To tenkrát, za těch časů, kdy ještě strašil v Kamenným hvozdě ten strašlivej pes Kulovčík, pásával kozy právě na kraji Hvozdu pasáček Lukášek. Kluk to byl jako buk, a právě mu bylo třináct let, když tam za ním začala chodívat Amálka ze statku, jen tak na pokec, jak říkala, ale to von se jí ve skutečnosti moc líbil. Jí bylo právě patnáct, takže byla jako o rok mladší, ale mazanější byla o hodně, protože Lukášek, to vám byl takovej jelimánek, že ještě vůbec ani netušil, na co to vlastně má. A to hned zase Amálka to a ono a hlavně, jestli prej ví, proč je Kamennej hvozd zakletej. To se ví, že mu ji při tom i několikrát ukázala, ale s Lukáškem jako by nic nechtělo hnout. A tak Amálka hned, že v Kamenným hvozdu hrozí velký nebezpečí jenom klukům, když jsou prej úplně nahatý, a že tam před lety zmizeli Řehoř a Magdalena odvedle ze vsi, že si tam jako jenom tak odskočili, a už je nikdy nikdo nenašel. Jenom Magdalena, ta prej se po nějakým čase vypotácela z hvozdu úplně nahatá a v takovým šoku, že nikomu nemohla vysvětlit, co se tam vlastně stalo a z Řehoře že našli jenom jeho oblečení a to že bylo všechno. A tak se začalo říkat, že v tom Kamenným hvozdu straší pekelnej ohnivej pes Kulovčík, který číhá na to, až se nějakej kluk svlíkne do naha a pak se na něj vrhne a ukousne mu ve vteřině pytlík i s čurákem! A to že žádnej chlap nemůže přežít. Holkám ale nemůže udělat nic, protože holky to maj úplně hladký, nic jim z přirození nevisí, takže není ani co ukousnout. A hned, jakejpak je Lukášek hrdina, jestli by si prej troufnul prověřit, co je na těch řečích pravdy. To by ale musel vejít do Kamennýho hvozdu úplně nahatej a projít ho pěkně napříč. A to už Lukášek, on že se nebojí ničeho, že by tohle klidně dokázal, že už zahnal i vzteklýho vlka, ale jak by to prej potom vyprávěl, vždyť by mu nemuseli věřit.
„A to já tam klidně půjdu s tebou!“ na to Amálka, „mě tam přece nic nehrozí a aspoň pak budu moct všude vypravovat, jakej jseš hrdina!“ To se Lukáškovi líbilo a hned, aby na tom taky něco trhnul, že se na to Amálka bude muset ale taky svlíknout do naha, to že by jinak neplatilo, a Amálka zezačátku, že né a že proč by to nemělo platit, no ale když viděla, že Lukášek se jinak svlíkat nebude, tak řekla: „Dobře, tak oba naráz!“ a že bylo léto a pěknej hic, tak toho beztak na sobě moc neměli, takže tam za chvíli stáli oba úplně jak je pámbu stvořil a Amálka řekla jenom: „Tak! A jsem úplně nahatá!“ a Lukášek ji jen hltal očima a pak řekl: „Nahatá vypadáš nádherně, Amálko! Úplně nejlíp, co to de!“ Amálka radši honem svádí pozornost na Lukáškova čuráčka, že mu nějak začíná vstávat a jestli se prej nebojí, že mu ho Kulovčík ukousne. „To bude pěkně blbý bez toho čuráčka, ne?“ říká mu a Lukášek si tak prohlíží zamyšleně svého pindíka a potom povídá: „No jó, jak pak budu bez něj čůrat, když ho nebudu mít? A já přitom mám čurání docela rád, mě se líbí jak mi ty čuránky hezky šimraj čuráčka zevnitř…“, to už ale Amálka začala cítit, že se Lukášek nějak bojí, a tak hned, jestli snad nechce zdrhat a když ne, tak ať už radši jdou, než si to rozmyslí, a pro jistotu hned chytla Lukáška za ruku a vešli spolu úplně nahatý do Kamennýho hvozdu.
No ale v Kamenným hvozdu, panečku, to byla jiná! Stín tam byl, že tam bylo skoro přítmí, furt museli něco obcházet, aby se, jak byli nahatý, o něco nepoškrábali a k tomu ty zvuky! Furt tam něco klapalo, pískalo, nebo funělo, Lukášek už se začínal fakt docela bát, tak si pořád držel ruku na přirození a aby si dodal kuráže, tak už začal o tom, že kdoví jestli tady nějaký pes Kulovčík vůbec je, a tak všelijak podobně, když tu se ozvalo v dáli něco docela novýho. Jakoby rychlý klus koně, ale zas tak nějak malýho koně a trochu moc měkkýho, no zkrátka, hned bylo jasný že k nim běží nejspíš ten pes Kulovčík. Taky se v hloubi lesa tak jako rozsvětlilo, udělala se taková jako záře, a hned bylo jasný, že ten pes Kulovčík bude pes asi taky zároveň ohnivej. A taky že jo. Za chvíli se vyhoupl mezi stromy, velkej jak tele, vzadu černej, jenom ocas mu ohnivě hořel, a od předních nohou po tlamu postupně přecházel do oranžova, ruda až skoro do bíla, jako když kovář žhaví železo. Zubiska měl obrovský a špičatý, vepředu tak jako do kornoutu, že bylo hned jasný, že jsou obzvlášť uzpůsobený k vykusování přirození. No, šel z něj takovej děs, že Lukášek i Amálka jenom strašlivě zaječeli a začali okamžitě prchat, a teď se jim poštěstilo, že zrovna stáli kousek od jednoho z nejmohutnějších stromů v celým lese, u vzrostlýho dubiska se spoustou větví. No, spíš na ně vyskočili, než vyšplhali a drali se pořád výš na další větve a zastavili se až když bylo konečně jasný, že na stromy pes Kulovčík zaplaťpámbu šplhat neumí. Dorážel ale na kmen, vyskakoval do výšky a všemožně se na něj dral, přičemž štěkal a ryčel tak strašlivě, že se Lukášek, ale i Amálka, kteří se zatím aspoň mohli na nejvyšší silné větvi pohodlně postavit vedle sebe, nepřestávali třást hrůzou.
