Potom, co jsme si na oslavě vyměnili čísla, si s Márou píšeme každý den. A když to jde, tak si i voláme. Z devadesáti procent se jedná pouze o sexuální narážky – z obou stran. Rádi si píšeme, jak myslíme na toho druhého. Dopisujeme si víceméně pokaždé, kdy to jen jde. Kvůli tomu přestávám fungovat mimo naší konverzaci. Ať jsem s kýmkoliv, kdekoliv, myšlenky se mi vždy stočí směrem k mému kamarádovi. Co kamarádovi, milenci! Na Máru doopravdy nejde přestat myslet!
Jednou Mára dostane nápad, že bychom si mohli vyhonit během hovoru. Aniž bych mu na to cokoli řekl, hned na to mi Mára volá. Až s děsivými detaily začne popisovat, co dělá a na co přitom myslí. Připadá mi to zvrhlé. Dvakrát tolik při pomyšlení, že je mu teprve patnáct! Zděšení však rázem přechází do vzrušení. Představuji si nahého Máru, jak pobíhá svými prstíky po svém roztomilém pindíku. Mám z toho bouli v teplácích! Začnu s ním hrát jeho hru a honíme si je! Postupně se laškujeme a povzbuzujeme. Vzájemně si naše nástroje v představách kouříme. Až přichází samotný vrchol! Mára stříká, skoro až křičí nadržeností! Hlasitě oddechuje, asi ještě dostříkává svou dávku. Miluju tě, poví mi do sluchátka. Následně na to vypne hovor. V tu ránu na něj dostanu vztek! Já ještě nejsem hotov a už to vypnul. Parchant! Dodatečně si tak alespoň do ruky nastříkám svoje semeno. Představuji si, jak ho Mára polyká. Smlsnu si na něm alespoň sám, když už nic.
Postupně vylaďujeme naše telefonáty. Mára se naučil ten výstřik alespoň trochu odkládat. Stejnak jsem musel záměrně honitbu zrychlovat, abych se zvládl udělat s ním. Nikdy to netrvalo déle jak pět minut. Ale vždycky to bylo krásných pár minut!

Takto spolu komunikujeme pár týdnů. Miluju Máru čím dál tím víc! Chci se s ním sejít, ale nevím, jak ono téma začít. Nechci ho zaskočit. Nakonec to navrhne sám Mára.
„Nechceš se zase sejít?“ navrhne mi během telefonátu.
„Rád,“ odpovím mu hned, „ale co teď?“
„Jak, co teď?“ zarazí se Mára.
„Hele, asi budem chtít zajít o něco dál a sám to víš. Promiň, že to tak řeknu, ale jseš pořád takovej nezralej, je ti přece jenom patnáct...“
„Mílo,“ zastaví mě, „vážně ti připadám nezralej? První setkání tě snad nepřesvědčilo?“
Ve chvíli se mi přehrál onen večer. Ze vzpomínky na něj se mi postaví.
„Máš pravdu,“ odpovím mu, „ale fakt, chceš zajít dál, je to tak?“
„To je pravda,“ odvětí Mára šibalsky.
„Tak kdy se sejdem?“ vrátím se k našemu původnímu tématu.
„Co červen dvacátýho prvního?“ navrhne.
„No... V kolik?“ optám se, jelikož mám zrovna v ten den docela dost hodin ve škole.
„V patnáct hodin?“ doplní.
Vím moc dobře, že mám do čtyř. Ale během okamžiku jsem jasně rozhodnutý, že školní docházka se o nějakou tu absenci holt rozšíří.
„Tak jo,“ potvrdím čas.
„Super,“ reaguje Mára, „pošlu ti do zprávy adresu.“
„Už teď se těším,“ řeknu mu.
„Já taky,“ odpoví nadšeně Mára, „hlavně na to, jak mě hezky protáhneš!“
Hned na to Mára položí telefon. A já jen zase civím z toho, jak mluví patnáctiletý kluk. Patnáctiletý! Ne, že bych se netěšil, ba naopak, ale vidět takhle psát patnáctilezého kluka... Uf!
Těším se jako blázen, až se zase s Márou setkám. Týden předtím si dám jeden slib: Nebudu honit. Chci si to pak pořádně užít, takže se nebudu jakkoli rozptylovat.

