Požehnaná invaze (1. díl)

„Poslední příležitost,“ řekl Novickám klidně Otec Jiří, mohutný čtyřicátník v kněžské sutaně. Černý církevní autobus už stál na křižovatce a odbočoval směrem ke vchodu do nové, prosklené budovy Katedrály. Terezka, Linduška, Adélka, Barunka, Sárinka, Anička, Isabelka, Klárka, Sabinka, Ninuška, všechny dívky měly oči upřené na velký monitor, na kterém se k nim autobus blížil a ani nepíply. „Nikdo?“ zeptala se Trenérka Janička. „Výborně,“ usmála se. Byla tu nejzkušenější, Vítání organizovala už celá léta a Integrací zažila desítky.
Otec Jiří zazvonil bronzovým obřadním zvonečkem a tím zahájil Bohoslužbu. Holky přestaly štěbetat a stejně jako při Výcviku se postavily na značky do startovní kruhové formace a ruce složily za záda. Janiččino místo bylo přímo uprostřed, takže měla na dívky výborný výhled. Uniformy, které pro ně navrhl Sponzor Erik, jim padly skvěle; těsná hedvábná blůzka, krátká, volná sukénka, punčošky s velkorysým vykrojením v rozkroku, to vše bylo pro Rituál povinné. Novicky se ale směly samy nalíčit – jemně, ale podle svého vkusu. Hlavní však byly obojky. Ty si děvčata mohly vybrat vlastní – bílý, pokud během Rituálu prosily o jemnější zacházení, černý pro volnou jízdu a konečně rudý pro ty, které se už nyní, na samotném startu kariéry, rozhodly být pro Černochy k plně dispozici, tedy Podržet až do konce Integrace kdykoliv, bez jakýchkoliv výhrad.
Nejklíčovější pro zdárný průběh Integrací byl vždy správný výběr Předáka, pokyvoval hlavou Otec Jiří – Černocha, který si během Migrace vybudoval mezi ostatními Muži přirozený respekt a bude je schopen během Útoku i později usměrnit. Samozřejmě musel mít v rámci skupiny i nadprůměrně velký pyj, na tom trvali hlavně Sponzoři.
Ve tvářích Novicek se dal číst koktejl emocí: nervózní rozčílení, dychtivé očekávání, snaha o soustředění, troška strachu… Srdíčka jim uháněla, jak zběsilá. Společně se modlily: „Pane, sílu nám dej, nechť pokorně sloužíme Ti skrze černé syny Tvé a Víru v Tebe skrze lásku nekonečnou Jim bez váhání poskytujeme.“ Důsledné lpění na choreografii Rituálu teď nervózním Novickám poskytovalo alespoň kousíček pevné půdy pod nohama – nebo Víry, jak by řekl Otec Jiří, který nyní pomalu, důstojně kráčel dokořán otevřenými vraty Katedrály směrem na parkoviště.
Dveře církevního autobusu se s mlasknutím otevřely. Muži, skuteční afričtí Černoši, kluci černí jak uhel, se jeden přes druhého valili ven; dohromady jich mohlo být snad čtyřicet. Dívky si se zatajeným dechem prohlíželi ty vysoké, nakrátko ostříhané, naprosto cizí, exotické samce, oblečené v pohodlných tričkách a kraťasech s logem Církve. Již brzy měly tyto Muže Cizí Rasy uvítat ve svých Chrámech a seznámit je s našimi zvyky. Chlapi se spolu hlasitě bavili podivným africkým jazykem. Krátké věty, plno samohlásek. Zajímavé, pomyslela si Janička.
„A je to tu,“ zašeptala Barunka, štíhlá, sotva dvacetiletá brunetka s hlubokýma hnědýma očima. „Neboj,“ plácla ji Janička symbolicky po zadečku a srovnala si vlastní uniformu – elegantní, průsvitné bolerko a saténovou sukni těsně nad kolena. Novickám nikdy detaily o Příjezdu nesdělovala a teď těm natěšeným, chlípným děvkám, docela záviděla.
