Další velká oslava. A jako vždy je tu na mě zase strašně moc lidí. Teta opět pozvala velkou spoustu svých známých. A pak to přesně takhle dopadá. Bavím se s jedním člověkem, jinak obvykle s nikým jiným. Nejsem moc společenský či seznamovací typ. Alespoň jídla i pití je tu dost, to zrovna já dokážu ocenit.
Tohle fakt není na mě, říkám si, co odešel kamarád ze základky domů. Nikoho dalšího tu prakticky neznám. Mám žízeň, dojdu si tedy dolít kofolu do mého plastového kelímku. V klidu si to vypiju a pak půjdu, slíbím si.
Najednou dostanu nějaký zvláštní impuls. Už se mi to párkrát stalo. Prostě dostanu chuť se s někým poznat. Zrovna, když si slíbím, že chci odtud vypadnout. To je jak naschvál... Ale co kdyby z toho bylo i něco víc? Začínám tak důkladněji pokukovat po ostatních. Přemýšlím, koho bych oslovil.
A netrvá to dlouho. Uvidím jednoho kluka. Výrazně nižší oproti mně, hubená postava, takový pěkný, ještě dětský vzhled. S někým si povídá, asi brácha. Oba vypadají docela podobně. Ale ten menší se mi líbí víc. Tmavé vlasy, modré oči. A ten úsměv! Ach, jak krásně se směje! Teď jen započít konverzaci...
Naštěstí zanedlouho potom se rozcházejí. Kluk si chce dát ještě něco k jídlu, přichází ke stolu si něco nabrat. Sám! Ideální moment pro mě.
„Ahoj,“ začnu nervózně.
„Ahoj,“ odpoví mi s úsměvem.
Já se snad zblázním! Tak krásný úsměv!
„J-jak se zatím bavíš?“ vykoktám ze sebe nějakou otázku.
„Dobře,“ povídá a podá mi ruku: „Mára.“
„Míla,“ představím se mu a potřeseme si pravačkami. „Kolik ti je?“
„Patnáct.“
Docela málo, pomyslím si. Ale vzrušení je mocnější. Toužím po něm! Mára má ještě pěkně vysoký hlásek. A ta jeho dětská tvářička!
„Mně šestnáct,“ dodám, snažící se získat alespoň malou jistotu v konverzaci.
Mára si vychutnává svůj kousek slaného závinu. A já na něj jen prostě civím! Co dál? Pořád jsem nervózní, srdce mi buší jako o život.
„N-nechceš se trochu projít?“ nabídnu mu.
„Proč ne,“ odvětí.
Dopíjím tak svůj nápoj, Mára mezitím dojídá již druhý kousek závinu. Pak se nenápadně vypaříme a vydáme se na cestu.
„Ty seš na gymplu?“ zeptá se mě Mára.
„Jo, jsem,“ odpovím mu, „ale nemám to tam rád. Už se těším na prázdniny.“
„To já taky,“ pokračuje Mára. „Jedete někam na dovolenou?“
„Letos ne, asi pojedem jenom na chalupu. Stejně nepotřebujem dovolenou u moře každej rok...“
„Nemáš rád moře?“ diví se Mára.
„To jsem neřek,“ ohradím se, „jen u něj nemusíme trávit každý léto.“
Pořád pokukuji po Márovi. Má na sobě červené tričko, krátké černé kraťasy a tmavě modré pantofle. Jak rád bych po něm hned skočil!
„A co jinak?“ nadhodí zničehonic Mára.
„Co myslíš?“ zarazím se.
„No něco ze života – kámoši, zábava.“ odpoví mi. „Nebo holka...“
Přemýšlím, co mu řeknu. Nechci na něj špatně zapůsobit.
„No tak-,“ chci nějak začít.
„Líbím se ti?“ položí mi otázku na rovinu.
Jenom na Máru pomalu otočím hlavu, oči mi tikají do všech stran. Jak to vytušil? Jsem zděšený, ale zároveň mě to neskutečně rajcuje...
„Moc,“ odpovím nadrženě.
„To vidím,“ poznamená, poukazujíc na mou bouli v kraťasech.
To už mám srdce až v krku! Mám ho rád, ale současně se bojím. Cítí to vůbec stejně? Je taky na kluky? Tolik pocitů v jedné chvíli!
„Pojď,“ navrhne Mára a vezme mě za ruku.
Odtahuje nás stranou od cesty, za takové menší stromky. Nikterak vysoké, ale pro eventuální následující průběh zcela dostačující.
V tu ránu mě Mára políbí. Moje péro je již zcela ztopořené! Obejmeme se a počíná vášnivé líbání. Vlna extáze prochází našimi těly. Stále mnou prochází obrovské množství pocitů. Ale teď je to něco jiného. Miluju ho! Naše jazyky šmejdí v ústech toho druhého a náležitě si to vychutnáváme! Nervozita ze mě rázem odpadává.
