Po delší odmlce posíláme druhý díl Mágyně. Než se dáte do čtení,
měli bychom pro Vás opět jeden tip a pak jednu prosbu:

1 Ti, které nezajímá příběh kolem a hledají jen sex, mohou s klidem
přeskočit druhý, třetí a čtvrtý odstavec (ty jsou dějové). V pátém
též není přímo sex, nicméně oba to shledáváme vzrušujícím. Ostatní
odstavce jsou čistě sexuální.

2 Prosíme, NEHODNOŤTE povídku do známek (nebo tam dávejte samé pětky),
ale pište nám komentáře. Nebaví nás (ani jednoho) pořád poslouchat, že
manipulujeme hlasováním a podobně, proto budeme rádi, když bude mít
povídka špatnou známku a Vaše názory si přečteme v komentářích.

Mágyně procitla. Ležela na podivné kulaté visuté posteli
někde uprostřed prázdna. Lehce ji zarazilo, že si žádné takové lůžko
v jeskyni nevybavovala. Bylo velmi prostorné a zavěšené ke stropu na
několika řetězech. Dřív, než se vůbec dostala k nějakému bližšímu
prohlížení místa, zaznamenala vedle sebe klečící postavu. Trošku se
polekala, ale nedala to na sobě znát a zůstala ležet. Když se k ní
dotyčný sklonil, uviděla krásného muže s dlouhými černými vlasy,
ostře řezanými rysy a hlavně temnýma očima, které ovšem vypadaly více
jako oči ještěra než člověka. Gunnel bylo vše jasné. Jen se v duchu
pousmála, jakým způsobem se její impozantní milenec dává poznat. Možná
ji jen zkouší, možná si jen tak hraje, protože navzdory velmi
rozšířenému omylu o poznávání metamorfované bytosti podle očí,
každý alespoň trošku zkušený mág samozřejmě ví, že to s realitou
nemá nic společného, neboť oči se mění stejně snadno jako kterákoliv
jiná část těla. Postavou byl dotyčný svalnatý a dobře stavěný, nikoli
však přehnaně šlachovitý s viditelnými žílami pod kůží. Rozhodným
pohledem se jí díval do očí. Ona jen čekala, co se stane a co udělá, ač
jí to bylo celkem jasné. Brzy se dočkala. Jejich rty se pomalu začaly
přibližovat a za pár okamžiků splynuly v polibku, jehož vášnivost
postupně vzrůstala se vzrušením obou milenců. Jeho ruce laskaly její tělo
a ona mu vycházela vstříc. Hladil jí prsa i bříško a volně pokračoval
níž po krásných nožkách. Ústy pomalu sjel k oušku, ve kterém zarejdil
jazykem, kterým pokračoval na krk, kam ji lehce kousl. Přes půlku těla jí
přeběhla husí kůže. Jeho ústa se přemístila ještě níž, kde
dráždila nádherná prsa. Lízal dokola kolem levé bradavky, aniž se jí
dotkl. Když už ten dotyk čekala, sice na zlomek vteřiny přišel, ale pak se
hned přesunul k druhému ňadru. Nebyl nudný, měl fantazii. Neopakoval
dvakrát totéž, nýbrž začal pravou bradavku sát a v puse si s ní
pohrával. Střídavě jemně i drsně. Nesetrval v tom moc dlouho; než se
nadála, mazlil se jeho šikovný jazýček s jejím bříškem, zajel do
pupíku a pak ještě níž k překrásné jeskyňce. Její mysl zahalila jen
rozkoš a krása. Vychutnávala si tu blaženost, z úst jí vycházely
slastné výkřiky. Tohle uměl Atrajddad vážně moc dobře. Netrvalo dlouho a
Gunnel se svíjela v divokém orgasmu. Drak ji ještě chvilku olizoval, než
její křeč dozněla úplně. Pak se vztyčil, posunul se nad ni a pomalinku
začal pronikat do její jeskyňky. Drobným tělem mágyně proběhla další
vlna vzrušení. Zatla své nehty milenci do zad. Ten vycítil, co chce. Začal
velmi drsně přirážet. Jejich steny se rozhléhaly po celém prostoru.
Kulaté lůžko se rozhoupalo a roztočilo, což pár při milování ani
nezaznamenal. Pohyby byly prudké a rychlé. Ve chvíli, kdy se řetězy vyrvaly
ze skály a oba milenci i s postelí padali volným pádem k zemi,
zachvátilo jejich těla úchvatné společné vyvrcholení…

Velmi silně vzrušená Gunnel se probudila. Chvilku jí trvalo,
než se zorientovala a uvědomila si, že její poslední milostný zážitek
byl jen sen; zato ten předposlední nebyl, což jí došlo v zápětí.
