Ridlex Seznamka

Zneuctěná v 77.

Flirtík
Psal se konec roku 1976 a můj muž odjel na měsíční zahraniční cestu. Byla jsem šťastná, že přiveze nějaké valuty, které vyměníme za tuzexové bony a budu si moci koupit oblečené, které mi budou kolegyně závidět.

Děti jsme neměli, takže jsem měla poměrně dost volného času. Manžel mi začínal chybět, a hlavně sex s ním, který u našeho mladého manželství byl skoro každý den.

Blížil se Silvestr, kterému se říkalo „státem povolená opilost“. Přeci, když všichni budou slavit nezůstanu doma. Zavolala jsem kamarádce Jarce a zeptala jsem se jí kam na Silvestra půjde. Jarka, řekla, že tento rok nepůjde do žádného podniku, protože je tam draho a sehnat taxíka po půlnoci je zázrak. Má známého, který má volný byt. Bude tam pár jejích kolegů, které jsem již viděla. Stačí přinést láhev bílého nebo ruský sekt a budu vítána.

Chvíli jsem měla špatné svědomí, ale potom jsem se načinčala, vzala krátkou sukni, svetřík s výstřihem a vyrazila. V bytě na Letné, který byl obrovský, proti našemu panelákovému, jsem se přivítala s Jarkou. Představila mě všem. Byli to mladí lidé, kteří si chtěli na Silvestra užít.Víno, vodka a chlebíčky byly na stolech. Jenom majitel bytu byl, dle mého „zvláštní pavouk“, ale po první skleničce džusu s vodkou se mi i on začal líbit.

Zábava se rozjela. Chvíli jsme tancovali na hudbu z magneťáku, chvíli se dívali na televizi. Půlnoc jsme oslavili prskavkami a bouchnutím lahví sektu. Kolem třetí se začali hosté vytrácet. Jarka říkala, ať jdu s ní. Ale byla jsem dost opilá po vodce s džusem. Také jsem se chtěla ještě bavit a pít. Nakonec v bytě zůstal majitel – Jirka a já. Seděli jsme v obýváku a Jirka mi naléval spíš vodku než džus. Za chvíli jsem „vytuhla“ a usnula na pohovce.

Ach ty opilcovy rána. Z pozdního večera jsem si nic nepamatovala. V puse jako v polepšovně, hlava bolela. Byla jsem ráda, že jsem se probudila sama se zmačkaným oblečením na té pohovce. Bylo mi trapně, tak jsem si oblékla kabát a tiše z bytu zmizela. Cesta domů první ranní tramvají byla utrpením a ještě jsem dospávala.

Konečně doma. Sprcha a honem ještě do postele. Když jsem se po studené vodě trochu probudila, zdálo se mi něco divného. Vždyť nemám na pohlaví chlupy! Byla jsem vyholená a vypadala jsem jak malá holčička.

Připomínám, že to byla doba, kdy se ženy neholily a mezi nohama, v podpaží a na nohách měly porosty jak boubínský prales. A já byla holá. Slyšela jsem, že ženy holí v nemocnici před porodem, a jak je to nepříjemné, když chlupy dorůstají.

Nemohla jsem si vzpomenout, kdy se mi to stalo. Ale bylo to jisté, že mě takto zneuctil Jirka. Možná byl úchylný, možná mě potrestal za to, že nechtěl spát s opilou ženskou.

„Co teď“, říkala jsem si. Manžel přijede za týden a to nezarostu. Manžel zastával teorii „kde je chlup, tam je chuť“, takže nějaké vysvětlování, že jsem se oholila jako „překvapení“, nepřicházelo v úvahu.

Zavolala jsem Jarce a dala si s ní schůzku. Po chvíli otálení, jsem jí jako ženě vylíčila moji situaci. Jarka povídala, že se jí ten Jirka vždy nezdál, ale toto nečekala. Přemýšlely jsme, jak z této prekérní situace ven. Jarku napadlo, že má známého gynekologa. Objednala mě rychle k němu. Musela jsem mu vylíčit, co se mi stalo. S úsměvem si prohlédl strniště a červené pupínky, které na sucho holené pipině na kráse nepřidaly. Malý úplatek pomohl, a tak jsem odcházela s potvrzením a latinským názvem nemoci.

Manžel přijel celý natěšený. Skoro se na mě vrhl. Díval se na mě zkoumavýma očima, když jsem se svlékla jenom do kalhotek, kde se rýsovala obrovská vložka. Potvrzení o tom, že styk měsíc nepřichází v úvahu, jsem decentně nechala ležet ve skřínce v kuchyni. Nastala pro mě ruční a ústní práce. Také jsem manželovi vyvařovala a zkrátka dělala vše, co jsem mu na očích viděla, jenom aby nechtěl styk.

Za měsíc už jsem byla lehce zarostlá (jsem černovláska), a tak jsem manželovi podržela. Byl radostí bez sebe, takže si ani nevšiml, že můj „účes“ je o několik centimetrů kratší. Na tento „průšvih“ občas vzpomínám. Ještě, že se mi Jirka tehdy nedostal do rukou. Oholila by jsem ho od hlavy až k patě, aby viděl jaké to je.