Mára na nic nečeká. Oběma rukama mi stahuje šortky s trenkami naráz. Musím si tak sundat sandály, abych mohl ty věci ze sebe vůbec dostat. Lehce se ohnu, rozepnu zipy. V rychlosti je odkopávám. Následně i to, co mi leží u nohou. Můj ztopořený penis, zahnutý lehce nahoru, se tak již poslušně tyčí před samotným Márou. Sundávám si triko. Náhle ucítím letmý dotyk jemné ručky v oblasti mého rozkroku. Potichu zavzdychám! Triko odhodím k ostatnímu oblečení. Před Márou stojím tak kompletně obnažený. Mára se nádherně, tentokrát trochu šibalsky usmívá.
Teď je však na řadě on. Okamžitě se vrhám na jeho červené tričko. Vzápětí se odkrývá hubené Márovo tělíčko. Rychle odkopne svoje pantofle do stran a stahuji mu kraťasy. Nic pod nimi nemá! Rozkrok má rozkošný, bez jediného chloupku. A jak se zdá, jeho penis je také připraven do akce!
Chvilku na sebe koukáme. Obdivuji tu nádheru, která přede mnou zůstala. Navíc zcela odhalená! A ten úsměv! Až se mi podlamují kolena...
Rázem Mára sám od sebe ochotně kleká před můj rozkrok. Šestnácticentimetrový úd okamžitě bere do ruky. Začne mi cucat žalud. Sakra, já šílím! Mára neskutečně dobře kouří můj pyj. Se zavřenýma očima zakláním hlavu. Pár kluků jsem již měl, ale nikdo z nich se nevyrovnává Márovi! Až z toho všeho lehce sténám! Snažím se však přece jen nebýt příliš hlasitý, kdyby šel někdo náhodou kolem.
Kuřbu Márovi zkusím zpestřit. Zpočátku lehce přirážím proti němu. Tlumeně sténá! Přímo neprotestuje, přidávám tak do jeho krku další centimetry. Márovi najednou vytrysknou slzy do očí. Očividně se pod mým nátlakem až dusí. Mára si ho na okamžik vyndá z pusy. Zakucká si.
„Prosím, ne tak hluboko,“ požádá mě.
„Promiň,“ pohladím ho po vlasech, „v pohodě?“
„Jo,“ odvětí Mára.
Dá si ještě chvilku pauzu, pak si však bere můj penis zpět do úst. Pro jistotu přestanu přirážet. I tak to je rajcovní. Až se mi z toho motá hlava! Stejně již mnoho nezbývá. Snažím se odkládat výstřik, ale věčně to pochopitelně nejde.
V tu ránu to na mě přichází! První stříkanec skončil v Márově krku! Postupně do něj vysemením celou svoji dávku. Poslušně ji spolyká. Když se od mého přirození odlepí, tváří se spokojeně. A zase se usmívá! Chviličku oba vydechujeme a zpracováváme, co se právě událo!
Teď mám však chuť mu vykouřit já! Strčím do něj, až se rozvalí do trávy. Roztahuji mu nohy. Uchopím jeho nástroj do ruky a lehce ho honím. Pociťuji, jak ještě trochu tvrdne. Mára zavzdychá! Jeho erekce dosahuje maxima. Nohy mu dám ještě dál od sebe a beru si jeho penis do pusy. No, spíš pindíka. Je roztomile malý, asi deset centimetrů. Snadně mu ho alespoň celého kouřím. Mára sténá. Celý se klepe vzrušením, a to ho nesaju nijak dlouho.
Úplně nečekaně najednou ucítím první Márovo semeno. Výborně chutná! Ale udělal se tak rychle, ach jo... Spolykám tak alespoň jeho slaďoučké mladé semínko, které do mě postupně vystříká.
Lehce znavený se položím do trávy vedle Máry. Oba spokojeně oddechujeme. Navzájem se na sebe usmíváme!
Po krátkém odpočinku se raději rychle oblékáme. Nechceme být mimo oslavu až moc dlouho, kdyby nás náhodou někdo sháněl. Strašně se mi to líbilo. Ale Márovi evidentně o hodně víc! Cestou zpátky se držíme za ruku. Sem tam si dáme letmý polibek. Márovi to ale stejně nedá. Ještě naposledy mě obejme a dlouze se líbáme! Já jsem tak šťastný!

Po návratu z našich milostných hrátek mi oslava ubíhá relativně rychle. Myšlenkami jsem stále u kouření s Márou. V průběhu se občas pohledy shledáme. Usmíváme se na sebe. Ten Márův andělský úsměv!
Mára s rodiči a sestrou nakonec odcházejí o něco dříve. Ještě předtím za mnou stihne zajít.
„Rád jsem tě poznal,“ řekne svým vysokým hláskem.
„Já tebe taky,“ oplatím mu kompliment.
„Na,“ podává mi Mára kousek papírku, „napiš mi!“
Naposledy vidím Márův přenádherný úsměv! Očima se ještě rozloučíme. Hned na to se podívám, co je napsané na onom kusu papírku. Skutečně tam je jeho číslo. A krátký prostý vzkaz: Miluju tě.
Číslo si okamžitě ukládám do telefonu. Následně na to mu odepíšu zpátky: Taky tě miluju.