Nádhernou ručkou si zajela mezi půlky, aby zjistila, že po zraněních není
ani stopy. „Dobrá práce, Atrajddade,“ pomyslela si. Přitom ji zarazilo,
že cítí vděk za to, že Drak vyléčil zranění, která sám způsobil.
Když skončila s ohledáváním vlastního těla, rozhlédla se po okolí.
Podle všeho ležela nahá na kamenném lůžku, vystlaném kůžemi, uprostřed
té vélké jeskyně, kde se oddávala nejkrásnějšímu sexu svého života,
než upadla do bezvědomí. Teď ovšem v okolí nebyla tma, obrovské prostory
byly osvětleny magickým světlem, které vycházelo odevšad, nemělo žádný
zdroj. Atrajddad tu nebyl.

Jak se tak – stále ještě zmatená – Gunnel rozhlížela,
zaznamenala pohyb kdesi u kraje jeskyně, která se ukázala býti přibližně
kopulí s poloměrem a výškou kolem sta sáhů, možná i více. Když se
tím směrem zadívala pořádně, padl její zrak na ženskou postavu
v podřepu. Že to nebyl muž, se dalo poznat podle postoje a držení těla,
ačkoliv na ženu byla dost svalnatá, to bylo vidět i na dálku. „Kdo
jsi?“ zavolala Gunnel. Překvapila ji akustika tohoto místa, kterou
v objetí dračích křídel nevnímala. „Ryvega,“ ozval se lhostejný
hlas. Gunnel tuhle mladou a sebevědomou bojovnici znala dlouho. Několikrát
bojovaly bok po boku proti hordám nepřátel. Ovšem ani ve víru bitvy, ani
když si lízaly rány po boji, ani při společné pouti světem, nedokázala
mágyně přesně pochopit její styl uvažování a přemýšlení – Ryvega
byla prostě zvláštní. „Co tu děláš?“ křikla na bojovnici, která se
zvedla z podřepu a velmi rychle a hbitě mířila kamsi podél stěny
jeskyně. „Pracuju,“ zazněla odpověď i s ozvěnou. „Na čem?“ „Na
tom, cos ty nezvládla, mágyně.“ Slovo mágyně vyslovila Ryvega dosti
posměšně, což se Gunnel rozhodla ignorovat a svou pozornost zaměřila na
to, co vlastně přesně bojovnice v jeskyni pohledává. „Chceš to tady
vyhodit do vzduchu?“ uhodla mágyně téměř okamžitě. „Jo, přesně. Až
sem přiletí. Nepostavim se tý zasraný bestii tváří v tvář, abych pak
dopadla jako někdo tady, jasný?“ „A když už likviduješ jeskyni, ve
které spím, neuznalas za vhodné mě probudit?“ „Proč bych tě měla
budit?“ „Třeba abych tady neumřela?“ „Ale co já s tim. Je to přece
tvuj život. Tak proč tě mám budit?“ Tentokrát zněl hlas bojovnice
opravdu překvapeně. Ač jí to dělalo ze začátku problémy, časem
pochopila, proč lidem tolik vadí, když se je snaží zabít a místo
efektivní obrany vymýšlejí různé nelogické řeči. Proč by ale měla ona
nést zodpovědnost za to, že někdo spí na nezabezpečeném místě? Sice si
uvědomovala, že kvůli těmto a dalším podobným myšlenkám ji mají lidé
za „divnou“, ale jinak myslet nedokázala. „Zatraceně, Vego!! Ber to tak,
že když na někoho shazuješ skálu a nechceš ho přímo zabít, je řekněme
slušnost dotyčného varovat!!“ „A víš ty, kam si můžeš strčit tu
svou slušnost? Tohle je mi teda vděk.“ „Vděk? Za co bych ti měla bejt
vděčná??“ „Za to, že sem tě nezabila hned, jak sem vlezla do týdle
díry, kurva! A neudělala sem to jenom proto, že si tě zatraceně vážím a
respektuju tě!! Každej jinej už by byl na tvým místě mrtvej, protože
když najdu v dračím pelechu cokoliv živýho, bude mi to pravděpodobně
dělat problémy, kterejm ráda předejdu. A teď pohni prdelí a zmiz, když
sis teda tolik přála, abych tě vzbudila, než to bouchne.“ Gunnel si
povzdechla. Ryvega byla prostě jiná. Ne přímo zlá, ale prostě dělala
pořád svou práci. A tu dělala pokud možno optimálním způsobem bez
ohledu na jakékoliv okolnosti. Nikomu záměrně neškodila, ale ani
nepomáhala, stejně jako pomoc od nikoho neočekávala. Prostě šla za svým.
