Před vysvědčením

Nastal poslední červnový týden. Léto o sobě už dávalo pořádně vědět, teploty odpoledne atakovaly třicítku, a tak se skoro celé město vyprázdnilo a všichni mířili k přehradě. Do vysvědčení zbývalo jen několik dnů.
Hned v pondělí jsem zase vlásenku vezl do školy. Už na mě čekala. Sotva nastoupila, dostal jsem pusu na tvář, a už se soukala do pásů. „Dneska máme školu jen čtyři hodiny…“ nadhodila neukončenou větu. No jasnem že jsem se hned chytil. „Zajedeme někam? Taky nemusím být v práci až do odpoledne.“ „Tak jo, ale kam? Na Kaplenec se mi už nechce“, rozumovala Vlásenka. „Já vím kam. Kousek před odbočkou na Kaplenec se dá sjet skoro až k řece, je tam taková malá loučka u vody, můžeme se vykoupat, co říkáš?“ „No to jo, ale já nemám plavky, musela bych se koupat nahá…“ začervenala se. „Já taky nemám plavky. A koneckonců už jsem tě nahou viděl, ne?“, pohladil jsem dívce štíhlé stehno. Usmála se.
„Tak v jedenáct tě naložím, jo?“ informoval jsem ji, když vystupovala u autobusáku. „Jasně, budu tady“, uzavřela, a hodila si poloprázdný batůžek na záda. „Bože, jak ta je krásná“, pomyslel jsem si a zařadil se zase na silnici. V penisu mi cukalo.
Jedenáctá tady byla coby dup. Ještě jsem se zastavil pro něco k pití, a už brzdím na našem „nástupním“ místě. „Ahoj Honzo, dneska to bylo rychlé, už jsem tady půl hodiny, pustili nás dřív“ spustila hned. „Jaké to tam u řeky je? Dá se tam někam schovat aspoň trochu do stínu? Je hroznej hic…“ „Dá, neboj, chodíval jsem tam občas na pstruhy. Je tam krásně. Řeka se tam zatáčí a pod skalou je docela hluboká tůň, tam se dá i plavat“.
Cesta k řece netrvala dlouho. Našel jsem pro auto kousek stínu, vystoupili jsme, a otevírám kufr. „Nojo, ty máš i deku, super!“ zahlásila Mirka. „To se budeme moct i opalovat, to je bezva!“ „a hlavně milovat“, pomyslel jsem si, ale nahlas nic neříkal. Beztak jí to asi bylo jasné. Lesní pěšina vedla mezi vzrostlými stromy a mírně klesala k vodě. Všude bylo úplné ticho, jen ptáci zpívali. „Honzo…“ ozvalo se náhle vedle mě. „Copak?“, otočil jsem k dívce hlavu. „Chci ti dát pusu. Je mi s tebou dobře…“, objala mě kolem krku a políbila. Byl to polibek sice nezkušené mladé dívky, ale plný něhy a touhy. Ocas se mi postavil, když mi její jazýček vjel mezi rty a za zadeček jsem si dívku k sobě přitiskl, aby moji erekci dobře pocítila na bříšku. „Pojď, už je to jen kousek“, vzal jsem ji kolem ramen.
Pěšinka se propletla mezi dvěma rozkvetlými keři bezu a před námi se otevřela maličká loučka. Nebyla posečená, kdo by taky takový plácek sekal, ale tráva ještě nebyla příliš vzrostlá, a tak místo vypadalo vcelku upraveně. „Jé, tady je to hezký!“, prohlásila Vlásenka, když se rozhlédla. „A tamto, to je ta skála, jak jsi říkal?“ „Jo, to je ona. Hodíme si deku támhle do stínu a jdeme do vody, ne?“
Svléknout se mi netrvalo moc dlouho. Triko, kraťasy a boxerky byly hned dole, a přitom jsem sledoval, jak se svléká Vlásenka. Zase neměla podprsenku, kozičky se jí krásně zhouply, když si přetahovala tričko přes hlavu, a vzápětí ty dva poklady ukryla záplava nádherných vlasů. Rozepnula si sukýnku, ta z ní spadla hned, a při svlékání bílých kalhotek se musela předklonit. Krásně na mě vystrčila nahý zadeček, a mezi stehny se vyrýsovala skulinka ve tvaru dokonalého kávového zrna. Můj ocas na to zareagoval totální erekcí. „Ještě že mi ve vodě aspoň trochu povolí“, pomyslel jsem si, a rozběhl se k vodě. Dva tři kroky po vyhřátém písečném břehu, a už jsem padl do chladivé vody. Mirka na to šla pomaleji. Stála ve vodě do půlky stehen, a zcela zbytečně si rukama zakrývala prsa. I zepředu její kundička vypadala nádherně. „To je studenýýý…“ stěžovala si. „Prosím tě, je to krásně chladivý, pojď ke mně, uvidíš…“ Vlásenka pustila kozičky z dlaní a pomaličku vklouzla do vody. Prostoru na plavání tam nebylo kdovíkolik, dvěma tempy byla u mě. Objala mě kolem krku. „Mám tě ráda, Honzíku“, a políbila mě. Její nohy mě obemkly kolem boků, takže můj kamenný ocas mířil přímo do malé panenské kundičky. Opatrně se na něj přitiskla. Bylo mi jasné, že se chce milovat. Pořád jsem ale pochyboval, jestli tuhle krásnou holku můžu odpanit. Ale potom jsem si řekl: „No a co! Vždyť si o to přímo říká! Tak bude její přání splněno.“ A vzal jsem do dlaní její nahý zadeček a přitiskl si ho do klína. Špička pronikla do skulinky a Vlásenka se zprudka nadechla.