Tahle úvodní část Rituálu se nikdy na video nezaznamenávala; tedy alespoň pro veřejnost ne. Církev chtěla mít nad Zasvěcením Novicek plnou kontrolu, a dosud se jí to dařilo - k naprosté spokojenosti všech zúčastněných. Janička si všimla, jak Klárinka dychtivě těká očima z jednoho Černocha na druhého. Vychutnávala si tichý úžas a ruměnec ve tváři jindy přidrzlé blonďaté Ninušky. A nejmladší z dívek, útlá gymnastka Eliška, ta měla dokonce tváře rudé úplně a těžce oddychovala. A to se vlastně ještě vůbec nic nedělo. Nádhera! Janička by měla být podle protokolu ještě chvíli profesionálně odtažitá, ovládat se, jít Novickám příkladem. Chviličku sama se sebou bojovala, ale za moment se už nenechala prostoupit okolním napjatým vzrušením. S rozkoší si vychutnávala, jak se jí kundička svírá kolem vibračního vajíčka, co jí chvíli před Příjezdem zavedl Otec Jiří.
„Jmenuji se Nswadi a tohle jsou moji přátelé,“ ozval se zepředu hlasitě, lámanou češtinou svalnatý, asi pětadvacetiletý dlouhán, asi ten nejsnědší černoch, jakého kdy Janička viděla. Mluvil k Otci Jiřímu - jedinému bílému muži v dohledu. Otec se spokojeně usmál a pronesl slavnostně česky a anglicky: „Vítám vás. Všichni jste zváni na Hostinu.“ Ustoupil stranou a ukázal směrem k průhledné Katedrále, odkud se na Černochy zvědavě koukaly vyjukané Novicky. Nsadiho sevřené rty se okamžitě roztáhly do okouzlujícího úsměvu: „Výborně,“ řekl a krátce zavolal svou africkou řečí pár slov na kamarády. Ti se rozchechtali a společně zamířili k dívkám.
Nswadi se držel na hrotu Útoku. Za minutu se už líbal s první Novickou, pak se druhou, se třetí… jeho ruce se po pevných tělech štíhlých dívek bezostyšně pásly. A ostatní Černoši nezůstali dlouho pozadu. Každou z Novicek obklopili alespoň tři černí kluci a nedočkavých děvčat se po celém těle dychtivě dotýkali. Betynka, útlá, pihatá zrzečka se smaragdovýma očima, kamarádkám ještě dopoledne nervózně tvrdila, že u záznamů Rituálu nikdy pořádně nedávala pozor. Že navzdory veškerému Výcviku vlastně moc neví, co ji čeká. Teď s přimhouřenýma očima labužnicky sténala, zatímco se jí pod decentním rezavým proužkem v rozkroku, střídaly dlouhé prsty různých Černochů. Ti se u ní na chvíli zastavovali, aby rukama důkladně prozkoumali její Chrám, a po chvíli pokračovali dál, k jiným Novickám.
Zatím to jde docela dobře, uznala Janička. Pět nebo šest opravdu hezkých černých kluků se vydalo za ní, do středu kruhu, což jí velmi zalichotilo - nakonec bylo jí už skoro třicet a také byla oblečená mnohem decentněji, než kterákoliv z Novicek. Ještě stihla postřehnout, jak nějaký atletický černoch s ostře řezanými rysy drží pod krkem blaženě odevzdanou Barunku, zatímco jí druhou rukou kroutí za záda, ale to už Janičce zakryl výhled les urostlých snědých těl. Ruch kolem neustále narůstal. Někdo ji chytil za vlasy, škubl a Janička tiše zaúpěla. Cítila, jak jí čísi černé prsty drásají frndu a kdosi další z ní rve šaty.
Otec Jiří zazvonil na stříbrný obřadní zvoneček, Katedrálou se rozezněly varhany a všechna děvčata automaticky, bez přemýšlení poklekla. Nikoho na scéně to teď sice moc nezajímalo, ale od této chvíle již bylo vše z nejrůznějších úhlů detailně snímané nejen pro interní potřeby Církve, ale hlavně pro Sponzory a Honiče. Holky přerývaně, se zrychleným dechem, třikrát opakovaly druhou sloku Modlitby: „Pane, nechť lásky skrze Tvé černé syny hodny jsme a políbení něžná ať Oni od Nás hříšných přijímají.“
Černoši sice vyřčeným slovům nerozuměli, ale o co jde, pochopili okamžitě. Během chviličky se všem těm rozrajcovaným štětkám míhaly kolem pusinek dlouhé, žilnaté, černé ocasy a dívky se je snažily uspokojovat, jak nejlépe uměly.
Tohle byla Janiččina nejoblíbenější část Rituálu; Muži Cizí Rasy si obvykle až teď začali plně uvědomovat, že vše, co jim bylo slíbeno, opravdu dostanou. Ten výraz pochopení situace v jejich tvářích, těch několik pomíjivých, ale o to silnějších sekund, pro ni vždy bylo tou nejsladší odměnou za tvrdou dřinu Tréninků a bylo silnou motivací pořádat stále nová Vítání.
