Pohlédl jsem na hodinky, bylo právě půl čtvrté a o půl páté měla ke mně přijít na první návštěvu do mé nové garsonky rozkošná Lidie, jinak čtyřiadvacetiletá manželka, jednoho staršího vojenského lékaře. Měla velmi mnoho důvodů k tomu aby mu byla nevěrná. Zatím co se pan doktor věnoval neustále a s velkou péčí nejdiskretnějším místům svých pacientek, zanedbával až hříšně tato místa u své choti, která byla pochopitelně málo spokojená a ještě méně byla spokojena se svým manželem.

Pohlédl jsem na hodinky, bylo právě půl čtvrté a o půl páté měla ke mně přijít na první návštěvu do mé nové garsonky rozkošná Lidie, jinak čtyřiadvacetiletá manželka, jednoho staršího vojenského lékaře. Měla velmi mnoho důvodů k tomu aby mu byla nevěrná. Zatím co se pan doktor věnoval neustále a s velkou péčí nejdiskretnějším místům svých pacientek, zanedbával až hříšně tato místa u své choti, která byla pochopitelně málo spokojená a ještě méně byla spokojena se svým manželem.
Nebylo proto divu, že paní Lidie mně brzy poctila svojí návštěvou a přízní, když poznala, že dovedu dokonale ocenit její mladé půvaby. Podle jejích slov, jsem daleko předčil svou výkonností kdysi statného, ale dnes již pohodlného a kromě toho ještě v ordinaci u pacientek leckdy své štěstí hledajícího manžela. Připravil jsem sladké likéry a hodně čokoládových bonbónů, které paní Lidie velice ráda. Usadil jsem se v pohodlném křesle právě proti širokému gauči, který se měl stát poprvé tímkouzelným kobercem na němž jsem měl okusit rajské slasti lásky s paní Lidií. Opravdu poprvé?
Zadíval jsem se na gauč a začal jsem uvažovat, zařízení garsonky, do které jsem se minulý týden nastěhoval, bylo velmi zachovalé, ale určitě jsem nebyl první, kdo viděl na tomto gauči chvějící se dívčí tělo a toužící po rozkoších lásky. Kolik asi rozkošných scén pozoroval tento mlčenlivý prostředník lásky ve svém širokém objetí? Kolik slastných vzdechů slyšel na svých polštářích. A jaké by to asi byly paměti, kdyby mohl vyprávět. Ani jsem nevyslovil myšlenku, jen v duchu jsem si to přál, zaprackalo cosi v gauči a z jeho útrob se ozval docela příjemný hlas:

Mladý muži, jsi mi docela sympatický a myslím že budeme dobrými přáteli, pakliže mne nebudeš přetěžovat. Abys rozuměl, víc než tebe a dvě dívky neunesu, to vím z vlastní zkušenosti, než jsem se dostal do této garsonky. Moje zvědavost vyrostla do nekonečna. Ty tvoje vzpomínky a zkušenosti bych rád znal milý kamaráde, nechtěl bys mi vyprávět co všechno zajímavého jsi prožil? Zeptal jsem se podnikavě. Ale velmi rád, vždyť mým úkolem není nic jiného než zpříjemňovat lidem ty nejkrásnější chvíle života. Poslouchej tedy dobře moje zážitky a vzpomínky. To bylo něco pro mne a proto jsem se pohodlně usadil do křesla a poslouchal jsem.
