„Nebojte, nikdo není doma a u nás v domě si nikdo ničeho nevšímá. To víte, panelák není vila,“ trošičku si rýpla Lenka. Ale měla pravdu, ve vilové čtvrti, kde bydlíme my, bychom určitě pozornosti vnímavých sousedů neunikli. Tak jsem souhlasil. Stanoviště taxíků ...

Vystoupili jsme s Lenkou z autobusu s některými spolucestujícími na autobusovém nádraží našeho města. Korpulentní dáma naštěstí pokračovala v jízdě dál. Pro mě bylo znovunabytí volného prostoru obrovskou úlevou. Mohl jsem se konečně narovnat a zhluboka nadechnout. Ale vlhké kalhoty v rozkroku mi krutě připomněly předešlou příhodu, která se v autobuse udála. A tak blažený pocit úlevy vzápětí vystřídaly trapné rozpaky a stud. Ihned jsem svoje příruční zavazadlo s notebookem a lejstry dal před sebe, abych aspoň trochu zamaskoval schnoucí skvrny v okolí příklopce kalhot. Bylo mně nanic. Stál jsem tam na autobusovém nádraží neupravený a rozpačitý. To snad ani nejsem já! Co když mě někdo uvidí?! „Pojďte k nám, já vám vyperu a usuším ty kalhoty,“ z chmurných myšlenek mě vytrhla Lenka. Co jsme vystoupili z autobusu, jsem ji skoro ani nevnímal. Lenka si všimla mých rozpaků. „Nebojte, nikdo není doma a u nás v domě si nikdo ničeho nevšímá. To víte, panelák není vila,“ trošičku si rýpla Lenka. Ale měla pravdu, ve vilové čtvrti, kde bydlíme my, bychom určitě pozornosti vnímavých sousedů neunikli. Tak jsem souhlasil. Stanoviště taxíků je hned před nádražím, a tak si nás, té zvláštní dvojice, snad nikdo známý nevšiml.
Odjeli jsme na sídliště, kde bydlí Lenka. Sama navigovala taxikáře, takže nás vysadil přímo před vchodem jejich paneláku. Ani nevím, jestli bych ten jejich dům sám našel. Všechny ty paneláky mně připadaly vždycky strašně stejně. Navíc, již se začínalo smrákat. Chtěl jsem zaplatit taxi, ale Lenka mě předešla. Trochu jsem jí to vyčetl. „Nebojte, já si to vyberu jinak,“ smála se tajuplně Lenka. Opět byla velmi krásná. Trochu mě to povzbudilo a uvědomil jsem si, že nakonec mohu být rád tomu, co se stalo. Vždyť, co by mě teď čekalo doma? Rozlehlý byt v prázdné vile, nanejvýš tak sousedka, rázná šedesátnice, která mě bude do nekonečna opakovat, co se v týdnu všechno stalo, a jak to všechno zařídila, aby se z toho nic nestalo. Ale přeci! Hospoda s kamarády! Uvědomil jsem si, že dnes máme přeci seminář. Tak jsme si pojmenovali naše občasné hospodské dýchánky kamarádů vodáků. Podíval jsem se na hodinky. Osm pryč a nejpozději v devět nástup. Jinak, pokuta. „Když si přichvátneme, pane inženýre, tak to ještě stihnete. Nanejvýš zaplatíte pokutu,“ všimla si mého pohledu na hodinky Lenka. Jak to všechno ví? Opravdu jsem se divil. „Divíte se, že to vím, co? No, já toho o vás vím, to se budete teprve divit.“ Lenka se smála na celé kolo. Ale byl to nádherný, upřímný a nakažlivý smích. Jeli jsme ve výtahu a já cítil její vůni, pot a dech. A opět jsem začínal cítit její ženství. Nálada se mi očividně lepšila. Ale to už jsme vystupovali z výtahu a Lenka odemykala byt. Na první pohled čisto, pořádek a útulno. Snad asi proto, že místnosti nejsou příliš prostorné, ale účelně a vkusně zařízené. Lenka mně ukázala, kde je záchod a koupelna a zavedla do obýváku. Vyndala ze skříně čistý, voňavý pánský župan a podala mi ho. Snad tátův, pomyslel jsem si. Mezitím povídala o bytě a hudbě, kterou ráda poslouchá. Výběr hudby jsem nechal na ní. Její pohybování se v bytě bylo účelné, ale přitom ladné a půvabné. „Vteřinku, a hned tady budu. Mezitím si můžete svléknout ty kalhoty,“ zašvitořila Lenka, podívala se na mne svýma jasnýma, zelenýma očima a pohozením hlavy rozpustila svoje dlouhé, kaštanově hnědé vlasy do jejich elegantní vlnitosti. Svlékl jsem kalhoty i slipy. Opravdu