Teď se na malý moment zachovala sobecky, přestala na střídačku kouřit obrovské černé čuráky, pravou rukou si začala třít kundu, pak sevřela mezi prsty klitoris, levačku vrazila do píči tak hluboko, až měla vibrační vajíčko narvané úplně nadoraz na děložním čípku... Vzápětí se rozeřvala v úžasném, slastném orgasmu.
Když pomalu zase začínala vnímat svět a přestávalo jí hučet v uších, opatrně se zvedla ze země. Mnohé Novicky teď jedna přes druhou hekaly blahem stejně hlasitě, jako před chvílí ona sama. A hele, byla jsem tak mimo, že mi uniklo zazvonění na zlatý obřadní zvoneček a slavnostní zvolání: „Muži Afriky, dcery Evropy vás potřebují!“ Nevnímala dokonce ani třetí sloku Modlitby: „Pane, skrze své černé syny vstup do Nás a Obohať Rasu naši, ať Oni v Nás jsou a Jim My oddány zůstaneme.“ Černoši se teď každopádně chtěli předvést v tom nejlepším světle, dívky proto často k tomu milostnému sténání ještě kňouraly bolestí, jak nezvládaly svými klíny pojmout velikost a agresivitu Mužů Cizí Rasy, kteří se navzájem hecovali, aby to těm bílým děvkám pořádně nandali.
Janička se stále ještě klepala a přerývaně dýchala. Potřebovala ještě chvíli, aby byla schopná pokračovat v Rituálu, takže si pomalu, beze spěchu vyndala z píči už skoro úplně vybité, ulepené vibrační vajíčko, které se teď jí v záškubech otáčelo v dlani, vyplázla jazyk, jak nejvíce dovedla a pečlivě je olizovala. Tohle fungovalo vždycky; Černoši honili a sledovali ji, dokud si znovu nestrčila prsty do kundy a pak je neotřela o koule nejbližšímu Muži Cizí Rasy. V tu chvíli jí zezadu do píči vrazil čuráka první Černoch. Vůbec netušila, kdo to byl a bylo jí to upřímně jedno; v tu chvíli chtěla být jen horkou nádobou na sperma Cizí Rasy. Černoch, jako kdyby jí četl myšlenky, ještě více ztvrdl, zrychlil přírazy, zařval a vyplnil její kundu svým horkým, africkým semenem. Sevřel jí kozy, kousl ji do ramene a už se klidil z frndy ven.
Janička byla malý kousek od dalšího orgasmu a tak se položila na záda, roztáhla si ji, aby bylo na kameře vše dobře vidět a bezostyšně masturbovala. Stihla se udělat těsně před tím, než jí do kundy vrazil péro další Černoch. Tenhle ho měl ještě většího – a to se Janičce moc líbilo. Zavřela oči a představovala si ty přesně ty věci, za které se ještě pořád trošku sama před sebou styděla, které si obvykle při šukání raději zakazovala, které si už od puberty vědomě dávkovala po malých kapkách, aby neztratily na účinnosti, když měla náhodou opravdu těžký den a potřebovala se uvolnit. Fantazírovala o reálném znásilnění v africké vesnici, kde ji vystříkají všichni muži jednoho kmene, pak ji odnesou jako dar náčelníkovi jiného kmene a celé se to opakuje… V detailech se ty představy sice pokaždé lišily; někdy ji Afričanům prodal její bílý přítel, jindy se prostě ocitla sama uprostřed buše; ale vždy jí v hlavě rezonovala témata Cizí Rasa, Otroctví a hodně, hodně moc tvrdého šukání zakončeného pokaždé jejím orgasmem a hlavně obrovským množstvím cizího, exotického spermatu v píči. Černoch ji mrdal opravdu tvrdě, možná dokonce příliš tvrdě. Ležel na ní celu vahou, přirážel až na dno, kousal ji do tváře a tahal ji za vlasy, až se jí do očí vehnaly slzy. Janička se znovu ponořila do světa snů, aby tyhle intenzivní vjemy dobře zpracovala. Fungovalo to. Uvolnila se a zase si to celé užívala. V duchu ale prosila Černocha, aby už do ní vypustil obsah svých ohromných varlat - a on jí tohle přání po pár dalších přírazech vyplnil. Tentokrát si užili orgasmu oba zároveň. Muž Cizí Rasy se s ní pak dlouze, velmi, velmi příjemně a intimně líbal, až si musela v duchu několikrát opakovat slova Základní Mantry: „Jde o Rasu, ne o Jedince. Jde o Integraci, ne o Lásku. Láska náleží Bohu,“ aby dostala pod kontrolu své city.