Procitnul jsem k životu v čalounické dílně, když mistr Roman na mně klečel a řekl učedníkovi:

Tak gauč je hotov a zítra bude dodán panu Dubasovi. Dobře pane šéf, odvětil učeň David a chopil se koštěte, aby v dílně zametl ústřižky látky. Jakmile mistr odešel, nechal David koště koštětem a hnal se do pozadí dílny, kde stály kotce s králíky. Bylo to totiž jeho nejmilejší zaměstnání, dávat dohromady samice a samce a pozorovat jejich milostné hry. Vždyť mu bylo teprve patnáct let a kde si mohl opatřit podobnou podívanou. I dnes se pustil do téhle zajímavé zábavy, do které se tak vžil, že si nevšiml že se venku začalo stmívat a v dílně se počínala rozprostírat tma. V tom zavrzalydveře a do dílny vběhly dvě dívky. Byla to dvacetiletá Jana a její nerozlučná přítelkyně Marika, které bydlely v čalouníkově domě. Zřejmě je někdo honil, protože se nezastavily u dveří, nýbrž klopýtaly až tam kde stála moje ochotná náruč. Schoulily se do polštářů a Jana se usmála, tady nás kluci nenajdou. Už vás jeden našel, volal se smíchem David, který přiběhl od klecí a hned si sedl vedle Jany, kterou začal objímat. Mariky si vůbec nevšímal a kdo ví zda vůbec věděl že sedí na druhé straně u Jany. Jana vypískla a začala se nacoko hněvat, nech mně, co si to dovoluješ? Nic, zazubil se David. Marika přece jen vytušila, že se David k něčemu odhodlal, ale k čemu to nevěděla. Najednou se počala Jana s Davidem prát, odstrkávala ho rukama nohama, ale nic jí to nepomohlo. Seď hezky zticha, nebo zavolám kluky před kterými jste utekly, pohrozil jí David a pokračoval ve svých úmyslech. Dej ruce pryč, vykřikla Jana v rozpacích a hned na to překvapeně vyjekla, co to děláš? Vždyť to lechtá! Já chci aby to lechtalo, zasmál se David a z ničeho nic se nahnul nad Janu. Obrysy jejich těl splynuly v šeru v jedinou hmotu. Janin odpor slábl, její výbuchy hněvu, které ve skutečnosti nebyly míněny ani zdaleka tak vážně, jako byxly pronášeny, ustaly velmi brzy. Co se vlastně mezi nimi dělo Jana naznačovala velmi zřetelně. Z jejích úst se draly vášnivé výkřiky, které svědčily o tom v jakém je duševním rozpoložení, pohnutí a konečnéím uspokojení. Dělej, dělej!
Jak ty to umíš kluku! Takový mrňous a jak umí milovat! Ach víc, víc! Teď jsem tě cítila až v zádech. Nakonec byly slyšet jen Janiny slastné vzdechy mezi rychlým oddechováním. Marika byla zmatena. Nevěděla dobře co oba dělali, protože viděla jen Davida ležet na Janě a pohybovat se a také si nedovedla vysvětlit jejich chování a Janina slova. Seděla bez hnutí vedle Jany a těšila se ze sluchových dojmů, jak jejich milostná hra byla naplněna jakousi podmaňující vášní. V duchu proto zatoužila aby prožila také něco takového, tak krásného a počala Janě závidět. Proto se odvážila podívat na vedle ležící párek. Jana objímala Davida rukama i nohama a vášnivě ho líbala. V přestávkách stále k němu vzrušeně hovořila: Zůstaňležet jak ležíš, nech ho tam dokud je tvrdý. To se to povedlo! Nikdy bych nečekala, že se sním dostaneš tak hluboko do mne. Konečně pustila Jana Davida ze svého objetí. David z ní sklouzl vedle na druhou stranu, kde ležela nic netušící Marika. Ta nyní vyrazila