to trvalo jen několik desítek vteřin a Lenka se vrátila zpět do obýváku. Na první pohled měla na sobě jen sněhově bílou, volnou košili, sahající jí sotva do půli stehen. Byla bez kalhotek. „Jestli se chcete osprchovat nebo vykoupat, můžete klidně jít. Já se osprchuji až později a mezitím vyperu a usuším ty kalhoty, pane inženýre,“ říkala Lenka. Ale hlas měla zastřený a nesmála se. Ohnula se pro kalhoty, které jsem položil na křeslo. Košile se jí přitom poodhrnula a já konečně od zadu spatřil mezi půlměsíčky nádherné prdelky její božskou štěrbinku. Opět jsem musel zalapat po dechu. „Už nechte toho pana inženýra, Lenko. Já jsem přeci Petr. A víte co? Budeme si tykat. Vždyť už jsme si přece jednou už tykali, ne?“ Pokusil jsem se o žert, ale jen jsem se snažil utajit vzrušení, které se mě opět silně zmocňovalo. Lenka na to nic neřekla, jen se pokusila o úsměv a přikývla. „Ale já, když si začínám se ženou tykat, tak se s ní na stvrzení musím políbit.“ To jsem již vzrušení vůbec neskrýval. Vstal jsem a můj trčící penis napínal látku. Přistoupili jsme k sobě a poprvé jsme se políbili. Znovu mnou projel silný elektrizující impuls a pocítil jsem vzrušení až do morku kostí. Její ústa se otevřela mému jazyku a poté i její jazyk navštívil ústa moje. Její ústa se odtrhla od mých. Lenka musela popadnout dech. „Já už to nevydržím,“ vzlykla Lenka, jedním pohybem rozvázala můj župan a uchopila můj tvrdý penis. Popadl jsem jí za prdelku a zajel odzadu do jejího rozkroku. Nahmatal jsem kornoutek malých pysků její kundičky a poštěváčka. Opravdu byl obrovský. Lenka vykřikla a její páteř se opět zvláštně, jako by do mostu, prohnula. Chtěl jsem si toho poštěváka pořádně prohlédnout, ale Lenka udělala něco jiného. Vylezla si na můj penis. Ten vnikl do její pochvy jako po másle. Třebaže nejsem žádný černoch, rozhodně se nedá říci, že bych ho měl malého. Myslím, že je to spíše naopak. Nikdy jsem si ho přesně neměřil, vždy mě stačilo, že si ho všechny ženy, se kterými jsem se miloval, velmi chválily. Ale opravdu hrdý jsem na svou výkonnost. Ještě i dnes, ve svých sedmačtyřiceti letech, se mohu pravidelně milovat i několikrát denně. Také i proto máme tak spokojené manželství. Tak jsem se nyní trochu podivil, jak hladce můj pták do Lenčiny pochvy vnikl. Počítal jsem, že Lenka, když si na mne takto vlezla, začne divoce přirážet, ale ono nic. Bez hnutí jsme takto byli spojeni. Přitom mě jenom hladila a pomalinku a jemně špičkou jazyku ulizovala můj obličej. To mě ještě více rajcovalo a chtěl jsem mocně přirážet. Byl jsem tak vzrušen, že jsem myslel, že snad vystříknu svoje semeno do její pochvy takto bez hnutí. Trvalo to snad několik minut, když mi Lenka vzlykla do ucha: „Ještě pár vteřin, prosím...“ Pak jsem začal cítit stahy pochvy a jejích vnitřních orgánů. Zprvu jenom zdánlivě a po té více a více zřetelně. Pravidelně se stahy vydávalo hrdlo Lenky hluboké, niterné zvuky a vzlyky. Stačil jsem si jenom v duchu říci, že to je asi její projev orgasmu, když se to stalo. Ucítil jsem uvnitř jejího těla mocný stah a vzápětí teplou vlnu. Bylo to jako bych si pustil proud teplé vody na penis. V tom okamžiku začala Lenka mocně a divoce přirážet. Velmi silně jsem cítil pižmo, které se mísilo s vůní jemného a jistě ne levného parfému a pachem neosprchovaných těl. To mě ještě více rozrajcovalo a nahnalo krev do všech buněk mého penisu. Jestliže jsem si před chvílí pomyslel, že se Lenka miluje jako žehlící prkno, teď mě z toto pomyšlení dokonale vyvedla. Prováděla svou pánví takové druhy pohybů, že se to nedá ani popsat, rozhodně to však nebylo jenom sem a tam. Přesto, že její šťáva mi tekla po nohách až ke kotníkům, a zdálo by se, že