Celé oddělení jezdilo na dovolenou na k Čertovu jezeru, kde měly zdravotníci chatu a mohli tam vzít kohokoli s sebou. Byli tam bratři i sanitárky, náš doktor s milenkou, taky sestrou. Asi deset lidí, opravdu příjemná sešlost unavených a otrávených lidí.

Probudil jsem se v noci a šel jsem se podívat co máme v lednici. Mája se probudila také.

"Co děláš, kam jdeš? Tázala se rozespale.

"Něco sníst."

"Počkej, půjdu s tebou. Kuchyně se na rozdíl od chaty vymykala. Ta vypadala jako by ji přestěhovali z raketoplánu. Všude nerez, chrom, displeje se zelenými čísly a mrkající diodky. Kuchyň jsem měl rád, byl to můj ateliér, kde bylo možno tvořit. Měl jsem rád celé kuře. Vzal dokonale naostřený kynžál, strčil prsty dovnitř, pomalu řez za řezem pěkně vykostil a celé ho rozsekal na kousky, brrrrr.

Mája vyndala jídlo na desku kuchyňské linky z ušlechtilého kovu. Všechno jsme vybalili a dřepli si na zem. Byli jsme jak loupežníci, protože jídlo bylo všech. Krmili jsme navzájem jako Rourke s Kimou Basingerovou, s tím rozdílem, že my jsme tu byli jen na jeden týden.

Máje sjela noční košile až k pasu. Stejně nevím, proč jí nosí, když se každé ráno budí se spodním lemem v podpaží. Položil jsem dva plátky šunky Máje na stehna a povídám nápaditě: "Moc pěkný šunky."

"Sprosťáku." Cpala se rajčetem, takže mi tričko v mžiku poskvrnila skorotekutým obsahem.

"Čuně." Smáli jsme se.

"Dáš si tu šunčičku s rohlíkem nebo chlebíkem?"

"Vytrhl jsem Majce nakousnutý rohlík a strčil jsem si ho za gumu trenek." Tak kde máš ten chlebíček?"

"Ty seš hroznej."

Pokládal jsem další plátky Máje na stehna blíž k pasu. Vůbec jsem nepostřehl, že by si navlékala kalhotky na pokoji.

"Jé...studí...to...to...to..."

"Hele jakou máš husí kůži." A jemně jsem brnkul o Májinu rudou malinu bradavky, prosvítající košilí.

"Nech měééé...", chrčela, protestovala a odstrkovala mě.

Mluvili jsme polohlasem, abychom nikoho nevzbudili.

Na kolenou jsem jazykem a zuby sbíral plátek šunky za plátkem.

"Vezmi si k tomu taky pečivo." A prstíčkem ukazovala na gumu u mých trenýrek. Z pusy mi visel poslední plátek šunky. Ukazováčkem jsem si ho napěchoval do krku.

"Vždyť to říkám..."

Vyndal jsem rohlík a namířil ho Máje mezi nohy."Dojde i na pečivo."

Mája se ke mně důvěrně naklonila, že mi jako chce něco říct a uchopila rohlík.

"Chci se milovat." Pošeptala mi do ucha.

Vstali jme a rozhlíželi se po velké kuchyni. Jediné místo, které by nestudilo, byl zánovní dřevěný špalek, poskládaný z krásných dřevených špalíků, uprostřed kuchyně. Ukázal jsem na něj."Počkej." Klekl jsem si před ní, nadzvedl jsem ji noční košili a stáhnul kalhotky až ke kotníkům. Majka jen přešlápla a přímo z bílých kalhotek vystoupila. Zvedl jsem je a navlékl si je na krk.

Mája se zasmála."Ty si blbej..."

Vysadil jsem M. na špalík, abych zjistil, že na milování je moc vysoký, na M. bych prostě nedosáhnul."Počkej...podívám se po stoličce." Obešel jsem kuchyň s M. dokola a nic jsem nenašel. Nahlížel jsem do všech koutů i za závěsy.

Mája seděla na špalku opřená o ruce, klátila nohama a hlavu otáčela, div si krk neukroutila.

"Nic, nikde nic..." Řekl jsem zklamaně a rozhazoval rukama.

"To nevadí broučku, pocem." Šel jsem k M. a koukal jsem jí do rozverných očí."

"Vzpomněl jsem si na jeden koán, ale nepamatuji si ho celý."

"Anooo?"

"Muž přijde do kuchyně a vylíže ženě pekáč." Chvíli jsme na sebe hleděli.

"Moc pěkný koan." Řekla M. tím svým obojetným způsobem."Tak to byl spokojenej mužíček."

"To není celé." Vyhrnoval jsem ji košilku od kolen až k pasu.

Roztáhl jsem Máje kolena od sebe."Kolínka dáme od sebe, tááák."

Přitáhl jsem si M. k sobě. Ta se zaklonila a prohnula v bocích, takže visela hlavou dolů. Košili si vytáhla až nad prsa.

Vidět krásné mladé tělo, takto vypjaté na řeznickém stolku. Notabene, za M. visela na zdi sada nožů a myšlenek, za které by se nestyděl ani šílený Džek.

"Kuřátko moje růžovoučký..." M. se zasmála.