Mágyně teď uvažovala, co dál dělat. Uvědomila si, že vlastně vůbec
nechce, aby se Atrajddadovi něco stalo. A čím víc o tom přemýšlela,
tím byla odhodlanější Draka bránit. Protože byl pryč, nebyl tu ani Pás
bezpečí, takže Gunnel mohla normálně kouzlit, což jí zas vrátilo pocit
klidu, vědomí vlastní síly, rozhodnost a sebevědomí. Rázným krokem se
vydala – stále nahá – ke stěně jeskyně, někam do míst, kde
očekávala, že už Ryvega rozmístila svoje bomby. Nemýlila se.
V pravidelných intervalech se u zdi rýsovaly malé dřevěné soudky.
Přišla k jednomu blíž, aby si ho lépe prohlédla. Byl vyroben velmi
bytelně, bez jediného otvoru. Na víku ležela krásně šťavnatá hruška.
„No jistě,“ pomyslela si mágyně, zvedla opatrně hrušku, odtrhla stopku
a hodila ten kus krásného ovoce několik sáhů od sebe. Ozval se malý
výbuch. Dost malý na to, aby udělal nějaké skutečné škody, ale dost
velký, aby bez problémů rozmetal malý soudek se smrtonosnou trhavinou –
kdyby byl nějaký takový v dosahu. „DOPRDELE, SEŠ VADNÁ?“ zaklela
Ryvega, ale to už Gunnel mířila k dalšímu soudku – tentokráte
s jablkem. Ozvala se další rána. „KURVA, PŘESTAŇ!!!!“ zahřměla
bojovnice a v duchu dodala: „Přesně proto nemám tendence spící lidi
v dračích slujích budit, ale spíš je zabíjím.“ Když viděla, že
mágyně míří k dalšímu soudku, zařvala: „Ještě krok a zabiju tě!“
Žádná odezva. Ryvega se rozběhla směrem ke Gunnel.

Mágyně podobnou reakci celkem čekala, takže na ni byla
připravena. Věděla, že se svými kouzly je mnohem silnější než
bojovnice. Ta k ní vyrazila zuřivým tryskem. Hnědé vlasy jí vlály kolem
hlavy, v obličeji se jí zračilo klidné odhodlání. Jak se přibližovala,
byly na jejím těle stále lépe rozeznatelné napínající se svaly.
Oblečená byla do dvou praktických kusů kroužkového brnění, zespoda
vycpaného kůží, z nichž jeden jí zakrýval poprsí a druhý od pasu do
půli stehen. Na nohou měla vysoké těžké okované boty, které vydávaly
při běhu po kamenné podlaze dunivý zvuk. I když Gunnel odhadovala, že
v takových botách by pro ni i obyčejná chůze představovala problém,
bojovnici evidentně nepřekážely ani ve sprintu. Na zádech měla Ryvega
zavěšeny dva jednoruční dlouhé meče, které jí čouhaly přes ramena a
které teď, za běhu, postupně tasila. „Když meče, tak meče,“ pomyslela
si Gunnel, „beztak tě nechci zabít, což by se mi nějakým bleskem mohlo
dost snadno podařit.“ Vyřkla kouzelnou formuli a v rukou se jí objevily
dva bílé meče se zvlněnou čepelí. Přesněji řečeno, nebyly to
skutečné meče, ale jen iluze, které nezpůsobovaly žádné ošklivé rány,
pouze stínová zranění. Ovšem na obranu byly víc než vhodné. Ač se
bojovnice přibližovala velmi rychle, zbyl ještě mágyni čas na seslání
dalšího zaklínadla. Zvolila si tedy kouzlo Obří síly, s jehož pomocí by
mohla být asi tak silná jako Ryvega.

A to už zařinčely meče. Bojovnice využila své rychlosti a
velmi silně udeřila. Její sokyni se podařilo odrazit čepel jednoho meče
stranou, ale druhá sklouzla kousek pod její nahá prsa, kde zanechala krvavý
šrám. Ač rána nebyla hluboká, Gunnel sykla bolestí. Neztratila však
duchapřítomnost a použila rychlost druhé ženy proti ní. Bleskově udělala
krok stranou, čímž se dostala Ryvega o kousek dál, než čekala; její
chybu jí okamžitě připomněla ostrá bolest v zádech, přes která přejel
jeden z magických bílých mečů. Nezanechal krvavou stopu, ba dokonce ani
žádnou viditelnou ránu. Bojovnice přešla do otočky a ťala. Její úder
byl však bravurně vykryt. Víckrát už se jí mágyni zasáhnout nepodařilo,
neboť magické čepele samy částečně vedly její pohyby. Po několika
výpadech Gunnel zkusila vyrazit válečnici meče z rukou. Nechala ji
zaútočit, ale prudce uhnula stranou a sekla směrem k zemi na místo, kde
čekala nepřátelské meče. Ač byla její protivnice velmi zkušená
v šermu, nebyla moc sběhlá v magii a kouzlo Obří síly, s jehož pomocí
byla rána vedena, skutečně nečekala. Dva meče zazvonily o kamennou
podlahu. Ryvega však neztratila duchapřítomnost, její pěst bleskurychle
vystartovala vzhůru a než se Gunnel vzpamatovala, zasáhla ji velmi bolestivě
do obličeje. Zmateně zavrávorala, ochromena bolestí z druhé rány do
břicha, která jí vyrazila dech. Ač byla mágyně díky svému kouzlu silná,
prát se prostě neuměla. Narozdíl od druhé ženy, která lehce vyskočila
nad zem a předvedla mistrný výkop s otočkou. Chtěla jím zasáhnout
dezorientovanou Gunnel do hlavy. Při prudkém pohybu se však ozvala bolest
v zádech, kterou způsobily magické zbraně. Kop dopadl o trošku níž.
