Ve svých 19 letech jsem se rozhodla vstoupit do armády. Všechny požadavky, včetně tvrdých fyzických testů jsem absolvovala a zbývala mi jen lékařská prohlídka. Rentgen, EKG, ušní, krční, oční, vše v pořádku. Na konec jsem nechala gynekologickou prohlídku. Byl sychravý podzimní den a já kráčela ke staré, oprýskané budově na okraji areálu. Jsem docela stydlivá a za chvíli se na mé tělo bude dívat cizí člověk. Raději bych tam nešla. Na recepci si pro mne přišla sestřička, asi pětatřicetiletá, Sympatická žena, a odvedla mě rovnou do svlékárny. „Úplně se svlečte a pak zaklepejte.“ Svršky jsem shodila rychle, ale dál to chtělo odhodlání. Těsné kalhoty, košilku, podprsenku a… Ach jo, nakonec i tanga. Ucítila jsem chlad na odhaleném pohlaví a ztvrdly mi bradavky. Bála jsem se, co si o tom lékař pomyslí. V zrcadle jsem si prohlédla svoji sportovní postavu a ujistila se, že není za co bych se měla stydět. Sebrala jsem odvahu a zaklepala na sestru. Za okamžik vstoupila a zběžně si mně prohlédla, povzdychla a řekla: „ Půjdeme teď do umývárny. Musím vás oholit a vypláchnout konečník. Pan doktor na tom vždy trvá.“ Nechápu proč mne musí holit, mám pod bříškem jen úzký proužek chloupků a jinak jsem čerstvě depilovaná. A tomu druhému jsem ani nechtěla věřit. Ve strohé, vydlážděné místnosti byla jen mísa, umyvadlo, uprostřed mřížka odpadu a kovový stůl. Na ten jsem si musela lehnout a sestra mi strojkem oholila zbytek ohanbí i oblast kolem konečníku. Cítila jsem se ještě více nahá, bez jediného chloupku a na chladném stole. Sestra už měla bílé rukavice a v ruce dózu s gelem. Skrčila a roztáhla mi nohy a prstem vetřela gel do mého řitního otvoru. Pak do mě vsunula hadičku a pustila proud vody. Ta nepříjemně studila a trochu vyteklo i na stůl. „Posaďte se na záchod a všechno vypusťte.“ Se zatnutými hýžděmi jsem došla k míse. Myslela jsem, že mne nechá o samotě, ale celou dobu mě sledovala. Bylo to ponižující a nepříjemné a vše se opakovalo ještě dvakrát. Pak mi dovolila se utřít a odejít do svlékárny, než se dostaví pan doktor. Čekala jsem asi deset minut a oblékla si alespoň košilku a kalhotky. Najednou vstoupila sestra a vedla mně do vyšetřovny. Stihla jsem ještě sundat košilku a se strachem a studem ji následovala. Vyšetřovna působila skličujícím dojmem. Několik velikých skříní s lékařskými nástroji, lampy, židle, stůl a uprostřed gynekologické vyšetřovací křeslo připravené pro mne! Srdce mi bušilo hrůzou a krev se mi valila do hlavy. Všechno bylo tak chladné a neosobní. Málem jsem utekla, když za mými zady vstoupil doktor. S leknutím jsem se ohlédla. Byl to postarší, plešatý muž s brýlemi a býlím pláštěm přes vojenskou košili. Pozdravil, představil se a začal si mně prohlížet. „ Ty kalhotky si svlečte radši hned. Položte se na stůl, hýžděmi k okraji, nohy co nejvíc od sebe!“ Pomalu jsem stáhla kalhotky, položila je přes opěrku židle a došla ke křeslu. Bylo chromové a koženkové, hodně položené, prohnuté pod zadečkem abych měla pochvu narovnanou, a s mezerou uprostřed aby měl vyšetřující přístup do konečníku. Ta účelnost ve mně dusila zbytky sebeúcty. Posadila jsem se na studený okraj, položila se na záda a zvedla nohy do opěrek. Byly vysoko a moje pohlaví bylo zcela odhaleno. Lékař se zeptal, kdy jsem měla menstruaci a na další věci a sestra vše zapisovala. On došel ke křeslu, ještě více odtáhl opěrky od sebe, čímž mi mírně rozevřel pysky a já ucítila chlad na nejintimnějších místech svého těla. Každou nohu mi zajistil přezkou přes holeň. Netušila jsem proč a dostala ještě větší strach. Může se stát ještě něco horšího než před chvílí v umývárně? Přisunul si židli mezi moje stehna, přitáhl stolek s vyšetřovacími nástroji a stojan se starou lampou. Paprsek světla nasměroval přímo do mojí štěrbinky. Nasazoval si gumové rukavice a já cítila, že se blíží nejhorší chvíle mého života. Vyholená, roztažená, uprostřed chladné, cizí místnosti a neznámý, starý muž se mně bude dotýkat, ještě více rozevírat a prohlížet. A já nemohla dělat vůbec nic. Ani mluvit, ani se s nohama ve třmenech