naše spojení je příliš volné, nebylo tomu tak. Zkrátka, Lenka dokázala se svým tělem a hlavně boky takové divy, že jsem snad neustále cítil pevné sevření a příjemné tření svého penisu. Naše milování ten večer probíhalo v té poloze, kdy já jsem polostál, poloseděl, opřen polosedíc na opěradle masivní sedací soupravy. Třebaže jsem při milování velmi rád aktivní i já, ten večer jsem zkrátka neměl šanci naplno projevit svůj um a fantazii. Prakticky vše zařídila Lenka. Já jsem prakticky mohl jenom hníst její pevná prsa a hrát si s jejími hračkami pro kloučky, tedy s jejími bradavkami, které jí po celou dobu milování krásně trčely. Opravdová nádhera, opakoval jsem si neustále. Pochopitelně, že při její aktivitě a variabilitě pohybů jsem nemohl dlouho vydržet. Ani jsem nemusel nic nahlas říkat a Lenka vycítila, že se blíží moje vyvrcholení. Sklouzla ze mě, klekla si na zem a vzala můj penis do úst. Jazykem objela několikrát žalud a vnořila můj pyj až do hrdla. Díval jsem se na ni a ona se dívala do mých očí svýma jasnýma, zelenýma očima. Pak jsem se udělal. Vyndala můj penis z úst a svírajíc a tříc ho oběma rukama se dívala jak stříká. Nechala si vše nastříkat do úst a na obličej. Poté vstala, utřela si obličej a dlouze mě políbila. „Děkuji ti, bylo to nádherné. Ale teď se mě už nezbavíš, Petře.“
Asi jsem vypadal zděšeně, protože hned dodala: „Ne, neboj se, to jsem řekla jen z legrace. Já ti přece nebudu bourat tvoje spokojené manželství, zvláště, když máš tak milou paní. Jenom bych chtěla konkurovat tvé krásné milence.“
Lenka se smála na celé kolo. Ale byl to opět ten upřímný, bezelstný a nakažlivý smích. „Jak to všechno víš, Leničko,“ zeptal jsem se jí jakoby starostlivě.
„Už jsem ti říkala, že o tobě toho vím, že se budeš divit. Zkrátka, zajímáš mě už hodně dlouho. A pánbůh tomu chtěl, že jsme se dnes v tom autobuse potkali a sblížili. Jenom jsem tomu trošičku pomohla.“ Lenka se smála a ukazovala mi tím svoje běloskvoucí zuby. Seděli jsme vedle sebe na sedačce a tulili se k sobě. Lenka mě šimrala na mé chlupaté hrudi a mně bylo nádherně. Vůbec jsem si tehdy neuvědomoval, vlastně nechtěl jsem si uvědomovat, náš věkový rozdíl.
Po chvíli jsem si vzpomněl na svoje kalhoty a na to, že jsem dosud ještě nezavolal ani svojí manželce, ani svojí přítelkyni. A ten čas! Bude jedenáct hodin. Seminář v hospodě U soudku! Nejít, to nejde, omlouvá jedině nemoc. Hlavou se mi honily myšlenky, jak to co nejlépe udělat. Lenka jako by četla moje myšlenky, prudce vstala: „Jdu vyprat a usušit ty kalhoty a ty si zatím můžeš vyřídit svoje telefonáty.“ „Počkej Lenko, na kalhoty není čas, ty si vyměním doma. Ale víš co? Do hospody jdeme spolu. A nechci o tom diskutovat.“ Tušil jsem sice, jaký to vyvolá u kamarádů rozruch, ale na druhou stranu jsem se chtěl i pochlubit. Taková kočka, to budou čumět! „Když mě vezmeš, ráda půjdu,“ spiklenecky se usmála Lenka a šla se osprchovat. Já jsem zatím zapnul mobil a vyřídil svoje rodinné i „rodinné“ záležitosti. Když Lenka vyšla z koupelny, byla úplně nahá. V plné kráse jsem konečně viděl její postavu. Je nádherná, opět jsem ohodnotil. Civěl jsem na ni jako u vytržení a nebyl schopen jediného slova. Všiml jsem si jejího zajímavě zastřiženého ohanbí, pod nímž vynikal nepřehlédnutelný poštěváček. Měl jsem dojem, že Lenku snad moje zírání vzrušuje. Dostal jsem na ni opět obrovskou chuť. Lenka jakoby zaváhala, ale pak se začala rychle oblékat: „Ještě si mě prohlédneš. Gynekologickou prohlídku uděláme příště, ano? A teď se běž osprchovat a jdeme!“ Opět se smála tím svým nakažlivým smíchem. Rychle jsem se osprchoval, navlékl na sebe košili a rozmačkané kalhoty, popadl svoje věci a vyrazili jsme.