Přesto však způsobila těžká bota nejen šílenou bolest, která se mágyni
rozlévala z ramene do celého těla, ale i to, že kráska byla odmrštěna
o několik sáhů dál. Tvrdý kámen zastavil její let takovým způsobem,
že neomdlela jen s vypětím veškeré síly vůle. Kdyby se na ni teď
bojovnice vrhla, neměla by nejmenší šanci. Ta však udělala kardinální
chybu – sebrala své zbraně, čímž dala Gunnel několik okamžiků, které
využila bezezbytku. Její půvabné ruce prudce zagestikulovaly a ze rtů se
jí vydrala dvě slova: „Maka šachora!“ Cítila, jak se kolem ní formuje
magenergie a plně soustředěná jen doufala, že je v dostatečně dobrém
stavu, aby kouzlo ovládla. Za okamžik již viděla, že má vyhráno. Z rukou
jí vyšlo kouzlo Temného úderu. To zasáhlo válečnici, která se tentokrát
prolétla ještě dál než předtím Gunnel. Protože dopadla skutečně velmi
tvrdě o několik sáhů dál, než předtím stála, byla naprosto otřesena.
Nějakým zázrakem neomdlela, nicméně stav, ve kterém se nacházela, by se
rozhodně nedal nazvat plným vědomím. Mágyně se sebrala ze země a ohledala
své šrámy. Krom toho, že rána pod prsy lehce krvácela, měla rozseklý ret
a rozbitý nos. Již poměrně klidná vykročila ke své sokyni. Věděla, že
Temný úder je jedno z těch nebezpečnějších kouzel. Ryvega ležela
opodál, snažila se dostat na nohy, ale bezúspěšně. Když Gunnel viděla,
v jakém je stavu, beze strachu jí obkročmo skočila na břicho a zvedla jí
ruce nad hlavu. Bojovnice se sice pomalu dávala dohromady, ale proti kouzlu
Obří síly byl její odpor marný. Její zápěstí sevřela protivnice do
jedné malé ručky, zatímco druhou se jí snažila odepnout opasek, kterým by
je svázala.

Mágyně si náhle, v sedě na tom krásně svalnatém a pevném
těle, uvědomila své vzrušení. Nevěděla, zda pochází pořád z toho
snu, nebo přišlo znova, ale rozhodně bylo extrémně silné. Najednou měla
touhu získat tu nádhernou a drsnou ženu. Znásiňovat ji však určitě
nechtěla. Ani nemusela. „Sómnos,“ začala své počínání kouzlem
Hypnózy, které by zkusila už dřív, kdyby bylo o něco spolehlivější.