No... Těžko, PŘETĚŽKO! Ale přece ten týden nakonec uplyne a svůj slib dodržím. Sedím ve vlaku a mám ze sebe radost. Zároveň se však těším, až se po tak dlouhé době udělám.
Vlak má zpoždění. I když zpoždění – pět minut je již taková norma než nějaký čas cesty vyloženě navíc. Vystoupím tak z mého spoje a kráčím směrem k Márovi.
Po krátké chůzi docházím k domu. Zazvoním. Za chviličku mi již Mára otevírá dveře.
„Ahoj,“ vykřikne radostí Mára a obejmeme se.
„Čau,“ pozdravím ho, „rád tě vidím.“
„Já tebe taky,“ opětuje mi kompliment Mára.
Chvilku se líbáme. Ach ty slaďoučké rty!
„Tak jdem na to,“ řekne Mára a táhne mě za ruku.
Opět na nic nečeká. Mára mě rychle vede k sobě do pokoje. Dostanu ze sebe školní batoh. Mára se začne svlékat. Nezůstávám pozadu a sundávám též ze sebe své oblečení. Márovi už krásně stojí. A zase ten úsměv! Ten mi ze všeho nejvíc chyběl!
Objímáme se. Vášnivě se líbáme. Mára mě hladí na bocích, já jeho zase na půlkách. Jemně je stisknu. Zavzdychá! V ten okamžik cítím, jak se můj penis plně topoří proti němu.
„Vykuř mi ho,“ poručí si najednou Mára.
Tím mě dokonale zaskočí. Je troufalý, kluk jeden! Ale rád plním rozkaz a klekám si k jeho náčiní. Již plně ztopořených deset centimetrů beru naráz do pusy. Mára se slastně prohýbá! Vzdychá a užívá si mou kuřbu. Jednou rukou držím jeho kousek, druhou mu mnu kuličky. Až z toho Mára sténá! Rukama mě drží za vlasy, trochu i přiráží proti mně. Se zavřenýma očima si vychutnávám ten zážitek!
Po chvíli mu ale začne cukat v péru. Jeho mladické semeno mi tak plní pusu. Poslušně jeho dávku kompletně spolknu. Chutná skvěle! Ale mrzí mě, že to trvalo tak krátce. Mára nemá holt pořádnou výdrž. Rád bych ho déle pokouřil!
Po očištění Márova nástroje se postavím. Začnu ho líbat. Ten se ale po chvilce vysmýkne. Tentokrát Mára kleká před můj klenot. Pravačkou ho hned uchopí a stáhne mi poprvé předkožku. To mě okamžitě odrovná! Pak Mára políbí žalud a bere si můj úd do pusy. Mám chuť mu ho narvat do krku. Ale prakticky hned vzpomínám, že to tak posledně nechtěl. Vydržím tak a vychutnávám si jeho báječnou kuřbu. Alespoň lehce přirážím. Mára mi půlku kouří a půlku honí. V momentě si dá penis stranou, aby mohl lízat moje koule. Střídavě je olizuje, dokonce i saje. Jinak je taktéž ručně masíruje.
Chytám ho za vlasy. Jsem nadržený na maximum! Už teď se mi chce stříkat, a to ani zdaleka nejsme na vrcholu! Zkusím přirážet o něco dál. Mára neprotestuje. Nadále mi ho slastně kouří.
A pak to zkusím. Hlavu mu tlačím proti sobě a zajedu do něj celou délkou! Mára tlumeně křičí. Vytrysknou mu slzy a snaží se vzpouzet. Já na to neberu zřetel. Začnu mu šukat pusinku. A to už mě úplně odrovnává! Cítím, že mnoho nevydržím. Ještě nějakou minutku tvrdě souložím Márovu pusu.
A je to tady! Poprvé mu vystříknu do pusy. Značně zpomalím zásuny a stříkám do něj svou týdenní zásobu mrdky. Na tohle jsem čekal fakt dlouho! Stále s penisem v Márovi si vychutnávám ten úžasný zážitek!
Lehce znavený si lehám na postel.
„Dáme šedesát devítku?“ navrhnu po chvíli.
„Můžem,“ odpoví ještě se slzami v očích Mára.
Mára se ihned správně našteluje a bere si můj povadlý nástroj do pusy. Já uchopím jeho heboučké půlky a pusou obstarávám jeho penis, jehož cucání střídám s Márovými kuličkami. Nemá to dlouhého trvání a jsem opět připraven k akci. Márovi se ale nechce nějak postavit. Ne, že bych si to tedy neužíval... Tak něco zkusím. Střídavě mu ho honím a kouřím. Slyším, jak Mára potichu vzdychá. Po chvíli se dostaví úspěch a v mých ústech se mi opět topoří jeho náčiní.