bránit. Znechucením se mi stahovalo hrdlo. Když byl doktor připraven, naklonil se k mému rozkroku. Jednu ruku mi položil na podbřišek a zatáhl nahoru. Druhou rukou mi protáhl obě labie. Pak je rozevřel a prohlížel moje vnější rodidla. Cítila jsem jeho studené ruce v tak intimních místech, jeho dech, když sestře diktoval latinské názvy mých pohlavních orgánů. Prsty promnul poštěváček, pak uchopil moje malé pysky a roztáhl je na možné maximum. Bolestí jsem se prohnula, ale on nepovolil, dokud nezkontroloval poševní vchod. Zeptal se, zda jsem měla někdy urologické potíže. Zakroutila jsem hlavou. Pak se sestry zeptal jestli mi odebrala moč. Ta řekla že na to zapomněla a že já jsem žádnou nepřinesla. Zavrčel že tedy později a pokračoval ve vyšetření. Dva prsty si potřel gelem a pomalu je vsunul do mé pochvy. Zmohla jsem se jen na bolestivé vzdychnutí. Prohmatával poševní stěny a druhou rukou mi tlačil nad stydkou kostí. Cítil všechny vnitřní orgány až došel k děložnímu čípku. Cítila jsem jak je tvrdý a jak ho tiskne. Pak si namočil v gelu druhou ruku a silným prostředníkem, krouživým pohybem vnikl i do análního otvoru. Tlačil silně nahoru a mnul tenkou stěnu mezi konečníkem a pochvou. Pak ještě dlouho prohmatával hrázku. Na každý jeho pohyb uvnitř jsem reflexně reagovala zatnutím svalů pánevního dna, což mi způsobovalo ještě větší bolest. Nešlo to ale ovládnout. Když skončil, vyměnil si rukavice, zvedl ze stolku kovovou špachtli a potřel ji gelem. Dvěma prsty opět roztáhl malé pysky a zrcadlo zavedl do vagíny až po okraj. Silně zatáhl směrem dolu a prsty stále držel moje závojíčky. Dlouho si prohlížel vývod močové trubice a mne se zmocnila nejistota. Čekají mne kvůli jeho posudku další nepříjemnosti? Opět na tomto místě? Proboha jen to ne! Vyjmul zrcadlo a uchopil další nástroj. Velké, dlouhé, kovové spekulum! Pomalu jej zasouval do mých útrob a já bolestivě úpěla. „ Je mi líto, slečno, máte malou pochvu.“ Tlak rostl, až se studený kov držadla dotkl mého klitorisu. Cítila jsem potřebu srazit kolena k sobě, ale nohy pevně držely roztažené ve třmenech. Odvrátila jsem tvář do strany a pevně zavřela oči. O to víc jsem vnímala když v mých útrobách rozevíral zrcadla. V pochvě, rozevřené na maximum, jsem pocítila chlad. Ještě horší byl ale pohled cizího muže hluboko do mého lůna. Zajistil svorku a kolposkopem si prohlížel děložní čípek. Vatou na dlouhé tyčince udělal výtěr a nesl ji do stojánku u dveří, když se ozvalo zaklepání a do místnosti rovnou vstoupili dva mladí vojáci. Hodně jsem se lekla, ale udělat jsem nemohla nic. Zoufale jsem pohlédla na sestru, ale ta ani nezdvihla oči a dál psala. „ Pan plukovník vám posílá tady ty papíry, podepsat.“ Nevzrušeně oznámil jeden z nich doktorovi. Ten došel ke stolu a začal si listy prohlížet. Oba vojáci zatím nešetřili pohledy na mé odhalené tělo a zvláště na roztaženou, holou vagínu. Ani na okamžik mi nepohlédli do očí. Moje ponížení nemohlo být větší. Zcela nahá a vyholená jsem ležela na gynekologickém stole, malé kalhotky položené vedle a v roztažené vagíně lékařský nástroj. Když se pokochali, doktor jim podal spis a oni odešli. Chtěla jsem křičet, nadávat a utéct od těch rukou, které se mě budou zas dotýkat, ale se svojí poddajnou povahou jsem jen bezmocně ležela a nechápavě hleděla na lékaře. Ten postavil na stolek monitor a opět usedl mezi moje stehna. Uchopil rozevřený nástroj a pomalu jím pootočil o 90 stupňů. Cítila jsem jak se moje močová trubice prosunula mezi zrcadla a ovanul ji chlad. Doktor chvíli bolestivě zkoumal její ústí a pak uchopil asi čtyři milimetry silnou cévku. Došlo mi, co bude následovat a tlumeně vykřikla. „ Nééé!“ „Nedá se nic dělat. Pokud to chcete mít za sebou, musím odeslat i tyto vzorky.