Teď jí musela být její oběť poslušná na slovo. Ani tak si to ale
nepředstavovala. „Však ty budeš chtít sama,“ pomyslela si a vyřkla
další formuli: „Intrinsico,“ zaklínadlo Sugesce. Ryvegy se náhle začalo
zmocňovat šílené vzrušení. Nedovedla si to vysvětlit. Únava z ní
docela rychle opadla a i přes svá zranění zatoužila po Gunnel. Když
v tom pochopila: „Gunnel, ty děvko,“ vydralo se jí z úst. To už ale
opravdu nemohla vnímat nic jiného, než nahé tělo drobné krásky, která na
ní obkročmo seděla a svými milostnými šťávičkami mokřila její
svalnaté bříško. Přitáhla si ji silnou rukou k sobě a políbila na
ústa. Napřed jemně, jen několik hubiček, ale v zápětí už se dotýkaly
jejich smyslné jazýčky. Rejdily v jejich pusinkách, dotýkaly se rtů,
zubů, sebe navzájem. Přitom se obě ženy něžně hladily a uvědomovaly si
tu slast a krásu dotyků své partnerky. Zkoumavými ručkami si způsobovaly
ještě větší vzrušení a užívaly si tu chuť polibků, které jsou na
jednu stranu podobné, ale na druhou tak rozdílné od polibků mužů. Mazlily
se s takovou něhou a zároveň vášní. Ženský žár vzrušení se liší
od mužského. Zatímco muži se milují v jednu chvíli buď velmi něžně,
nebo velmi vášnivě, případně něco mezi tím, ženy dokáží tyto emoce
nádherně kombinovat. Po chvíli převalila Ryvega Gunnel na záda, aby se
mohla vysoukat ze svého kroužkového topu i nohaviček, to chtělo přeci jen
trochu cviku. Obě dvě byly úplně nahé. Jedna drobnější postavy, lehce
vlnité vlasy složené ze sytě červených a leskle černých pramenů,
nádherný a malinko nesouměrný obličej, vystupující klíční kosti, plná
prsa, lehoučce vyklenuté bříško s rýsujícími se svaly, široké boky,
zvláštní prohnutí v kříži dává vyniknout překrásnému zadečku,
který je docela velký, krásně pevný a souměrný, červeno-černé pubické
ochlupení, sexy nožky, ale především ty nejkrásnější, pěstěné
droboučké ručky s malými prstíky a dlouhými nehty. Druhá vyšší a
skoro robustní postavy, na které jen hrají svaly tvrdé jak kámen, hnědé
vlnité vlasy, ostře řezané rysy, prsa menší a ocelově pevná, silné a
krásné ruce, velmi vypracované břišní svalstvo, černé husté chlupy
v klíně a nohy, i přes drsné svaly, stále velmi ženské. Ryvega se
skláněla nad křehkou Gunnel a nepřestávala divoce líbat její půbavně
vykrojené rty. Milenka jí ohnivé polibky s vášní oplácela. Obě se
třásly rozkoší, která pulzovala jejich rozpálenými těly. Pomalinku
přecházely z lehu do sedu a jejich ruce nezůstaly ani chvilku v klidu.
Mágyně se nemohla nabažit toho krásně pevného a svalnatého těla, hladila
ho lehce prstíky a občas zabořila do té drsné kůže své dlouhé nehty.
Skoro hmatatelně cítila stejný požitek, který měla divoká hnědovláska
z jejího hebkého a drobného těla, na které byla v tom okamžiku velice
hrdá. Když proti sobě seděly, začala laskat válečnici prsa. Jemnými
prsty se stále blížila ke ztuhlým bradavkám. Přesunula se do kleku, aby
k nim měla lepší přístup. Sklonila svou červeno-černou hlavu a olízla
jednu bradavku jazykem. Její milenka zasténala rozkoší. Ten úžasný zvuk
se rozhléhal celou jeskyní a vracel se zpět v podobě ozvěny. To už měla
Gunnel špičku prsu v puse a kroužila kolem ní jazykem. Co chvíli ty dva
neodolatelné kopečky střídala. Její ručky mezitím hladily svalnatá
stehna. Jezila po nich tam a zpátky nehty, jednou špičkami, podruhé
ploškami shora. Poté s nimi zamířila vzhůru, minula roztoužený klín a
jemným tlakem na bříško naznačila, že si má Ryvega lehnout; ta bez
váhání poslechla. Mágyně se pomalinku svezla pusinkou z jejich prsů a
pokračovala níž. Líbala to krásně vypracované bříško, lízala ho,
zajížděla jazýčkem do pupíku. Ruce samozřejmě nezahálely a pokračovaly
v hlazení stehen. Bojovnice už nemohla napětí vydržet, uchopila tu
překrásnou červeno-černou hlavu a posouvala si ji k rozkroku. Gunnel
spolupracovala a nechala se vést. Když se však ocitla jazýčkem před
zvětšeným klitorisem, nedotkla se ho. Zato na něj horoucně dýchala. Steny,
které se linuly jeskyní, zintenzivněly. Jazýček křehké krásky zkoumal
okolí klitorisu, Ryvega cítila její horký dech a toužila po tom dotyku,
který přišel záhy. Rychle a slabě přejela mágyně poprvé po tom klíči
rozkoše. A v zápětí znovu „ …a ještě, ano, to je ono, nepřestávej,
prosím, jen nepřestávej,“ rozléhalo se jeskyní. Gunnel byla velmi
zkušenou milenkou, nepřestávala s hlazením a přitom zpracovávala
poštěváček jazýčkem. Napřed ho pomalinku přejížděla, vždy směrem
nahoru, pak oddálila jazyk a znova. Potom roztáhla pussynku do stran, aby se
jí ten bod rozkoše lépe odhalil a začala po něm bleskurychle a lehoučce
přejíždět a kmitat shoda dolu a zpět. Líbilo se jí peklo ozvěn, které
se rozpoutalo v jeskyni. Přitlačila jazykem, což ji sice donutilo trošku
zpomalit, ale tempo bylo stále velmi svižné. Věděla, že tímto způsobem
dovede svou milenku velmi rychle k orgasmu a řekla si, že ji ještě trošku
pozlobí. Začala jazýčkem kroužit kolem dokola klitorisu a labužnicky si ho
převalovala proti stydké kosti z jedné strany na druhou. Když se však od
kamenných zdí začala odrážet ozvěna slov: „PROSÍÍÍÍM, Gunnel, já
už chci,“ neodolala a začala zas lízat jako předtím. Stačilo několik
tahů jazykem a už se z chtivé lasturky valily přívaly šťáv, z nichž
některé přešly skoro ve výstřiky. Co se které ženě líbí přímo při
orgasmu, je snad u každé jiné. Z toho, že silné ruce tlačily Gunnelinu
hlavu přímo proti stydké kosti, usoudila, že by mohla lízat silněji. Po
několika vteřinách orgasmus odezněl. Mágyně velmi zvolnila tempo
i razanci a nechala zničenou bojovnici, aby si oddychla. Věděla, jak
nesmírně příjemné je tohle „poorgasmové“ jemné a pomalé lízání.