„Chci tě,“ řekne náhle Mára.
„Já tebe taky,“ odpovím mu nadrženě.
Mára opustí šedesát devítku a nastaví se na okraj postele.
„Strč mi ho tam,“ žadoní.
„Jak chceš,“ reaguji na jeho výzvu.
Přesně na to jsem celou dobu čekal! Už se těším, jak ho do něj zabořím! Do batohu si ještě odskočím pro lubrikační gel.
„Kam jdeš?“ zavolá na mě Mára.
„Pro lubrikant,“ odpovím mu.
„Já tě ale chci hned, tak dělej,“ skoro až zakřičí svou žádost.
„Vážně to tak chceš?“ zeptám se ho vážně.
„Dělej,“ popohání mě.
Otočím se tedy zpět k Márovi. Dostanu se mu mezi nohy. Ty si ještě ideálně upravím pro první zasunutí. Rychle si alespoň plivnu na ruku. Rozprostřu to po svém péru, které následně chytám do levačky. Mířím mu přímo na staženou dírečku. Přitlačím. Žalud do něj vmžiku dostávám. Mára si zakřičí, já pokračuju v cestě jeho análkem dál až po kořen. Na jeho výrazu je vidět, že si obtížně zvyká. Když dorazím až po kořen, Mára hlasitě vydechne. Dám mu nějakou tu chvilku, aby se mohl adaptovat na můj větší nástroj.
Pak započnu soulož. Lehkými přírazy šukám jeho nádherný zadeček. Rukama si přidržuji jeho nohy. Mára stále v bolestné grimase skučí. Snaží se přizpůsobit enormnímu tlaku v dírce, kterou protahuje moje přirození. Já jsem čím dál tím víc nadržený. Zkusím zrychlit přírazy. Já se již dostávám do tempa, ale Mára pořád nic. Pravačkou mu začnu honit, to by mu mohlo pomoct. Dobrou chvíli takto pokračujeme. A Mára rázem vzdychá. Ale myslím, že tentokrát ne kvůli bolesti.
„Dobrý?“ zeptám se jen pro jistotu.
„Šukej mě,“ říká mezi vzdechy Mára.
Tím v podstatě udává následující tempo. Značně zintenzivním přírazy. Můj šourek pěkně pleská o jeho půlky. Mých kompletních šestnáct centimetrů projíždí jeho prdelku. Jde to fakt nádherně. Ale chci ho ještě ojet pěkně zezadu.
„Otoč se,“ řeknu mu tak po chvíli.
Vytáhnu ho z něj. Mára se obratně protáčí a už špulí na mě tu krásnou heboučkou prdelku. Již nijak neotálím a vrážím do něj svůj pyj až na doraz. Mára si ještě trochu zařve. Pak ho už šukám ze všech sil. Oba nahlas sténáme. Držím ho za boky. Cítím, jak Mára proti mně dokonce přiráží. Soulož má v tuto chvíli ty nejvyšší obrátky. Rukou opět nahmatám jeho pyj a honím ho. Mára tak regulérně řve. Vrchol se blíží. Každou chvíli už budu!
Pak jenom cítím, jak první stříkanec z mého přirození dopadá dovnitř Máry. A ten pocit! V Márovi si vychutnávám orgasmus, který právě prožívám. Postupně do něj vystříkám svou již druhou dávku. Rozhodně toho není tolik, jako když jsem mu stříkal do pusy. Ale šukačka byla neskonale úžasná! Penis z jeho dírky poté vytáhnu. Žalud si otírám o jeho pravou půlku. Mára se hned na to svalí na postel a přetočí se na záda. Já si lehnu vedle něj. Usmívá se! To mě oddělává ještě víc! Párkrát se potom políbíme.
„Můžu teď já tebe?“ požádá mě po chvíli.
„Jasně,“ řeknu bez rozmýšlení.