“ Začal pomalu zasouvat tlustou hadičku i do poslední dírky která se mu nabízela. Cítila jsem její pronikání o každý milimetr, svírala v pěstech madla a úpěla. Nejbolestivější byl poslední okamžik, kdy hadička pronikla skrz zatnutý svěrač. Pak už jsem slyšela, jak moč vytéká do plastové lahvičky a nemohla s tím cokoliv udělat. Napadlo mne, kolik žen a dívek bylo přede mnou na tomto křesle a jak asi trpěly. Pro mne ale ještě nebyl konec. Menším spekulem doktor prohlížel i můj rektální otvor, což bylo snad ještě bolestivější. Když skončil, opět si vyměnil rukavice a řekl že musí do mé složky dát i několik snímků z endoskopu. Polil mně pot, podle hodin ležím už třicet minut roztažená na vyšetřovacím křesle a ještě nemá být konec. Šly na mne mdloby, ale lékař pokračoval: “ Máte v pochvě zbytky moči a gelu. Musíme je vypláchnout.“ A už zavádí do mého lůna silnou plastovou trubku, na konci divně tvarovanou. Vlažný proud vody mne překvapil svou silou a dlouho nepolevoval. Cítila jsem jak proudí do každého záhybu a snad i do dělohy. Ve snaze uhnout tomu tlaku jsem se kroutila a prohýbala, ale nic nepomohl ani můj křik: „ÁÁÁ, stačí, ÁÁÁ, dost!“ Když jsem uviděla vaginální sondu, chtělo se mi zvracet. „ To se do mojí pochvy nemůže vejít!“ „Je nová. Prošla řadou testů. A použiji gel.“ Vtíral gel do mé pochvy a já opět cítila to studené, mastné vlhko. Když se špičkou černé sondy dotkl mojí broskvičky, ucukla jsem dozadu. Napomenul mě a rozhrnul závojíčky nad poševním vchodem. Přiložil sondu a začal mírně tlačit. Jak špička pronikala stále hlouběji, cítila jsem jak zesiluje a napíná moji hrázku až k bolesti. Oči se mi obracely v sloup a dech se zrychloval. Lékař nevěnoval pozornost mému utrpení. Sledoval monitor a natáčel sondu do všech směrů. Chladný hrot se dotkl mého čípku, až mi zima proběhla celým tělem. Nepřestával tlačit a pohybovat sondou. Dno pochvy se mi napínalo a vnitřní bolest vystřelovala až do žaludku. Prsty jsem zatínala do opěrek a chodidla měla křečovitě prohnutá. Tlak několikrát polevil a opět zesílil, jak doktor dělal snímky v různých úhlech. Toto byl jeden z důvodů, proč jsem musela mít nohy připoutané do opěrek. Vnitřní strana stehen mě bolela, jak byly roztažené a jak jsem je pořád zatínala. Doktor vyjmul sondu opět dost nešetrně a podtlak mi způsobil další bolest v citlivé vagíně. Vydala jsem tlumený výkřik. „ No, už budeme hotovi.“ Prohlásil a já toužebně pohlédla na svoje kalhotky na opěrce a na dveře. Ať už jsem pryč. Ucítila jsem v rozkroku látku, jak mi utíral přirození. Když konečně odepínal pásky ze třmenů, šokoval mně další větou: „ Otočte se čelem k opěradlu a vystrčte zadeček. Poslední bude snímkování análním endoskopem a pak můžete jít.“ Neschopná odporu jsem se s obtížemi otočila a připravila se na další tvrdý zákrok. Rektální sonda byla naštěstí o něco menší, ale při jejím zavedení mi vyhrkly slzy. Zakryla jsem si tvář dlouhými vlasy a snažila se to přetrpět. Doktor sondou vždy pohnul a pak chvíli hleděl na monitor. Netušila jsem jak je dlouhá, ale cítila jak její tlak proniká stále hlouběji. Dál už to snad nemůže jít, doufala jsem, ale tlak mne nutil narovnávat záda podle hrotu pronikající sondy. Zdálo se to nekonečné, ale doktor mne vždy překvapil dalším zatlačením. Když konečně přestal s pronikáním do mého těla a vyjmul sondu, viděla jsem že je od gelu snad 25cm z její délky. Pocítila jsem i úlevu, že lékař nepoužil i zbylých asi 15cm, což by se neobešlo bez následků. „ Sestro, přiložte k výsledkům i snímky z mamografu, které slečna přinesla a vše odneste do laboratoře. Vy se můžete obléct a odejít, výsledky vám přijdou poštou.“ Skoro jsem nemohla ani stát a ruce se mi třásly. Pomalu jsem si oblékala tanga a pocítila bolest, když se látka napnula přes vyšetřovanou oblast. Na odchodu jsem hlesla: „ Nashledanou.“ Ale doufala že se tu už nikdy nebudu muset ani ukázat. Pomalu jsem se belhala na tramvaj a stále nemohla uvěřit, co jsem právě prožila.

Do armády mne přijali a práce mně baví. Hodně sportu, dobrý kolektiv, ale kolegyně mě straší, že se ke kontrole na lékařské vysvědčení chodí každé čtyři roky.

Tento článek jsem původně psala za zcela jiným účelem, Pak jsem si ale uvědomila že ten pocit zoufalství a neosobního ponížení má něco… Nevím co to ve mně vzbudilo. Trochu jsem ho pozměnila a posílám jej raději Vám, třeba někoho vzruší.

S pozdravem Pavla D. Žatec