To se mimo jiné postaralo i o další vlnu vzrušení, která začala
postupně narůstat. Ovšem nejen v nitru Ryvegy, ale i v její zkušené
milence. Ta se pomalu otáčela, nepřerušujíc lízání, aby se za několik
okamžiků ocitla v oblíbené poloze 69. Její milostné šťávy smáčely
obličej druhé krásky, která okamžitě zabořila chtivý jazýček do
krajinky touhy. Z Gunneliných úst se draly hlasité vzdechy. Uměla se tomu
plně oddat a užívat si to. Přitom samozřejmě nezapomínala na krásnou
mušličku, kterou měla na dosah pusinky. Cítila tu nepopsatelnou slast,
procházela celým jejím tělem. Bylo jí jasné, že by se mohla kdykoli
udělat, ale chtěla být zároveň s Ryvegou. Její jazýček byl tak
šikovný, že nemusela dlouho čekat. Dokázala už rozeznat blížící se
orgasmus ženy, na které ležela, takže obě těla v jeden moment uchvátila
ta úžasná, slovy nepopsatelná křeč; Gunnel v zápětí ještě jedna.
Byla multiorgastická a uměla někdy až čtyři orgasmy těsně za sebou.
Dračí doupě vracelo jejich výkřiky ozvěnou. Ženy se vznášely
v oblacích a prožívaly tu jedinečnou chvíli. Byly naprosto nenasytné.
Jedna kvůli magii, druhá byla taková od přírody. Pokračovaly v té
přenádherné činnosti, lízaly své nenasytné pussynky, hrály se se svými
poštěváčky, prožívaly další orgasmy. Byly zaujaté jen samy sebou,
takže si vůbec nevšimly, že jsou sledovány.

Tento fakt si plně uvědomily až ve chvíli, kdy jeskyní otřásl
hluboký a nebývale hlasitý řev. Vinou ozvěny sice nevěděly, odkud
zařvání přišlo, ale stačilo otevřít oči a trošku zavnímat okolní
svět, aby jim došlo, že necelé dva sáhy od nich sedí obrovské zvíře.
Vypadalo asi jako hodně velký lev, až na to, že nebylo žluté, ale sytě
leskle černé. Obě sebou trhly. Hned po vzpamatování se z prvotního
úleku, vysvětlila o poznání klidnější Gunnel: „To je on.“ Věděla,
že Atrajddad jistě ovládá mimo jiné i kouzlo Metamorfózy a dokáže na
sebe brát mnoho podob. Ryvegu to sice moc neuklidnilo, ale vzhledem ke stále
aktivnímu zaklínadlu Sugesce, měla stále myšlenky úplně jinde. Drak je
samozřejmě četl. Majestátným krokem šelmy obcházel ženy v malých
kruzích a při chůzi se o ně lehce otíral. Poznaly, že má neuvěřitelně
hebkou srst, především hřívu. Ležely stále na sobě a mágyně se
rozhodla, že bude v podívané pro Draka pokračovat. Zabořila svá půvabná
ústa bojovnici do klína. Ta se zachvěla a ze rtů, které okamžitě
přiblížila ke Gunnelině svatyňce, se vydral sten. Obří černý lev kolem
nich ještě chvilku kroužil. Pak udělal elegantní a neskutečně rychlý
pohyb, pomocí kterého se dostal nad obě ženy. Jeho mohutné tlapy
obkličovaly ležící krásky, zatímco břicho s heboučkými chlupy se
otíralo mágyni o záda. Bojovnici se nad hlavou houpal obrovský černý
penis. Až na tu barvu a velikost vypadal podobně jako lidský. Neodolala,
vztáhla k němu ruku a pohladila ho. Byl zvláštně hladký, jemný. Na dotyk
ruky zareagoval téměř okamžitě, ještě se zvětšil. „Chci ho do sebe,
Vego,“ vydechla Gunnel. Ryvega na nic nečekala a pevně ho uchopila.
