Ridlex Seznamka

Moje třetí 02

Klasika
Dneska chci poslat vlastně dovětek k mému poslednímu článku.

Možná že si řeknete, že jsem se Vládí moc nezabýval, že jsem se jí dost nevěnoval, ale opak je pravdou! Kdybyste věděli, co jsem všechno podnikl, jen abych jí přesvědčil, že sex je to nejkrásnější u manželské dvojice, že to je to, nač se člověk neustále těší, ležet v náručí milovaného muže (ženy), cítit se, hladit se, líbat se, žádné místečko na těle toho druhého není k vynechání, nic není v lásce perverzní, když se dva mají opravdu rádi. Ale řeknete sami, já přišel třeba z práce, Vládí je doma, stojí v kuchyni, já přijdu k ní, dám jí pusu a položím jí ruku na kozičku, chci jí jen pohladit, polaskat a Vládí sebou cukne, jako kdybych jí udělal strašnou bolest. Já jí v posteli pohladím kundičku a Vládí stiskne stehna k sobě, jako kdybych byl cizí člověk, který na ní sáhne. A tak to bylo, čestné slovo, skoro pokaždé, no nevzalo by vám to také chuť? Když se to dostalo do takových rozměrů, že už to nebylo pomalu k vydržení, udělal jsem si termín u jedné psycholožky, a opravdu od srdce a od plic jsem si s ní promluvil. Vysvětlil jsem jí celý problém, který v našem manželství vyvstal a pochopitelně se mě vyptávala na všechno z jejího dětsví, z její rodiny a já jí pochopitelně všechno dle pravdy řekl. Ten pohovor trval celé dvě hodiny, nakonec jsme se dohodli, že Vládí k ní přijde sama, také na pohovor a potom zase já. Tak se také stalo a Vládí u ní byla asi čtyřikrát na pohovoru a když jsem potom přišel já, dozvěděl jsem se to, co jsem sám už dlouho předpokládal, Vládí tím, že jsem jí vlastně odtrhl od rodiny, od jejího milovaného tatínka, kterého měla radší, jak maminku, protože ta na ní byla víc přísnější, tak já se stal vlastně po svatbě náhražkou otce a s otcem se přece nesouloží, Že? A to se táhlo a táhne i teď po smrti jejího tatínka nadále. Stačí, když jen řeknu, že tchýně nám řekla, že když jsme odjeli na tu svatební noc, že dostával její otec záchvaty? Že prý dokonce i plakal. No je to normální? Tudíž proto jí byl každý můj dotyk a každé naše společné lóže tak odporné a jak jsem říkal, trpěla to jen proto, že jsem si to vždycky jen já přál. Ovšem to není manželství, to jsou muka a já nechtěl neustále myslet na to, kde seženu nějakou dívčinu do postele, já měl ženu, kterou jsem miloval a po které jsem toužil. Zkoušel jsem opravdu všechno, jsem absolutně citlivý a jemný muž, já nenavidím násilí v jakékoliv formě, vždy jsem byl jemný a vždy jsem dbal na to, abych se podřídil přáním Vládí, abych jí nijak neublížil, aby vždy cítila, že jí miluji, že po ní toužím. Ovšem to jsem dostával zpět od ní také, ale v jiné formě, ona se o mě starala, skutečně starala a starala tak, jako bych byl její dítě, její otec, její manžel, nikdy jsem neměl v bytě nepořádek, všechno vyprané, vyžehlené, uklizeno, výborně uvařeno, prostě nic lepšího jsem si nemohl přát, co se týkalo společného soužití. Až na ten sex! A já si na to pomalu zvykl a dovedl jsem si najít (více méně náhodně) nějakou známost, abych se opravdu trošku odreágoval. Ovšem roky přibývaly, která se teď za mnou ohlédla? Žádná!!! A tak začalo období kdy jsem byl zase jen odkázán sám na sebe a žádné řeči a vysvětlování nepomohlo, jako už dávno před tím. Kdybyste věděli, kolikrát já s Vládí mluvil o tom, že jsem její manžel, že mám na ní chuť, že jí miluji celým tělem a duší, ale nic to nepomáhalo. Já se domníval, že když jí třeba normální soulož dělá problémy a bolesti, že mě může ukojit třeba rukou, nebo pusinkou, nebo i třeba souloží do prdelky, ale nic to nepomohlo. Do prdelky jsem s ní souložil jen jednou, ještě v mladších letech a to si doslova zakázala, to že už nikdy nechce. A aby mě sama dovedla k vystříknutí, ať už ručkou nebo pusinkou, to bylo to, co jsem zase já nechtěl. Ten sveřepý výraz v její obličeji, to vypadalo, jako kdybyste se ve škole snažili něco předvést a byli napnutí, aby to dobře dopadlo a už jen ten pohled na její napnutý obličej mě vzal veškerou chuť. Já jí začal tvrdit, že už to nepotřebuji, že mě to nevadí, že spolu nejsme intimní a jí stačí, když jí obejmu, dám jí pusu, tak jako kdybych byl její tatínek a ona je šťastná a spokojená. Co jsem měl víc dělat? Řeknete sami. Já myslím, že jsem udělal pro naše manželství všechno, co jsem mohl. Proto mě nikdo nemůže odsuzovat za to, že jsem si našel občas nějakého "bočáka", kterým jsem ale nikomu neublížil. Jistě, měl jsem určité morální zábrany, říkal jsem si, že to správné není, ale co mě zbývalo? Možná jiný chlap by se vrhl na chlast, začal se opíjet, ale to mě nesedělo, já nebyl zvyklý sám někam chodit a do hospody už vůbec ne. Mě to ani nebavilo a nebaví ani dnes, já jsem takový domácký typ, já raději sedím doma, něco kutím, něco vytvářím a když jsem tedy neměl to, co mělo být, pomáhal jsem si sám, snažil se najít nějaké východisko. Byl jsem šťasten, když jsem, byl sám, když jsem si mohl sám se sebou hrát, sám se ukájet, ponořovat se do vzpomínek, do těch okamžiků, které mě tolik dávaly, vzpomínat na to opravdu pěkné, vzrušující, na to co jsem prožil, a bohužel s cizími děvčaty a ženami a ne s mojí vlastní.

To jsem chtěl ještě dodat k tomu předchozímu článku, k tomu, kde píši o mé ženě. Snad pochopíte tu dušičku člověka, který nedokázal té, kterou miloval, ubližít a nechat jí samotnou

Příští článek a další povídání bude o té, kterou jsem poznal na vojně v Karlových Varech - o Pavlínce.