No a takhle to začalo najednou trvat už nějak moc dlouho. Kulovčíkovi zjevně energie vůbec nedocházela, minuty letěly a obě děti musely pořád jenom stát vedle sebe na té tlusté větvi, a ještě úplně nahatý. Však už začaly rokovat, čím by se asi tak dal ten Kulovčík zaplašit. Lukášek začal naříkat, že se mu už chce docela čůrat a Amálka na to, že to vlastně není špatný nápad, když je Kulovčík vysazenej na ty čuráky, třeba ho chcanky ještě zaženou. A tak Lukášek začal chcát ze všech sil přímo Kulovčíkovi na hlavu, ale nebylo to nic platný. Všechno chcaní se jenom se zasyčením vypařilo, jak byl Kulovčík asi žhavej. A teď zase Lukášek dostal nápad, že možná klukovský chcaní na něj neplatí, když vykusuje jenom klučičí čuráky, ale třeba ho zažene holčičí chcaní, když na něj není zvyklej. A tak si Amálka, která už měla taky na krajíčku, na větvi přidřepla (držela se rukou za horní větev) a spustila příval chcanek rovnou dolů na Kulovčíka, ale zase nic! Zase se jenom se zasyčením vypařily. To už bylo zlé. Začal se viditelně přibližovat večer a pes Kulovčík jasně neztrácel nic ze své síly, porád vyváděl jako blázen.
Lukášek už se pomalu, i když neochotně, začal loučit s čurákem. A pořád, že to snad nějak přežije a Amálka se mu bála říct, že to přežít nemůže, a tak mu aspoň nesměle řekla: „Chceš, já tě za něj aspoň pořádně zatahám?“ a ani nečekala na odpověď a začala mu nejdřív tahat za pinďoura a jak postupně tvrdnul a vstával, tak nakonec mu ho mohla začít normálně honit. Tohle Lukášek neznal. Udiveně vzhlédl, a ještě stačil říct něco jako že mu za něj moc krásně tahá, když začal dýchat rychlejc a někde uvnitř svého zadku pocítil to známý svrbivý sbírání se, který je tak nádherný, že by pro ně snad všichni chlapi vraždili. Lukášek poprvé v životě napínal hýžďové a stehenní svaly, zatínal prsty u nohou do větve a rukou ždímal větev nad sebou, které se musel chytit a které se Amálka držela při chcaní. A Amálce najednou svitla možná nesmyslná, ale o to silnější naděje, že co nezvládly chcanky, dokáže možná mrdina a začala honit tak tvrdě a prudce, že Lukášek už jen heknul něco o tom, že na něj jde nějaký divný chcaní a to už se mu z hubičky v žaludu (ze kterýho Amálka prozíravě shrnula předkožku) začala hrnout mléčně bílá mrdka, a to tak šikovně, že padala Kulovčíkovi rovnou na ten jeho úděsnej rypák. A to pomohlo! Kulovčík zoufale zavyl a odskočil divoce od dubu, protože se ukázalo, že Lukáškova mrdina na něj působí jako ta nejsilnější žíravina. Za vteřinku měl už jen půl tlamy a za další už ani hlavu a spaloval se a kroutil ještě víc, až tam za chvilinku místo něj byla jen kupička popela a nějakej malej černej seškvařenej škraloup. Toho už se bát nemuseli. S ulehčením sešplhali z dubu a Lukášek dokonce bosou nohou do toho škraloupu ještě kopnul a řek něco o tom, že hlavní je, že má obě klubíčka v pytlíčku a rovnou nabídl Amálce, že ji za to vyvede nejkratší cestou z Kamennýho hvozdu. „Ale zataháš mě ještě za čuráčka, viď?“ zeptal se jí a když ho ujistila, že za čuráka ho může tahat třeba pořád, vyvedl ji opravdu nejkratší cestou ven z hvozdu, rovnou na loučku, kde pořád ještě ležely jejich šaty. A protože noc ještě nenastala a ani Lukáškovy kozy se kupodivu nerozutekly, stačilo sehnat stádo, oblíct se a jít domů. A co byste řekli? Když všem vypravoval, jak zlomil kouzlo Kamenného hvozdu, tak mu nikdo nechtěl věřit!