Normálně by se jí to možná příčilo, ale zaklínadlo s ní dělalo divy.
Začala ho pomalinku honit. Přetahovala předkožku přes žalud, který byl
též čistě černý. Úd rostl. Už Atrajddada dělala oběma rukama a
cítila, že jeho přirození konečně nabylo maximální velikosti. Opatrně
ho začala zavádět mágyni do pussynky a nepřestávala lízat klitoris. Měla
ho pár centimetrů před očima. Gunnel zalapala po dechu, šelma zařvala.
Mohutný penis se zanořoval hlouběji a hlouběji do mágyně. Přinášelo jí
to jistou dávku bolesti, ale především obrovské vzrušení. Byla skutečně
velmi pružná a dokázala se roztáhnout do nevídaných rozměrů a možná
právě proto tolik milovala, když se cítila celá vyplněná. Černý milenec
začal pomalu přirážet. Už se nedokázala soustředit na nic, jen na
vlastní rozkoš. Přestala dokonce lízat Ryvegu a vychutnávala si tu slast.
Řvala na celé kolo, ani si to neuvědomovala, ignorovala ozvěnu, která se
odrážela od kamene. Bojovnice však se svou aktivitou v jejím klíně
nepřestávala. Mrštným jazýčkem olizovala zvětšený klitoris a o nos se
jí otíral černý úd. Sledovala tu soulož z největší možné blízkosti.
Vůbec se nepoznávala. K sexuálním požitkům se sice vždy stavěla velmi
kladně, nicméně sex pro ni znamenal jednu ženu a jednoho muže. Teď ji
samotnou zarážela samozřejmost, se kterou lízala pussynku jiné ženy a
viděla ze vzdálenosti několika coulů, jak do ní zajíždí obrovský penis
černé bestie, kterou sem vlastně přišla zabít. Rozhodně ale nemohla
říct, že by se jí něco takového nelíbilo. Drak ve své nové podobě
přidal na razanci a rychlosti přírazů, vrážel ho do Gunnel, jak daleko jen
dovolilo její tělo. Tělo, kterým najednou projela vlna slabého orgasmu a
hned v zápětí za ní další, o poznání silnější. Atrajddad moc dobře
cítil, jak se její svatyňka stahuje. Udělal ještě několik přírazů a
z nenadání vytáhl z mágyně svůj nástroj touhy, který hned přemístil
k obličeji válečnice. Ta okamžitě pochopila, co by rád, ale zaváhala.
Její touha – nebo spíše Gunnelino zaklínadlo – však nakonec
zvítězila. Chňapla po tom obrovském mužství a začala ho v pusince
olizovat. Chutnal jinak než lidé, ale rozhodně ne špatně. Něco tak
velkého Ryvega nikdy v puse neměla. Snažila se ho polknout tak daleko, jak
jen mohla, což se jí dařilo krásně, dokud nezačal Atrajddad ve lví
podobě přirážet. Několikrát zapumpoval dovnitř a ven, přičemž se
bohužel dotkl měkkého patra. Svalnatá kráska zadávila, ale pokusila se
ještě pokračovat. Po dalších dvou přírazech jí však bylo jasné, že
nevydrží. Otočila hlavu na bok, přičemž jí obrovský penis napůl vyjel
z pusy, napůl ho vyplivla. Jeho majiteli to evidentně nijak zvlášť
nevadilo, protože si okamžitě našel Gunnelinu dírku. Až teď si Ryvega
uvědomila, že ji vlastně celou dobu mágyně líže mušličku a pohrává si
s jejím klitorisem. Cítila vzrušení pořád, ale měla tolik co dělat
s Atrajddadem, že se na tento podnět vědomě nesoustředila, ač ji
rozpálil k nepříčenosti. Její orgasmus se nezadržitelně blížil.
Prohnula se jako luk a její tělo se stáhlo v té úžasné křeči. Navzdory
svému očekávání, že po orgasmu jí třeba začne být celá situace
nepříjemná, pocítila náhlou touhu po penisu toho černého monstra. „Chci
Tě cítit v sobě,“ vydechla. Milenec pochopil, že byla ta slova
adresována jemu, ale rozhodl se ještě jednou přivést k vrcholu Gunnel.