tichý výkřik, když se jí David dotknul. Chtěla se mu vysmeknout, začala se kroutit, ale David nepovolil. Nech jí ty mizero, vykřikla Jana, která ležela vedle nich a ani se nehýbala únavou. Aniž by se David pustil Mariky, obrátil se k Janě a pohladil jí po bříšku. Já jí nic neudělám, já jí chci jen říct co má mluvit, kdyby se jí někdo ptal. Při tom se k Marice stále víc a víc tlačil. Ta se mu znovu pokusila uniknout, ale při jednom pohybu přejela její ruka jeho tělo a dotkla se malého klacíčku, který mui ještě trčel z poklopce kalhot. David uchopil ruku Mariky a zadržel jí se slovy, podrž ho aby neupadnul, zašeptal. Buď zticha aby to Jana nezpozorovala. Při tom ji začal lochtat mezi chloupky a Marika zůstala klidnou. Musíš roztáhnout nohy, aby byla přístupnější, abych k ní lépe mohl. Marika bez uvažování vyhověla jeho žádosti a David snadno vnikl pravou rukou mezi její stehna. Ta se žádostivě poddala protože Marika byla zbavena rozvážnosti z událostí, kterých byla právě svědkem a které byly její přítelkyni velice příjemné. David jezdiul ukazováčkem po její pevně sevřené štgěrbince, nad níž se již tyčil chomáček krátkých chloupků. Teď už to lechtalo přímo ďábelsky, ale když chtěl zajet do její štěrbinky, nelibě sebou trhla. Bolí to, optal se David? Tak počkej, pokusil se jí uklidnit. Položil ji také na znak jao Janu a poklekl mezi její nohy. Pak se nad ní nahnul a přivedl svůj klacík těsně k její štěrbince, počal jím jezdit nahoru a dolů, což jí bylo velmi poříjemné a tak pojednou poznala a pocítila, že její štěrbinka začíná příjemně vlhnout. Nyní už to také nebolelo. Najednou cítila, že Davidův klacík, který se mezi tím úplně postavil, počíná pomalu vnikat do její štěrbinky. Lehce, úporně, ale stále dál a dál. Marika se pod ním počala pohybovat v sladkém a nepopsatelném pocitu. Líbí se ti to viď? Vyrušil ji David a naklonil se k ní, takové poctivé děvče, to je přece príma. David se zptal Mariky, nebyl tam nikdo přede mnou? Co si o mně myslíš ty sprosťáku, odbyla ho Marika. Pusť mně a dej mi pokoj! Ale David neposlechl, těžce dýchal a ležel na Marice celým tělem, ačkoliv se rukama opíral o polštáře. Dostával se do ní stále dál, až najednou přestal. Marika nevěděla co se stalo, ale najednou pocítila že jí to zavlhčilo, to ukáplo několik kaspek z jeho klacíku. David na ní unaveně klesl a počal jí líbat náhradou za předčasné ukončení. Když se po chvilce vzchopil, chytil ji za její maličkou a zašeptal, odvedu Janu a za chvíli se vrátím, pak se budeme milovat znovu. Ano vydechla Marika a ani si neuvědomila co říká a co se s ní děje. V hlavě jí hučelo, proto se uložila k odpočinku, jako před chvílí Jana a únavou si zapoměla stáhnout sukni. Zavřela oči a na ráz usnula. Jak dlouho spala to nevěděla, ale probudila se s podivným pocitem, protože mezi jejíma nohama se něco dělo. Opět cítila příjemné šimrání, ale tentokrát to bylo způsobenoé něčím jiným a větším než dříve. Otevřela oči a v šeru viděla, že se nad ní sklání velká mužská postava a že tento muž se prohrabuje rukou v tak pohostinně otevřené zahrádce. Leknutím vyskočila, odrazila muže, který se zapotácel a chtěla utéci.