Mára očividně tolik odpočinku nepotřebuje. Ochotně se mu tedy nastavuji na okraj postele. Poslušně roztáhnu nohy, kde se v okamžiku objeví Mára. Ten je opravdu nedočkavý. Svého čuráčka mi hned tlačí do dírky. Zavzdychám. Skoro vůbec to však nebolí. Na jeho velikost si prakticky okamžitě zvykám. Vmžiku ho Mára do mě dostane celého. Započnou trochu nešikovné přírazy. Zpočátku mu to skutečně moc nejde. Snažím se trochu přirážet proti němu, aby mu to šlo lépe. Pravačkou si poté začnu honit. Užívám si to tak trochu víc. Mára si se zavřenýma očima užívá aktivní pozici. Hlasitě oddychuje. Rázem však zrychlí. V tu chvíli pocítím neskutečnou rozkoš. Teď už si to naplno užívám i já. Pravidelně sténám!
Šukačka je čím dál intenzivnější. Mára mi pěkně projíždí prdelku, neustále přidává na tempu. Až nahlas sténám! Cítím, jak jeho kuličky pleskají o mou zadnici. Péro mám zase v plně ztopořeném stavu. Honím si ho v tempu našeho šukání. Až to vypadá, že už budu zase stříkat. Oba nahlas křičíme! Na Máru to již taky evidentně jde. Očekávám, že se do mě udělá.
V tu ránu ucítím první příval tepla v mojí dírce! Mára v křečovité grimase prožívá svůj orgasmus! Stříká mi do análku druhou dnešní dávku. Mezitím se já udělám již potřetí. Pokropím tak svoje břicho ještě nějakým tím zbytkem semene.
Mára do mě napustil nemalé množství semene! Po úžasném výkonu skoro bezvládně sebou hází na postel. Leží tak vedle mě. Přistoupím k němu. Začnu ho vášnivě líbat. Polibky mi Mára spokojeně oplácí. S úsměvem! Tím nejkrásnějším, jaký jsem kdy viděl!
„Miluju tě,“ řekne mi po delší chvilce.
„Já tebe taky,“ odvětím mu, „strašně krásně se usmíváš!“
„Já vím,“ odpovídá, „nejseš první, kdo mi to říká.“
„Ty už jsi někoho měl?“ optám se zaraženě.
„Jo, měl,“ říká, „ale jenom kuřbu. Anál doteď nic.“
„A jak se ti to teda líbilo?“ zajímám se.
„Bylo to báječný,“ usmívá se Mára.
A rázem se opět líbáme. Já jsem bezhlavě zamilovaný! Ještě dlouho si užíváme jeden druhého. Alespoň tedy do momentu, kdy Mára zkontroluje čas. Rodiče přijedou až za hodinu a půl, takže času dost. Dostatek na další líbání a laškování, včetně očisty a dodělávání našich zmožených nástrojů.
V takové situaci čas strašně rychle ubíhá! Ani se nenadáme a hodina je za námi! Pro jistotu se tedy převleču a poberu všechny svoje věci. S Márou si slíbíme, že se takhle musíme scházet častěji. Další termín si dokonce okamžitě schválíme. Tentokráte u mě doma.
Spokojený odcházím od Máry. Do konce dne nemyslím na nic jiného než na nás. Na toho báječného kluka, který se přenádherně usmívá, a ještě lépe šuká! Já jsem tak šťastný!

Vlastně dodnes se mi tyto chvíle radosti přehrávají v mé paměti. Jednou dokonce v mém snu! Mára byl vskutku úžasný milenec!
S Márou jsme se společně od té doby scházeli asi rok. Respektive do chvíle, kdy se mnou přestal komunikovat. Chtěl jsem za ním kvůli tomu i zajet. Ale nevěděl jsem, co je skutečně za tím. Jestli bych to akorát nezhoršil. Ale ta nejistota...
Po pár měsících přišla zpráva od Máry. Docela se rozepsal. Za všechno se mi omluvil. Dlouho přemýšlel, co a jak dál. Potřeboval prý kluka, který k němu bude blíž. Aby nemusel tolik dojíždět. Někoho si tak našel a byl s ním údajně spokojený.
Byl jsem z toho pochopitelně smutný. Možná až zklamaný. Ale konečně jsem o něm alespoň něco věděl. Jen krátce jsem mu odepsal: Ahoj, jsem rád, že jsi šťastný. Ať se ti daří. Milan
Tak jsme se tedy definitivně rozešli. Nikdy jsme se potom neviděli. Naštěstí jsem si zanedlouho našel kluka i já. I přesto všechno na Máru stále rád vzpomínám.