Zrychlil své přírazy, kterými narážel až na dno její pochvy, což
v jejím těle rozlévalo nepopsatelnou slast. A tak v několika okamžicích
byl jeho pyj masírován mohutnými stahy poševních svalů, které
signalizovaly společně s hlasitými steny další orgasmus. Když slastná
křeč polevila, vytáhl Atrajddad svůj úd, udělal několik kroků kupředu,
kde se s elegancí šelmy otočil a naskytl se mu krásný výhled na dychtivě
se lízající ženy. Teď k nim přišel z druhé strany, takže měl před
svým mužstvím Gunnelin obličej, který byl skloněný k lačné lasturce
bojovnice. Když mágyně uviděla tu překrásnou černou chloubu, nedalo ji
to, aby ji neolízla. Pak ji nasměrovala do chtivé jeskyňky, která sice
nebyla tak pružná, jako ta její, ale po nějaké chvíli, během které
Ryvega zatínala své nehty do Gunneliny kůže, se také přizpůsobila.
Netrvalo dlouho a hbitý jemný jazýček na jejím klitorisu společně
s tvrdým penisem v její štěrbince vykonaly své a svalnaté tělo opět
pohltila ta důvěrně známá rozkoš. Byla unavena, těžce oddychovala, už
neměla chuť pokračovat. Možná přestalo působit zaklínadlo, možná už
toho vzrušení bylo prostě moc. Vzepřela se na rukou a povytáhla se kousek
po kamenné podlaze, čímž docílila toho, že z ní černý milenec
vyklouzl. Atrajddad byl však vzrušen do nejvyšší míry a otíral svůj
penis o Gunneliny tváře. Ta ho chvilku trápila, až po něm konečně
chňapla. Věděla, že jestli ho chce polknout úplně, musí zaujmout
správnou polohu. Položila se pomalinku, s černým údem stále v puse,
břichem na kamennou podlahu. Nohy ohnula směrem vzhůru a přichytla si
kotníky rukama. Její tělo tvořilo něco jako kolíbku. Důležité však
bylo, že při šikovném zaklonění hlavy přecházela její ústní dutina do
krku bez jakéhokoli záhybu. Otevřela čelisti, jak jen dokázala. Zbytek
nechala na Drakovi. Trochu zvráceně milovala tuhle polohu. Cítila přitom
milence hodně uvnitř sebe a navíc byla hrdá, že to uměla skutečně
bravurně. Její ctižádostli lichotilo vše, co opravdu ovládala. I Ryvega
sledovala tuhle scénu s jistou dávkou závisti. Atrajddad napřed zajel
pomalu hluboko do krku půvabné krásky. Ponořil se do ní úplně celý.
Gunnel ani trochu nedávila, naopak ještě vyplázla jazyk a začala drážit
Drakova varlata. Když začal přirážet, bylo vidět, že se musí mágyně
skutečně snažit, v očích se jí objevily slzy a občas vyluzovala
přidušené zvuky. Mezi přírazy pravidelně dýchala nosem. Tušila, že
Atrajddad se udělá co nevidět a věděla, že vydrží, pokud do ní nezajede
nějak obvzláště křivě. Nezaměnitelné cukání a pulzování upozornilo
mágyni na blížící se orgasmus. Zkušeně se nadechla a čekala, kolik toho
bude tentokrát. Když ucítila v krku první dávku, začala zběsile polykat.
Černý lev zařval a začal ještě v průběhu ejakulace svůj pyj vytahovat.
Kráska ho nechala, ať si užije, jak chce. Ani se nepohla. Další výstřik
tedy ucítila v puse. Když seznala, že toho bude evidentně mnohem méně,
než kolik by bylo ve standartní dračí podobě, přestala polykat a nechala
si vše v ústech. Nijak jí to nevadilo, ani to obvzláště nemilovala, ale
nemohla se nabažit toho, co to dělá s jejími sexuálními partnery a
v rámci téhle hry se mnohdy ráda tvářila, jako by šlo o největší
pochoutku, kterou kdy okusila. Když černý žalud opustil sevření jejích
rtíků, nechala si sperma vytékat koutky úst. Na tohle byla zvyklá od svých
lidských milenců. Žádný člověk jí nemůže vytříkat pusinku takovým
způsobem, že by nestíhala polykat, to je anatomicky nemožné. Věděla
ovšem, jak moc je tahle představa vzrušuje, tak proč jim to nedopřát?
Klekla si na paty, lehce se prohnula v kříži a usmívala se. Vychutnávala
si ten okamžik, kdy na ní černá bestie hleděla obdivně a toužebně. Byla
si plně vědoma toho, jak moc vzrušující jsou pro každého muže ty dva
bílé pramínky, které stékají z jejích koutků dolu na bradu a z ní
odkapávají na prsa a stehna…