její pocity se nestaral ani v nejmenším. Sám si ještě párkrát za ptáka zatáhl, vymáčkl z něho poslední kapky spermatu a pečlivě vše otřel do Karliných kalhotek. Jejich pohledy se setkaly. Její něco mezi rozpaky a pocity urážky, jeho naprosto chladný. "Sežeň si prášky, jestli tady chceš pracovat," řekl jí cynicky a hodil jí do obličeje kalhotky. Ucítila na nose vlhkost a dostala chuť ho vší silou kopnout. Nejlépe rovnou do rozkroku.