Janička si na sebe vzala bílé tričko, což symbolizovalo její prosbu o oddechový čas a obcházela kolem, aby se emocionálně stabilizovala a zkontrolovala své svěřenkyně. Všimla si, že Terezka, kterou zezadu pěkně tvrdě mrdá Nsadi, pláče snad ještě neodolatelnějším způsobem, než když ji při Výcviku týrala šukacím strojem. Klárka právě dostala pořádnou facku. Šťastně, oddaně se na Černocha, který ji udeřil, usmála. Za chvíli jí ta tvářička krásně zrudne... a červený obojek na Klárčině dlouhém krčku garantoval, že bude bita dál.
Kdepak je Eliška? Před Příjezdem si vzala na svůj dlouhý, hubený krček bílý obojek a Janička jí to nezazlívala. Právě Elišce totiž naměřila v této skupině Novicek rekordní Míru těsnosti; její Chrám byl uzounkou uličkou, což si při Trénincích Sponzoři i Otec Jiří velmi pochvalovali. Při šukání s bělochy to byla výhoda, ale co teď? Konečně ji zahlédla. Eliška ležela na zádech s očima upřenýma na Muže Cizí Rasy, který se tyčil nad ní. Už si evidentně vyměnila obojek za černý; no výborně! Černoch labužnicky třel svůj žilnatý, dlouhatánský a hlavně pro Eliščin Chrám neskutečně široký penis o její dívčí vstupní branku a co pár sekund naznačoval, že mezi ty růžové, nalité a dobře nalubrikované pysky přirazí. Eliška se ho v angličtině snažila pokorně přesvědčit, že je pro ni moc velký… těžko říct, jestli jí Černoch rozuměl, ale každopádně bylo jasné, co hodlá udělat. Levačkou ji chytil za ruce, dal jí je nad hlavu a pravačkou ji vzal pod krkem. Pomalu, ale zato velkou silou, jí ho začal rvát dovnitř. Janička v té jemné, pohledné Eliščině tváři četla bolest, ale i osvobozující podvolení se a odhodlání Muže Cizí Rasy nezklamat. Černoch provedl pár pomalých, opatrných přírazů, vyndal ho... a pak začal rychle, bezohledně přirážet až po koule. Eliška řvala, jak pominutá, plakala, česky prosila o slitování, celé tělíčko se jí pod náporem Černocha napínalo, ale safeword z pusy nevypustila. Janička na ni byla neskutečně hrdá. Černoch evidentně na dámská přirození s takto nevídanými parametry zvyklý nebyl. Během krátké chvíle přírazy na moment zrychlil, zaúpěl, aby mezi nožkami té nádherné, mladičké bělošky ztuhl a poslal jí svou genetickou nálož přímo do lůna. Eliška reagovala úchvatným řevem, který Církev zcela nepochybně použije v sestřihu pro další nábor Novicek. Janička se sehnula, aby Elišku políbila, ale to už Elišce mohutně plivnul do obličeje další Černoch. Zatímco jí sliny stékaly po tvářičkách, přidržel si ho mezi jejími stehny ji a začal bezohledně přirážet. Eliška se doslova okamžitě znovu udělala. No vidíš, stačí první orgasmus a už to jde samo, ty děvko!
Janička sundala bílé tričko, přitáhla si k sobě nejbližší pyj a labužnicky mu přetáhla předkožku. Levou rukou se starostlivě věnovala plným, černým koulím, zatímco pravačkou ten pulzující ocas pomaloučku honila. Podívala se nahoru. Černoch si rozhodně nestěžoval. Něco nesrozumitelně mumlal a pokyvoval hlavou. Plivla mu na čuráka a pak pečlivě olízala všechny sliny. Žalud zpracovala pomaloučku, metodicky hezky odspodu. Jazykem jemně a důkladně prozkoumávala každý milimetr uzdičky, aby si vzápětí zarazila skoro celý penis až do krku a začala polykat sliny. To už Černoch nevydržel, chytil ji za hlavu a začal rychle přirážet. Janičce tekly slzy, ale vydržela, i když se nejdřív snažila reflexivně odtáhnout. Muž Cizí Rasy ji ale bez problémů přetlačil, během pár okamžiků zařval jak smyslů zbavený, vyndal ho a začal jí z té své dlouhé, široké hadice mohutně stříkat na obličej. Janička se snažila všechno poctivě spolykat, ale když ten černý chlap konečně přestal cákat, to husté, horké sperma ji krášlilo v několika proudech od tváří až po prsa.
