Ridlex Seznamka

Sousedi

Klasika
Miluška se tahala s nábytkem. Zrovna se přistěhovala do nového paneláku v Butovicích, který se teprve zaplňoval novými nájemníky. Nikdy si neuvědomila, jak je těžká její skříň, kterou chtěla mít v ložnici. Šoupala ji po parketách a jak se dřelo dřevo o dřevo, tak to vydávalo hrozné zvuky. Náhle uslyšela zvonek. Nedošlo jí, že to zvoní u ní v bytě, protože ještě svůj vlastní zvonek neslyšela. Opět to zazvonilo, tentokrát déle a jí konečně došlo, že to je u ní. Když otevřela, tak se jí málem zastavil dech. Stál tam nádhernej kluk, byl jen v riflích a měl neuvěřitelně vyvinutý svaly na břiše. Nebyla schopná říct slova a tak začal on: "Ahoj, jsem Pavel, tvůj soused. Jak tak slyším, tak stěhuješ nábytek a popravdě řečeno mi ty zvuky dost vadí. Jsem totiž malíř a nemůžu se soustředit na kresby. Tak mě napadlo, že ti s tím pomůžu." Miluška na něj koukala s otevřenou pusou a pustila ho dál. Dovedla ho přímo do ložnice. "Ta skříň je hrozně těžká." konečně ze sebe něco vypravila. "Hmm, kam jí chceš dát?" Ukázala mu levý roh místnosti. "Tak fajn, já ti jí tam dám a ty běž zatím postavit na kafe." Miluška odešla do kuchyně, dala vodu do rychlovarné konvice a schválně poslouchala, jak mu to taky bude po těch parketách skřípat. Nic ale neslyšela, tak se šla podívat. Skříň už byla na svém místě a Pavel stál u balkónového okna a koukal ven na dětské hřiště. Miluška měla čas si prohlédnout jeho zádový svaly a ten jeho nádherný zadek. Ani nevěděla proč, ale šla k němu a zezadu ho objala. Začala mu líbat záda a ramena. On si jednou z hluboka vzdychl a otočil se. Pak ji objal tak pevně, že málem nemohla dýchat. Začal jí líbat a to už si myslela, že se vážně udusí. Podlamovala se jí kolena. Přetáhl jí tričko přes hlavu a začal jí rozepínat podprsenku. Ona mu zatím hladila to krásně ploché břicho a ty svalnatý prsa. Když měla svlečenou podprsenku, tak jí na sebe pevně přitiskl, takže se dotýkali nahými prsy. Líbal jí na krku a uších a jí se dělala husí kůže, takže měla úplně ztvrdlé bradavky. Trochu jí od sebe odtáhl a rozepnul jí rifle. Ona udělala to samé. Každý si pak sám stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Oba dva tam během dvou minut stáli nazí. Pavel se rozhlédl a zjistil, že tam ještě nemá postel a tak se položili na koberec. Bez jakékoliv předehry do ní vnikl a pohyboval se rychle a prudce. Bylo to velice spontánní a vzrušující. Trvalo to jenom chvilku, ale bylo to super. Když si pak lehl vedle ní, zjistil, že má spálená kolena od toho koberce. Napadlo ho, podívat se Milušce na záda, ale nejprve se zeptal: "Jak se vlastně jmenuješ? Na dveřích nemáš jmenovku." Ona se jen zasmála: "Miluška, Miluška Kadlecová." "Tak mi Mílo ukaž záda, jestli je nemáš spálený." V tu chvíli si Miluška uvědomila jak ji ty záda bolí. Pavel se úplně zhrozil, když viděl ty spáleniny na páteři. Ošetřil ji to a nalepil ji tam náplasti. Pak se ale podíval na hodinky a řekl: "Za chvíli mi přijede manželka, musím k nám do bytu. Kdyby si ještě někdy potřebovala . . . hmm "přestěhovat nábytek", tak mi zavolej na tohle číslo. Je to jenom můj mobil, takže nehrozí, že by to zvedla moje žena. Pa" dal jí pusu a odešel z bytu tak rychle, jak přišel. Miluška nemohla uvěřim svým uším. Ale co mohla čekat. Vyjela po něm sama. Byl u ní všeho všudy tak deset minut, ale byla to bomba. Voda na kafe už byla dávno převařená a tak si jej udělala sama. Při jeho pití si řekla, že to číslo si schová a určitě jeho služeb ještě někdy využije. Aspoň si v den nastěhování pokřtila byt.