Chvilku jsem si dívku ještě mazlil a dráždil. „Pojď, půjdeme na deku, tady ve vodě ne…“ a s jejíma nohama kolem pasu jsem vykročil ke břehu. Její drobné tělíčko nevážilo skoro nic. Něžně jsem ji položil na deku a naklonil se nad tu krásu. Políbili jsme se, a naše ústa se tvrdě a vášnivě spojila. Roztáhla stehna a já se uložil mezi ně. Na chvilku jsem ještě polibek přerušil: „Opravdu to chceš? Chceš se se mnou milovat? Chceš, abych ti ho tam dal?“ „Ano, chci, Honzíku, chci se s tebou milovat, chci být už jako velká žena…“, vzrušeně dýchala Vlásenka. Znovu jsem nasunul žalud mezi dosud panenské rtíky. Vlásenka byla mokrá, a nejen z vody. Zajel jsem hlouběji. „Teď to asi malinko zabolí, vydrž“, a s těmi slovy jsem pronikl do panenské pochvičky. Nejprve jen do poloviny, byla strašně těsná, ale další dva přírazy mě dostaly až na samotné dno. Ani jsem nebyl uvnitř celý. Ale nechtěl jsem dívce ublížit (a zároveň kalkuloval s tím, že pokud se jí to bude líbit, budu mít o mrdání na nějakou dobu postaráno). Objala mě pažemi kolem krku a nohama kolem boků. Chvilku jsem zůstal uvnitř bez pohybu, potom jsem se začal pomalu pohybovat. Dovnitř a ven, dovnitř a ven, v tom pradávném rytmu milování. Mirčina kundička se už zcela přizpůsobila a dívka necítila žádnou bolest, jen raketově vzrůstající rozkoš. Byl jsem na tom stejně. V ocasu mě začalo cukat, svědit a věděl jsem, že co nevidět vystříknu. Z posledních sil jsem potlačil pud, který mi velel zarazit se do té právě odpaněné kundičky co nejhlouběji, a vytáhl ho z ní. Dva pohyby rukou stačily, aby královsky bohatý výstřik ozdobil její bříško i prsíčka s rozkoší úplně zkamenělými bradavkami. Vlásenka vykřikla v orgasmu. V témže okamžiku z pomilované kundičky vystříkl silný proud její rozkoše. Schovala si ji v dlani. Mezi prsty protekl ještě další, menší výstřik.
Položil jsem se vedle a prudce oddychoval. „Uf, to bylo na poslední chvíli“, problesklo mi hlavou. Pohladil jsem mokré dlouhé vlasy. Mirka ke mně otočila hlavu. „To je to pokaždý tak krásný?“ „Často ještě mnohem lepší, uvidíš“, usmál jsem se na svoji malou milenku.
Chvíli jsme jen tak beze slova vedle sebe leželi. Potom se Mirka na dece posadila. „Je mi vedro, a jsem celá ulepená. Jdu se opláchnout.“ Vstal jsem a následoval ji, taky jsem potřeboval zchladit. Skoro se mi motaly nohy.
…
(Navrhněte: mají Jan s Mirkou ještě zůstat u řeky, nebo už ji má odvézt domů? Jak by měl příběh pokračovat?)