Ze všech dívek si úspěchu své trenérky nejdřív všimla Betynka, které už zjevně měla něco podobného rovněž za sebou. Stále na kolenou se k Janičce přiblížila a začala ji od semene něžně očišťovat. Do toho se jim na obličejíčky udělali další dva Černoši. Janička chuť spermatu milovala už od střední školy, jinak by těžko dokázala pracovat jako Trenérka. Ale tihle kluci, ti nestříkali minimálně týden a jejich husté, horké sperma chutnalo, jako božská mana. Mňam!
Nakonec vlastně vše proběhlo, jak mělo a Janička byla na své svěřenkyně právem hrdá. Každý z Mužů Cizí Rasy měl už za sebou na konci Bohoslužby minimálně jeden orgasmus a když se podívala do aktuálních statistik od Honičů, žádná z Novicek neměla horší skóre, než 1,5. Sponzoři dávali hodnocení do 1,8. A ona sama? Dostala průměrnou známku 1,2. Byla mezi nejlepšími.
Jeden ze Sponzorů si ale všiml jejího emocionálního zaváhání a navrhl jí okamžitý disciplinární trest: nechráněné šukání Honiči. Janička dostala 10 minut na rozmyšlenou – a rozhodla se trest akceptovat. Souhlasila se Sponzorem, že její chování bylo neprofesionální a mohlo by Novicky svést z cesty.
Otřela si sperma ručníkem z těla, vzala na sebe čisté bílé tričko a odešla z přízemí Katedrály (kde ještě všechny Novicky bez ohledu na oficiální konec mše stále šoustaly černé čuráky) do patra, ze kterého skrze poloprůhledný strop sledovali dění pod nimi VIP Honiči. Uvítal ji sice upřímný potlesk, ale ona už hlavně chtěla mít vše za sebou. Lehla si na záda na velkou postel uprostřed místnosti a přitáhla nohy k tělu. Prostě musím Podržet. Z píči jí teklo černošské sperma a ona věděla, že brzy k němu přibude i bělošské… Otřásla se odporem. Když jí do kundy strčil svůj směšně malý penis první Honič, zavřela oči a snažila se myslet na to krásné, co ještě před chvílí prožívala. Přeci jí nějací bílí bezčuráci nezkazí vzpomínku na jednu z nejhezčích sexuálních zkušeností, kterou kdy v životě měla!
Tohle byla velká výzva. Opět se vnořila do svých snů, představovala si pevný zadeček Klárky, který rukama drtí Muž Cizí Rasy, představovala si výstavní kozy Terezky, kterou jiný Černoch kouše do bradavek a ano, představovala si i sebe samotnou, spoutanou, naprosto bezbrannou, rozedřenou ohromnými černými penisy, naplněnou cizím semenem. Ale chtělo to ještě něco… Tohle je hraniční situace, takže pojďme až za hranu. Takže plodnou! Ano, plodnou. Příště to už s Černochy budu dělat nechráněná. Nechráněná. Nechám se od nich oplodnit. Během ovulace do sebe pustím každého Muže Cizí Rasy, kterého potkám. Ano! Není to fantazie, tohle opravdu udělám. Chci to!
Naplno se té představě oddala a dokázala to. Stačilo si k tomu ještě trošku prohrábnout poštěvák a během okamžiku se mentálně vrátila zpět o patro níže a prožila příjemný, plně uspokojující orgasmus dokonce i s tímhle bezejmenným bílým Honičem. A pak i s dalšími.
Janička nebyla Trenérkou náhodou; její upřímná zpověď v sexuálním deníčku, který si dívky povinně vedly, jí pak přinesla respekt jak u Otce Jiřího, tak i mezi dívkami, Sponzory a dokonce i Honiči. Ti oceňovali, jak se dokázala smířit s krajní situací – Trenérky s bělochy šoustaly opravdu jen a pouze za trest. Janička tak získala lepší průměrné hodnocení a tedy i vyšší finanční ohodnocení ze strany Církve. A rozhodla se pevně, že antikoncepce je pro ni od této chvíle tabu. Svou Plodnost už během následujícího cyklu použije ve prospěch Mužů Cizí Rasy.