Ale muž ji zadržel a pohotově ji konejšil, neboj se Mariko, to jsem já, čalouník Roman. Marika ho v pološeru poznala, protože v koutě dílny stálo napůl rozsvícené akvárium. Toho Marika znala, proto se nebála. Polozvědavě se ho zeptala, co mi chcete? Roman však neodpověděl přímo, chtěla bys něco pěkného? To bych chtěla, chcete mi snad něco pěkného dát? Roman přikývl. Podívej, tady mám řetízek, který by se ti hodil na krk, nesu ho sice staré, ale raději ho dám tobě. Na to vytáhl z kapsy nádherný zlatý řetízek, který se Marice hned zalíbil. Chceš ho zeptal se jí mile. Marika přikývla a natáhla ruku. Pojď si pro něj, zval ji Roman a sedl si na křeslo. Marika se přiblížila, zřejmě nevěděla co na ní bude Roman chtít, ale tušila že jí řetízek jen tak pro krásné oči nedá. Nechtěla mu však dát najevo, že jeho vítězství bude tak lehké a proto otálela. Po chvíli se zeptala, co za ten řetízek budete chtít? Roman neodpověděl, jen si olízl rty. Marika se zatím sedla na své místo na gauči a tázavě se dívala. Kolena měla zvednuté na gauči a sukénka se jí lehce vyhrnula přes ně. Roman se sehnul, podíval se jí pod sukně a lehce mlasknul. Vyhrň si ji výš, řekl pak. Ani mně nenapadne, odsekla, ale hned se pohnula tak, že se jí sukně vyhrnula ještě výs. Coi chcete vidět pane Roman, zeptala se,
se sklíčenou nevinností. To by nikdo neřek jak dovedš člověka rozdráždit, ulevil si Roman a počal si rozepínat kalhoty. Marika se jen zasmála a popotáhla si sukni tak vysoko. že Roman mohl vidět bez problémů celou její pokladničku. Při tom roztáhla nohy a zeptala se, tak dáte mi ten řetízek? Pojď sem ty mrško, vyzval ji toužebně. Takhle se mi nepostavil u žádné. Marika se umíněně zasmála a řekla nepůjdu. Bojíš se ho? zeptal se Roman a ukázal na svůj kůl, který stále trčel do výše. Ano nechci již váš řetízek a při tom roztáhla nohy ještě víc, aby Romana ještě víc podráždila. Roman hladil svůj úd stále vzrušeněji. Pojď a vezmi si ho do ruky. Když to uděláš, dám tri řetízek. Marika potřásla hlavou, kdepak, kdybych k vám přišla tak mně znásilníte a co pak? To neudělám ujistil ji horlivě. Tak mně dejte čestné slovo, že mně nic neuděláte, ani mne neznásilníte. Slibuji ti to na čestné slovo. Poté Marika k němu přišla s otevřenými ústy. Roman měl řetízek připravený a Marika si jej dala na krk. Při tom se Roman nedočkavě třásl a pustil z ruky svůj úd, který trčel kupředu jako tvrdý roubík.

Roman roztáhl nohy, protože si myslel, že Marika klekne mezi ně a vezme mu ocas do úst, ale ta si mu sedla na pravou nohu a vzala si jeho ocaslehce do ruky. Za chvíli se Roman kroutil vášní jako by Marika poskytovala tu největší rozkoš. Najednou Marika zpozorovala jak zvedá obě ruce, aby ji strhl k sobě. Hned se vystrašeně ozvala, nezapoměňte co jste slíbil a při tom mu sevřela ptáka ještě dráždivěji než dříve. Nezapomenu, ale když ty mně to tak hezky děláš. Dám ti hedvábný šátek. A kdy mně ho dáte? Hned jak přijdu domů, můžeš mi věřit. Marika se konečně uráčila a seskočila mu s nohy. Roman vstal, a protože byl vysoké postavy, ocitl se jeho pták u jejích prsou. Marika se k němu sklonila, vzala jej do ruky a ze žertu mu počala foukat na jeho červenou hlavičku. Tak pojď nebo už to nevydržím, zasténal Roman a hodil s sebou na polštáře. Marika k němu přisedla a začala mu pravidelně jeho úd třít, ale pojednou se stalo něco s čím nepočítala. Milostná zábava s Davidem a teď s Romanem jí tak vydráždily, že ztrácela sebevládu, neodolala a vyskočila si na Romana. Seděla nad ním skrčeně a měla co dělat, aby udržela jeho kůl v