Scházeli se tam každý den. Tam v chodbě za jedním z hlavních sálů Centra. Před obrovskou tabulí z mléčného skla. Zezadu nasvícenou zářivkou. A u nízkého lakovaného truhlíku s mohutným fíkusem, vyrůstajícím z granulí se dlouze a tajně líbali. Tehdy ji však obejmul obzvlášť pevně, když se dověděli, že byli spolu vybráni pro dosud největší mezigalaktický let k páté v pořadí planetě hvězdy Fí erona Antigona Kassiopeiy „Miláčku, poletíme spolu až k ní…!“ Šeptala mu mezi polibky. „Svlékneme se do naha a budeme tam jen spolu.“ Neodpovídal ústa měl zplna zaměstnaná polibky.

Nazítří zasedala velká rada Země.Let byl připraven lépe a pečlivěji než jiné, třeba i vzdálenější mise. Zde se vědělo jen, že ovzduší má stejné složení jako na Zemi a že tamní příroda plně připomíná pozemskou vegetaci. Oslavy odletu byly kolosální jako by se snad a ni neměli vrátit zpět. On – nejen světově uznávaný odborník na meziplanetární lety, ale i nejurostlejší a nejpohlednější muž vesmírné flotily. Ona – mimořádně slibný vědecký talent, ale i čerstvá královna krásy Spojených světových států. Vlastní let téměř nezaznamenali. Plazmové motory na bázi antihmoty nejdřív plným nasazením překonaly rychlost světla,
pak po způsobu pádu do černé díry následovala bleskurychlá transformace hmoty do opačného konce vesmíru. A závěrečné zbrzdění; modul zvolna klesal k modrozelenému povrchu planety, tolik připomínajícímu Zemi, až na úplně jiné rozložení a tvary světadílů, moří a pevnin. Hltali obraz na monitoru stejně lačně, jak jen o pár desítek hodin dříve sami sebe. Pak se sestup zpomalil a začal zadrhávat. Vzdálenost od povrchu už se dala měřit v kilometrech a neznámé kontinenty zkonkrétněly. Vše se zdálo stejné jak na Zemi, až na zcela odlišné tvary pobřeží. Pak už mohli i z postranních oken sledovat pád do mírné nehusté džungle, který drobné kontratrysky zbrzdily do jemně měkkého dosednutí na vysunutý třínohý podvozek. V okamžiku, kdy se nohy podvozku dotkly povrchu planety, zvedla se nevysvětlitelná bílá mlha provázená sotva slyšitelným vysokým sykotem, jako když uniká pára z tlakového hrnce. Bílá mlha jim zcela zakryla výhled, zatímco současně cítili nejasný pocit odlehčení, který se stupňoval, až v občasných prořídnutích mlhy viděli, jak palubní přístroje postupně pozbývají hmotnosti, vypařují se až ke svým orámováním a jak i ta postupně mizí, rozpouštějíc se jako cukr v horké vodě.

Zanedlouho už oba stáli úplně nazí uprostřed chuchvalců rozplývajícího se a se sykotem mizícího vesmírného modulu. Se zděšením ucítil, jak mu cosi jako jemný vír vycuclo ze stoliček amalgámové plomby. Instinktivně zadržel dech, ale za několik desítek vteřin se nadechnout musel a náhle pocítil jak mu s nevysvětlitelnou rujnou radostí stoupá tělem trnoucí a hlavně svrbící opojení s neznatelným chrupnutím zapěnění se mu zuby obalily pevnou bílou sklovinou s jemným zapraskáním pocítil v kostech rozkoš pevného protažení a narovnání a i svaly mu s jemným elektrizováním lehounce nabyly s překvapivou, protože bezdůvodnou rozkoší se křepce rozhlédl kolem sebe po pokojné, zeleně pestré džungli a zahlédl ji, jak si úplně nahá křepce a slastně protahuje své náhle růžovější a zaoblenější tělo a ihned pocítil dosud nejprudší a nejpevnější erekci; svalili se do dlouhé, vlasově tenké trávy.

Všechno neživé, všechny přístroje a látky se už dávno vypařily a i mlha z nich se rozptýlila po mohutném oboustranném orgasmu se stísněně rozhlédli, osamělí a nazí po mohutné vzrostlé džungli klapající a pískající netušeným, leč patrně krotkým životem. Nebylo kam se vracet, i vykročili nazdařbůh ruku v ruce pokojnou džunglí, ve které se každý odumřelý list, vše mrtvé
okamžitě se sykotem rozložilo na atomy, které unikly do prostoru, což dodávalo celému lesu trvalý lehký mlžný opar.

Záhy však zjistili, že plody a ovoce, hojně rostoucí na některých stromech jsou plně způsobilé k ukojení hladu i žízně aniž by se po utržení vypařily a teplota vzduchu si i po Slunce (či Hvězdy) západu stále uchovává přibližně tělesnou úroveň.

Nikdo se už nedopočítá těch věčně plynoucích, líbezných dní a měkkých nocí, kdy putovali nazí divukrásnými krajinami
či spali na měkkém mechu pod novými neznámými konstelacemi hvězd v neznámých, dosud nepojmenovaných souhvězdích
ztracených v hlubinách bezesné noci vesmíru…