rukou, protože Roman pohyboval svým tělem nahoru a dolů, jako by souložil. Najednou zaprosil, podrž si ho na chvilku na bříšku, dám ti prstýnek. Opravdu, zeptala se nedůvěřivě a přitiskla se k němu blížeji, aby jeho kolík jí mohl vniknout pod sukni. Ale né abys na mně sáhl, slíbil jsi mi to! Zaznělo to zase vystrašeně. A aby Romana odškodnila za všechno trápení, podržela jeho ocas dokonce na své štěrbince. Lež tiše a nehýbej se, nařídila mu. Mohutný Romanův kolík jí však natolik spletl hlavu, že si sama zavedla cukající hlavu mezi pysky své štěrbinky, které se hned okolo něho sevřely. Poposedla o něco níže a počala si hlavu pozvolna vsunovat do hlubin své štěrbinky až ucítila tlak, který se podivuhodně mísil se silným pocitem rozkoše. Roman při tom zbledl a zavřel oči. Neříkal nic, jen oddychoval. Marika cítila jak se jeho kolík silně tře v její mušličce. A tak se začala se svým tělem zvedat nahoru a dolů. Najednou se Roman křečovitým pohybem nadzvedl a jeho ocas vniknul hlouběji do její škebličky. Marika v ní pocítila silnou teplou vláhu. To vše ji tak vzrušilo, že klesla na Romana a poznala že i u ní vytrysknul z její studánky pramínek šřávy, který se smísil s Romanovým proudem. Marika ležela chvíli nehnutě s Romanovým ocasem mezi stehny. Končně se zvedla, kdežto Roman se stále nehýbal. Marika se zvedla a počala se utírat kusem látky. Najednou ucítila na sobě upřený pohled. Obrátila se na Romana a on ji skutečně hltal očima. Viděl totiž něco, co v něm vzbudilo novou žádost. Marika levou rukou držela sukni nad pasem a Roman bez překážek viděl všechno to co ho tak vzrušovalo. Než mohl poznat co všechno zamýšlí, uplynulo několik vteřin, Roman zatím vyskočil z gauče, uchopil ji do náruče a nesl ji zpět ke gauči. Byla ještě z předchozího tak vzrušena, že se nezmohla ani na výkřik. Proto ji bez jakéhokoliv odporu položil na gauč do podušek a klek si před ní a hned měl hlavu mezi jejíma nohama, které roztáhl divokým pohybem. Marika zprvu nechápala jeho počínání, ale brzy poznala že jí chce jazykem nahradit to co jí chtěl na počátku udělat prstem. Nic jí nebolelo, tak se nebránila. Její škeblička se ještě neuzavřela a tak Roman mohl jazykem vniknout hodně daleko. Za malou chvíli Marika utichla a zachvěla se, chytila jeho vlasy a tlačila jeho hlavu hlouběji do klína. Co snad chybělo Romanovu počínání jazyku na jemnosti a něžnosti, to nahradila šťáva vášně. Jazyk mu jezdil po celé její škebličce a občas narážel na její poštěváček, že Marika chvílemi až hlasitě vzdychala rozkoší. Nohy měla hodně roztažené, že její škeblička byla jako na dflani. Chvílemi ji něžně kousal do vyklenuté buchtičky mezi chloupky a opět zajel jazykem do vnitřku mušličky jak jen mohl nejdále.
Marika se nepřetvařovala a poddávala se cele své vášni a když některý pocit byl silnější, ulevovala si hlasitými výkřiky. Když Maričina rozkoš stoupla k vrcholení, tlačila své bříško vstříc Romanovi a nakonec se její tílko ve střední části začalo pohybovat nahoru a dolů, jako by měla ve své pochvě jeho meč. Roman nezklamal její očekávání. Neustal ve svém milostném snažení, dokud nevyloudil svým jazykem z Maričiny studánky ještě jeden pramének sladké šťávy lásky. Když se MArika trochu uklidnila, podíval se na ní toužebně a zaprosil: Přijdeš sem zase za mnou? Přijdeš častěji? Pane Roman, odpověděla mu Marika s nadšením, nejraději bych se odtud vůbec nehnula a chtěla bych abyste mi to dělal pořád. Tak skončilo mé první dobrodružství, pokračoval hlas gauče, a po krátké přestávce hned pak vyprávěl dále... ... ...